Pokus o znovuvztyčení Mariánské sloupu vyvolal skoro tolik emocí, jako když ho třetího listopadu 1918 na Staroměstském náměstí strhával dav pod vedením žižkovského anarchisty Franty Sauera. Ačkoliv akademický sochař Petr Váňa získal pro svou kopii stavební povolení, primátor Hřib tvrdí, že potřebuje ještě souhlas vlastníka, tedy Hlavního města Prahy, a to stavbu odmítá. Na místě zasáhla Městská policie a mariánský sloup tak opět čeká v depozitáři. Zeptali jsme se na jejich pohled autora kopie Mariánského sloupu Petra Váni, dlouholetého radního za KDU-ČSL Jana Wolfa, generální sekretář Ekumenické rady církví Petra Jana Vinše a sídelního kanovníka Metropolitní kapituly u sv.Víta Jana Balíka. Primátor Hřib na naše dotazy nereagoval.
I mě překvapuje, jak silné mohou být pocity po čtyři sta letech
Petr Jan Vinš
Starokatolický kněz a generální sekretář Ekumenické rady církví. Uvedená vyjádření vyjadřují striktně osobní názor respondenta, nikoli oficiální pozici jakékoli instituce.
Překvapuje vás, kolik emocí Mariánský sloup vzbuzuje?
Nepřekvapuje. Podle mého názoru totiž nejde zdaleka jenom o ten sloup samotný, ale o vypořádávání se s různými mýty, identitami a národními narativy, které si mnohdy ani neuvědomujeme, které ale podvědomě formují naše myšlení a chování. Jedním z nejsilnějších je myslím právě mýtus Bílé hory. Ten je historicky nesmírně ideologicky zatížený různými myšlenkovými nánosy od národního obrození, které se s jeho pomocí vymezovalo proti austrokatolictví a proti všemu německému, přes romantizující emancipační narativ první republiky, hledající kořeny národní identity, až po marxistickou interpretaci dějin v době komunismu. Ve své někdy až vulgární podobě mi je tato „palacko-jiráskovsko-nejedlovská“ interpretace českých dějin svou ideologičností velmi protivná, ale je myslím hodně hluboko zažraná. A teď kolem mariánského sloupu vybublala až s nebývalou silou. To se na vyhrocené emocionalitě diskuze podílí velkou měrou. Mariánský sloup se – trochu nevinně – stává prostorem a symbolem, na kterém si tyto své dějinné frustrace, ať už skutečné nebo domnělé, nějakým způsobem odžíváme. A ve funkčním odžívání si dějinných frustrací, těch dávných i těch nedávných, jako národ bohužel příliš nevynikáme.
Kdy jste se Vy osobně poprvé setkal s otázkou Mariánského sloupu?
Snahy o obnovu registruji už mnoho let, ale ve větší míře jsem se k této otázce dostal až v souvislosti s prací pro Ekumenickou radu církví. Tam jsem se setkal ještě s dvěma dalšími perspektivami, které je určitě zapotřebí brát vážně. Některé církve mají principiální teologický problém s jakoukoli nebiblickou formou mariánské úcty a s její katolickou podobou zvláště. To je skutečnost, kterou je zapotřebí respektovat a chápat. Tento argument ale v diskuzi kolem obnovy mariánského sloupu na Staroměstském náměstí zazníval jen ve velmi omezené míře. Druhá perspektiva, kterou je třeba respektovat, je citlivost některých křesťanů, jejichž rodiny třeba patřily k pobělohorským exulantům, a kteří tato témata emočně prožívají i dnes jako jakousi osobní či rodovou křivdu. Překvapilo mě, jak silné jsou tyto pocity u některých z nich, a to i po čtyř set letech. Kriticky bych se tady asi ptal, kolik ještě staletí bude potřeba, aby se z dávné křivdy staly už jen dějiny, ale na této individuální rovině to respektuji. Co mi ale vadí, jsou aktivity některých spolků, které si přivlastňují právo mluvit za tyto potomky exulantů plošně – byť o jejich skutečné členské základně mám své pochybnosti – a ve svých veřejných výstupech bohužel většinou zastávají někdy až extrémní podoby toho ideologického výkladu dějin, o kterém hovořím výše. Tím se opět rozdmychávají – možná trochu uměle – emoce, které neprospívají jakémukoli konstruktivnímu přístupu.
Proč mohou Mariánské sloupy zdobit náměstí tolika českých měst, aniž by budily emoce a byly spojovány s rekatolizací? Proč zrovna tento sloup…?
