Optimistická úvaha k významnému domácímu výročí. Volby v Americe daly do pohybu síly, které pomohou celé Evropě, aby upravila kurz a vrátila se na cestu zdravého rozumu. Nebude to hned a nebude to bez bolesti, ale kyvadlo se zhouplo. Jako bonus malá paralela s filmem Sedm statečných.
Zcela volný text vedený přesvědčením, že optimismus léčí, a podložený lidovou ekonomicko-společenskou analýzou Evropy.
Ďábelský plán
Evropská unie dosud jela podle plánu, který má tři základní pilíře. Je to destrukce ekonomiky regulacemi a ze-leninismem, rozvrat společenských struktur za pomoci imigrace a celoevropský zákaz to kritizovat maskovaný institutem dezinformací.
Plán je dokonalý, neboť ani nejďábelštější mozky ruských a čínských tajných služeb by nedokázaly přijít s lepším nápadem na zničení evropského kontinentu bez jediného výstřelu nebo velkých investic do čehokoli.
Ekonomika
Sebedestrukce se v ekonomické oblasti opírá o tři body.
Prvním je regulace všeho a všech, kterou připravují lidé, jež by nemohli řídit ani stánek s limonádou. Přichází-li z Bruselu, je to ještě větší problém, než pochází-li z domácí dílny. Schválí-li národní parlament nějaký nesmyslný zákon, je náprava jednoduchá. Ten samý parlament jej může zrušit. Sám nebo na nátlak lidí, kteří si zvolí někoho jiného. Schválí-li nějakou šílenost Brusel, je téměř nemožné se jí zbavit, a proto se šílenosti kumulují do bodu paralýzy.
Druhým bodem ekonomické destrukce je zdražení jediného materiálového vstupu, který potřebují všichni, jež se v ekonomice pohybují, tedy energií.
Finálním hřebíčkem, poté co se ekonomika pod tíhou regulací a drahých energií stane zcela neschopnou konkurence, je otevření trhu Číně ve jménu „volného trhu” s cílem definitivně dotlačit ke krachu zbývající podniky, které se snaží ještě něco vyrábět. Žádoucím je stav, kdy je Evropa zcela závislá na Číně třeba v produkci antibiotik a léků. Famózní, no ne?
Migrace a cenzura
Po ekonomice přijde na řadu zničit společnost. Staletí budované společenské struktury a normy lehce rozvrátí davy imigrantů, kteří nikdy nebudou mávat vlajkou země, která je přijala, a nikdy neakceptují její hodnoty, protože je považují za podřadné. Jediné, co jsou ochotni milostivě přijmout, jsou sociální dávky, které zvýší již tak nemalý tlak na veřejné rozpočty devastované sípající ekonomikou.
Ilegální imigrace je doplněna bojem proti tradiční rodině a cíleným rozdělováním společnosti podle sexuálních preferencí nebo čehokoli jiného na různé skupiny, z nichž jedna je vždy utlačována tou druhou. Aneb ať žije nenávist.
Posledním pilířem ďábelského plánu je důmyslný koncept dezinformací, který umožňuje bez argumentů potlačit jakoukoli občanskou kritiku. Moderní Bretschneiderové hrdě stíhají hostinského Palivce za jeho výrok o obrazu císařpána, neboť si dovolil říci, že „na něj sraly mouchy”. Nenávistná řeč je holt nenávistná řeč, ta se trestat musí, vašnosti!
Kdyby byl Mario Draghi ve své zprávě o stavu Evropy upřímný, napsal by to nějak podobně a vešlo by se mu to na jednu stránku.
Jak to otočit?
Ke změně politického směřování Evropy může dojít několika způsoby.
- (A) Vedení Evropské unie pochopí, že udělalo chybu. Ursula von der Leyen řekne „jejda” a prohlédne.
- (B) Vynoří se charismatický politik, který získá dostatečnou důvěru lidu a mandát ve volbách, aby změny provedl. Třeba jako Javier Milei v Argentině.
- (C) Tlak občanů na stávající politické strany a vstup nových stran do vlády vytvoří dostatečnou hybnou sílu na provedení změny kurzu.
Která z variant je nejpravděpodobnější?
C bude asi správně
Varianta A je takzvaný jev nemožný, varianta B je v Evropě málo pravděpodobná, neboť Argentina a USA mají výhodu prezidentského systému, který umožňuje i jednotlivci pohnout výrazně kormidlem.
