Kdo obsadí Bílý dům na následující čtyři roky? Bude to demokratka Kamala Harris, nebo se na scénu vrátí Donald Trump? Na úterní rozhodnutí amerických voličů čeká s napětím celý demokratický svět, ale stejně tak i jeho nepřátelé.
Přinášíme první expertní názor ředitelky Centra transatlantických vztahů (PCTR) při Vysoké škole CEVRO Kateřiny Weissové, které jsme se ptali, kdo prezidentské volby vyhraje a zda by pro Evropu i Českou republiku byl lepší Trump, nebo Harris.
Kdo podle vás vyhraje prezidentské volby v USA a proč?
Demokraté ve špatný čas a špatným způsobem vybrali špatnou kandidátku. Ta si pak ze špatných důvodů vybrala špatnou „dvojku“. Kamala Harris neměla žádný „obsah“ během čtyř let po boku prezidenta Bidena, nenašla jej ani během kampaně. Vystačila si s bojem za právo na interupce, woke agendou, anti-Trumpem a ohrožením americké demokracie, pokud Donald Trump ve volbách zvítězí. Podobně šla na jistotu i ve svých veřejných vystoupeních: držela se naučených klišé, čtecích zařízení, spřátelených médií a podpory celebrit.
Donald Trump je Donald Trump. I část těch, kdo dokážou ocenit pozitivní výsledky jeho prezidentské éry, mají podle průzkumů pochybnosti o jeho charakteru či způsobu vládnutí. Jeho odpůrci jej hystericky nenávidí, jeho skalní příznivci se za něj s vášní šikují.
Oba patří mezi nejméně populární prezidentské kandidáty za posledních 70 let. Významnou voličskou skupinou jsou stejně jako ve volebním souboji D. Trumpa s Hillary Clinton v roce 2016 tzv. double-haters. V průzkumech preferencí ve většině klíčových států se rozdíl mezi oběma kandidáty pohybuje v rámci statistické chyby.
Pokud jde o schopnost popasovat se s ekonomickými problémy, inflací a migrací, lepší očekávání vzbuzuje u americké veřejnosti D. Trump. Závěr jeho kampaně měl lepší dynamiku a „vibe“. Vyšší šanci na zvolení vidím pro něj. A ať vyhraje ten či ta, kéž je to vítězství jasné a nezpochybnitelné.
Kdo by byl lepším novým prezidentem USA pro Evropu a Českou republiku a proč?
Joe Biden předá svému nástupci či nástupkyni téměř tři roky trvající válku na Ukrajině a nejbližšího spojence USA na Blízkém východě více než rok pod palbou íránských proxies. Lze stěží očekávat, že pokud se dramaticky nezmění přístup a leadership, dojde v dlouhodobějším konfliktu k nějakému průlomu. A pokud nic takového nehrozí v dohledné době ani u jedné ze stran konfliktu, změna lídra ve Spojených státech vliv mít může.
Donald Trump nebude ruské agresivní a expanzivní politice přihlížet či ji přehlížet, bude chtít vzbuzovat sílu a respekt.
A bude se snažit vrátit americké vojenské schopnosti do stavu, kdy budou protivníky odstrašovat. A pokud protivníci překročí jasně dané podmínky – červené linie – povede to k rázné americké reakci. Za 1. administrativy D. Trumpa se postupně vojenské výdaje dostaly na 3,9 % HDP, během vlády J. Bidena (a viceprezidentky Harris) spadly pod 3,5 % HDP. Navzdory turbulentní situaci ve světě a potřebám spojenců. Katastrofální stažení z Afghánistánu přineslo nejen dramatické oslabení americké pozice v zahraničí, ale i pokles důvěry Američanů v jejich armádu.