Protože ho ten žižkovský anarchista zbořil, to je docela jednoduché. Pokud by sloup býval zůstal stát, tak by po něm dnes pes neštěkl, stejně jako neštěkne po stovkách jiných památek v Praze i dalších městech. Mnohokrát jsem kroutil hlavou, když jsem četl různé košaté vývody o tom, jak zrovna právě tento sloup – navzdory tomu, že je postaven na oslavu docela jiného vítězství – je právě tím nejhroznějším symbolem rekatolizace a pobělohorské poroby. Ono by se totiž úplně stejně, ba možná daleko více, dalo argumentovat prakticky proti každé druhé barokní památce na našem území. Třeba slavné a turisticky oblíbené Pražské Jezulátko v chrámu Panny Marie Vítězné na Malé Straně – pokud bych v Praze hledal nějaký pobělohorský katolický triumfalismus, začal bych určitě tady. Ale to nikomu nevadí, protože stojí stále.
Je důvod pro odpor magistrátu k obnově Mariánského sloupu technický (chybějící dokumentace) nebo principiálně ideový?
Jsem přesvědčený o tom, že jde o odpor ideový, respektive politický, který se někdy trochu pokrytecky maskuje za technikálie. Od začátku byla snaha o obnovu předmětem politického vyjednávání, na čemž není v principu nic špatného. Za určité konstelace bylo ze strany zastánců obnovy sloupu čehosi dosaženo, byly učiněny poměrně zásadní ústupky směrem k nekatolickým křesťanům (neměly být obnovovány sochy andělů, kteří symbolizují potírání herezí, a sloup měl být doplněn vysvětlujícím nápisem, který by upozorňoval na jeho mnohoznačnost ve výkladu českých konfesních dějin), ale mezitím se politická konstelace na magistrátu změnila a stávající reprezentace zřejmě považuje za politicky výhodnější obnově zabránit, možná i za každou cenu. Obávám se, že takto to zkrátka v politice funguje. Pokud politici budou mít pocit, že něčím své voliče spíš naštvou, než potěší, je jenom logické, že to neudělají. A dokud bude mezi lidmi – vlastně možná ještě více mezi těmi sekulárními, než mezi křesťany – rozšířen onen „palacko-jiráskovsko-nejedlovský“ výklad dějin, budou to mít ti, co jdou proti němu, vlastně dost těžké.
Byl to začátek celé jedné epochy
Akademický sochař Petr Váňa
Překvapuje vás, kolik emocí Mariánský sloup vzbuzuje
Příběh mariánského sloupu není povrchním příběhem a je možné jej prožít, pokud se jej dotknete. I jeho počátek, kdy obyvatelé Starého města z vděčnosti za záchranu, chtěli postavit kamenný sloup pro obrázek Panny Marie, ke kterému se modlili za ukončení dobývání svých domovů švédskými vojáky. To byl velice emoční impulz. Sochař Jan Jiří Bendl, který pro ně za tři roky s kameníky tuto sochu vytesal, vytvořil pod dojmem této události také velice oslovující dílo. I další příběh této památky je emočně velice silný. Stržení sloupu, tři sbírky na jeho obnovu, předpověď, že až se znova obnoví, bude v Čechách lépe. To vše je emoční příběh.
Kdy jste se Vy osobně poprvé setkal s otázkou Mariánského sloupu?
Já osobně jsem se setkal jako sochař, který pracoval na kopiích soch Jana Jiřího Bendla už v roce 1995. Na průčelí kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze jsem pro P. Tomáše Halíka sekal do pískovce čtyři kopie dva a půl metrových plastik apoštolů. Poznal jsem, jak důležité a krásné dílo Bendl vytvořil na počátku českého baroka. Později mě pozval sochař Jan Bradna ke spolupráci na obnově mariánského sloupu. Právě pro to, že jsem již pracoval na kopiích bendlových soch. Dal jsem dohromady tým kameníků a začali jsme.
Proč mohou Mariánské sloupy zdobit náměstí tolika českých měst, aniž by budily emoce a byly spojovány s rekatolizací? Proč zrovna tento sloup…?
Náměstí mnoha českých měst mohou zdobit mariánské, trojiční, morové sloupy, sochy svatojánské a další památky barokního sochařství díky inspiračnímu zdroji, kterým je první barokní socha v Čechách a to právě Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze. Začátek to byl nejen umělecký, ale také kamenosochařsky technologický – po stránce možnosti tvořit v pískovci otevřeným sochařským rukopisem. To že se někdo vymezuje proti této první barokní památce je nešťastné, přece nechcete vymazat inspirační zdroj celé jedné sochařské a architektonické epochy?
Je důvod pro odpor magistrátu k obnově Mariánského sloupu technický (chybějící dokumentace) nebo principiálně ideový?