Asi nejpravděpodobnější je varianta C nebo kombinace B a C. Proto je volební výsledek v Americe důležitý. Evropa se dostane pod externí tlak a následně i pod stupňující se tlak interní.
Otloukánek Evropa
Po volbách v USA zůstane Evropa jedinou ekonomickou oblastí, která se domnívá, že regulace a drahá energie přinesou pokrok. Čína staví jednu uhelnou elektrárnu za druhou, její podniky vypouštějí do řek, co se jim zachce, a Amerika říká, že spustí energetickou revoluci uvolněním těžby ropy a že oseká regulace jako nikdy předtím.
Evropské podniky budou jediné na světě, které budou muset připravovat vylhané reporty o svojí udržitelnosti, nechat se auditovat, kolik uhlíku spálí jejich dodavatelé v dalekém zahraničí, a zaměstnávat miliony lidí zcela neproduktivními činnostmi. Miliony nástěnkářů ve firmách budou navíc kontrolovat statisíce zbytečných úředníků.
Křišťálová noc v Amsterdamu
Téměř přesně na výročí křišťálové noci v nacistickém Německu nahánějí imigranti židovské fotbalové fanoušky v Amsterdamu a evropští politici neudělají vůbec nic. Tedy kromě bezzubých prohlášení. Svým voličům se pro ještě větší ponížení vysmívají do obličeje tvrzením, že vrcholem toho, co mohou udělat, je imigrační dohoda, podle které musí země buď přijmout někoho, kdo ji až na sociální dávky nenávidí, nebo zaplatit tučné výpalné.
Lidé v Evropě se bojí vyjádřit svůj názor a není se čemu divit. Čeští a evropští politici se trumfují v tom, kdo pronese nejsměšnější prohlášení na téma svobodné kritiky nebo kdo vymyslí nejabsurdnější opatření na potlačení jiných názorů. Většina médií volá „jen houšť a větší kapky”. Korporace se ochotně přidaly. Ztráta kariérního postupu je to nejmenší, co může potkat někoho, kdo si myslí, že celá „udržitelnost” je neudržitelná esence pokrytectví.
Big Bang
Ale to se v listopadu roku 2024 změnilo.
Externí ekonomický tlak na evropské podniky bude enormní z důvodu neustále se zrychlující ztráty konkurenceschopnosti. Pud sebezáchovy je donutí, aby odhodily stud a začaly tlačit na své vlády.
Jakmile lidé uvidí, že imigranty v Americe lze vyhostit v řádu měsíců, že růst deregulované ekonomiky je rychlejší, než kdokoli doufal, že rušení ministerstev si nikdo ani nevšimne a že Evropa si nedovolí díky postoji Ameriky cenzurovat jiné názory, přestanou se bát. Interní tlak na evropské vlády bude sílit.
Sedm statečných versus Calvera
Amerika je jako mexická vesnice ve filmu Sedm statečných. Bandita Calvera hodil pistolníkům jejich pušky k nohám v domnění, že odejdou, ale ti se do vesnice vrátili. Dali se do boje s Calverovou bandou a vesničané ztratili ostych. Jeden po druhém skáčou přes zábradlí s židlemi v rukou, aby se přidali ke Chrisovi a jeho spravedlivému boji proti někomu, kdo bere vesničanům jen tak část úrody.
Evropa je vesnice za kopcem. Její obyvatelé najednou vidí, že Calveru lze porazit. Místní banda pod vedením Brusely jim sice brání dívat se za kopec, ale je to čím dál tím obtížnější. Někteří vesničané ještě šeptají „kluci, neblbněte” a další vykřikují z věže kostela, že Chris, Bernardo, Chico a Lee jsou ve skutečnosti hitlerjugend, ale už to nezabírá. Bandita německého původu Bretschneider nestíhá umlčovat sílící šeptání.
Není jasné, kdy se s Bruselou něco stane nebo jak to dopadne, ale lidé vidí, že nic není ztracené a že to jejich boj a jejich svobody. To je bod obratu, neboť zdravý rozum dosáhl kritické masy. Brusela nemá ani potuchy, jaké síly se daly za oceánem do pohybu.
Najednou je ze slabé jiskřičky naděje opravdu silné doutnání.
Převzato ze syrzdarma.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