Ostatně on uvalil sankce na stavbu Nord Stream 2, prodal Ukrajině 210 střel Javelin, které Obama (s viceprezidentem Bidenem) prodat odmítl. S V. Zelenskym má ve své politické kariéře mnoho shodných momentů. A to, že Ukrajině dochází se stávající americkou administrativou trpělivost, přestává diplomaticky skrývat. Už to není jen tradiční „pozdě a málo“. V Kyjevě se už říká, že pokud vyhrají demokraté, Ukrajinu čeká pomalá smrt. Pokud vyhrají republikáni, tak uvidíme…
D. Trump je v politice hodně osobní. Evropské spojence bude posuzovat podle míry plnění aliančních závazků a osobních vztahů či sympatií. Pokud by jej už v roce 2017 brali vážně, svět by přišel o ikonické fotografie z jednání a summitů, ale Evropa by na tom se svými vojenskými kapacitami byla lépe. K Rumunsku, Pobaltí a České republice bude mít rozhodně blíže než k Ursule von der Leyen, Scholzovi či Macronovi, zdůrazňují lidé z jeho okolí. V každém případě je mezi nimi mnoho těch, kdo jej o tom budou přesvědčovat. A pak je tady Giorgia Meloni, kterou je okouzlen, i když se Itálie od 2 % spíš vzdaluje než přibližuje.
V každém případě je mezi trumpovci mnoho těch, kdo jej o důležitosti spojenectví se zeměmi střední a východní Evropy budou přesvědčovat. Nejčastěji zmiňované nominace v administrativě Trump 2.0 jsou Robert O’Brien a Mike Pompeo. A to je pro nás dobře.
Kamala Harris žádnou stopu v zahraniční politice nemá. A nejspíš ani nemá kapacitu ji udělat. O to větší vliv na ni budou mít lidé okolo a to nevěstí nic dobrého. Její případná administrativa je často označována jako Obama 4.0. Barack Obama zůstal vlivným zákulisním hráčem během Bidenovy administrativy, jeho lidé v ní obsadili vlivné posty. Hrál hlavní roli i v odstřelení Joea Bidena a prosazení Kamaly Harris jako kandidátky demokratů v letošních volbách. Jejím národně bezpečnostním poradcem je bývalý blízký spolupracovník Obamy Phil Gordon, jeden z architektů resetu s Ruskem a jaderné dohody s Íránem (JCPOA). Znalec Evropy, pro nějž Evropa = Paříž, Brusel a Berlín. Demokraté, kteří se zabývají zahraniční politikou, jej označují za inkrementalistu, což v důsledku znamená, že pokud jde o Ukrajinu, nezmění se nic moc. A pokud se v případě vítězství Kamaly Harris nebude měnit Bidenova politika k Izraeli, bude to vlastně ještě dobře. Jak se říká v Americe, „personnel is policy“, neboli politika jsou lidi, kteří ji vytváří. Z hlediska českých zájmů zde trochu vykukuje… nic moc dobrého.
Pro Evropu bude důležitá také ekonomická politika nové administrativy. Trump straší zavedením cel na evropské zboží. To ale jeho nejbližší spolupracovníci také doplňují: pokud evropští spojenci nezačnou brát obranu vážně. D. Trump na druhou stranu plánuje zrušení omezení a regulací na těžbu ropy a plynu, jež zavedla administrativa Biden – Harris. Během kampaně od něj několikrát zaznělo hlavní krédo jeho ekonomické a energetické politiky: „Drill, baby, dril!“ To může zvýšit dostupnost surovin a snížit jejich ceny i pro Evropany. A oslabit ekonomickou pozici Ruska.
Kateřina Weissová působila jako novinářka a politická analytička. V letech 2006–2009 byla poradkyní ministra zahraničí, v letech 2010–2013 působila na MZV ČR jako vrchní ředitelka Sekce ministra. Zabývá se zejména výzkumy veřejného mínění v oblasti domácí a zahraniční politiky, podílela se jako stratég na řadě úspěšných volebních kampaní. V současnosti působí jako ředitelka Centra transatlantických vztahů na Vysoké škole CEVRO.
Převzato z cevroarena.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