Za dobu, kdy pracuji s přáteli na obnově mariánského jsme již zažili osm primátorů. Někteří jej podporovali, primátor Bohuslav Svoboda třeba otevřeně řekl, ať jej postavíme. Bylo vyřízeno povolení. Nynější primátor projektu příliš nefandí.
Kde jsou ochránci památek?
Jan Balík, sídelní kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta na Pražském hradě.
Překvapuje vás, kolik emocí Mariánský sloup vzbuzuje?
Z jedné strany ne, protože současná společnost nehledá pravdu, ale nechává se unášet jen emocemi. Na druhou stranu mě zaráží zarputilost, se kterou někteří obnovení sloupu odmítají. Pokud vstoupíme na rovinu rozumu, může se obnova sloupu stát výrazem smíru mezi katolickou, evangelickou i laickou částí našeho národa.
Kdy jste se Vy osobně poprvé setkal s otázkou Mariánského sloupu?
Už jako chlapec za komunismu mi historii sloupu vyprávěl tatínek a také jsem byl osloven krásnou básní Václava Renč Pražská legenda, ve které popisuje, jak se Panna Maria „pomstila“ tomu, kdo ji strhl tím, že mu vyprosila dar Božího milosrdenství, když umíral u sester Boromejek.
Proč mohou Mariánské sloupy zdobit náměstí tolika českých měst, aniž by budily emoce a byly spojovány s rekatolizací? Proč zrovna tento sloup…?
Historie bývá často manipulována a vykládána ideologicky. To postihlo i Mariánský sloup. Proč se bát Panny Marie, když je mocnou přímluvkyní u Boha? Proč házet na katolickou minulost naší země jen špínu a nevidět tolik dobra, které bylo katolíky pro naši vlast vykonáno?
Je důvod pro odpor magistrátu k obnově Mariánského sloupu technický (chybějící dokumentace) nebo principiálně ideový?
Jedná se zřejmě o ideové důvody. Pokud existuje stavební povolení, pak mi není jasné, jak může někdo stavbě bránit. Mimo jiné je mi záhadou, proč se jindy tak puntičkářští ochránci památek za jeho obnovu nebijí.
Chybí jen povolení pro stavební techniku
Jan Wolf, zastupitel zas KDU-ČSL a bývalý radní pro kulturu
Překvapuje vás, kolik emocí Mariánský sloup vzbuzuje?
Upřímně musím říci, že ani ne. Přeci jen se jedná o náměstí, které je srdcem České republiky a naše země je z velké části nenábožensky založená. O to více mně mrzí, že proti návratu Mariánského sloupu nejsou až tak lidé nevěřící, ale hlavně lidé z reformačních církví. Myslím, že ústupků směrem k jejich náboženskému cítění se udělalo již opravdu hodně a tak by mohli být i oni trochu více empatičtí ke katolickému cítění. Je škoda, že si lidé více neuvědomují, že se nejedná pouze o katolickou úctu k Panně Marii, ale že je sloup také symbol úspěšného odporu a vítězství Pražanů a studentů nad dobyvačnými švédskými vojsky. V neposlední řadě jde také o kulturní památku. Jedná se o jeden z nejstarších mariánských sloupů na sever od Alp, o raně barokní sochu vytvořenou sochařem Janem Jiřím Bendlem. Jako bývalý radní hl. města pro kulturu jsem přesvědčen, že si nemůžeme přece nechat devastovat naši kulturu.
Kdy jste se Vy osobně poprvé setkal s otázkou Mariánského sloupu?
Hned po Sametové revoluci. Tedy na začátku devadesátých let, ještě za života kardinála Františka Tomáška a již tehdy jsem byl připraven udělat, co budu moct, pro jeho návrat. To jsem ještě samozřejmě vůbec netušil, že mne Boží vůle, či osud chcete-li, zavede do politiky a tím i do první linie bojovníků za návrat Mariánského sloupu.
Proč mohou Mariánské sloupy zdobit náměstí tolika českých měst, aniž by budily emoce a byly spojovány s rekatolizací? Proč zrovna tento sloup…?
Asi je to tím, že na Staroměstském náměstí se událo tolik historických dějů, které jsou neodmyslitelně spojeny s našimi dějinami.
Je důvod pro odpor magistrátu k obnově Mariánského sloupu technický (chybějící dokumentace) nebo principiálně ideový?
Jednoznačně ideový. Technicky nechybí nic, mimo povolení k záboru části náměstí pro techniku a zázemí potřebné pro instalaci Mariánského sloupu. Zde je vidět, že ani po více než tři sta letech nejsme schopni ze sebe shodit jiráskovsko-palacké pojetí doby Habsburků na našem území, podpořené kultem husitství tak velmi šířené po roce 1948 komunisty a tehdejším ministrem kultury a ideologem KSČ Vítem Nejedlým.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!