„V budoucnu, třeba při jedné ze svých procházek na břehu Baltu, by se Angela Merkelová mohla zamyslet nad tím, že neprojevila moc dobrý vkus, když své paměti nazvala „Svoboda“. Zrovna o svobodu nyní Ukrajina bojuje proti Rusku, kterému toho právě ona tolik umožnila. Ale buďme spravedliví. Těch 700 stran je ještě horších než název“, píše ve svém komentáři pro Financial Times Janan Ganesh.
Proč západní liberálové propadli Merkelové? Protože to byla žena? Ne, neměli rádi Margaret Thatcherovou a nedůvěřují Giorgii Meloniové. Protože byla levicová? Ne, její strana je středopravicová, i když to v Německu nikdy není tak jasné dělení jako v anglosaském světě. Protože sem tedy pustila milion uprchlíků? Ne, přece už dávno předtím byla oslavována jako „královna Evropy“.
Proč…???
Přitom toho k uctívání Merkelové zbylo velmi málo. Jakýsi mlhavý pocit, že je to milá osoba a – což je rozhodující – že ji konzervativci nemají rádi. Důležité bylo, že Merkelová nějakým neuchopitelným způsobem vypadala, že je ve správném týmu. Její politika? Její úsudek? To už nebylo podstatné.
Ona sama se z chyb své éry zjevně nepoučila. Její bývalí obdivovatelé by se však s určitým návodem ještě mohli poučit. Takže tady to je.
Lekce první. Vědci nejsou „lepší“. O Merkelové se říkalo, že zatímco Británii řídí hloupí absolventi humanitních oborů, tady je fyzik-chemik, který do vlády vnáší empirickou přísnost. Jenže to nebyli výstřední absolventi Oxfordu, kteří projevovali téměř teologickou averzi vůči jaderné energii. I když Merkelová měla smysl pro detail, neměla žádný širší obraz, žádný smysl pro souvislost věcí. Ať už je země řízena špatně (Británie v posledních letech) nebo dobře (Británie v dřívějších dobách), jsou to zpravidla lidé s rozsáhlým všeobecným přehledem, kdo stojí v čele.
Poučení druhé. To, že někomu chybí vnější charisma, ještě neznamená, že má vnitřní hloubku. Se vší pravděpodobností je v nich ještě méně, než se na první pohled zdá. O Merkelové se říkalo, že ztělesňuje „postheroický“ styl vedení. Říkalo se, že za tím klidným zevnějškem a nesmělým kosočtvercem gest rukou doutná velká strategická mysl. Takže ne. Byla to sfinga bez tajemství. Je to typ člověka, který se opakuje nejen v dějinách, ale i všude na pracovištích – věčně se v něm hledá moudrost a talent.
A poslední lekce? Obávám se, že je to ta, která má nejmenší šanci, že bude vyslyšena. Špatní lidé mohou mít dobrý úsudek a naopak. K problému by se mělo přistupovat podle jeho vlastních podmínek, ne podle toho, kdo na něm kde stojí. Donald Trump měl pravdu, že evropské výdaje na obranu jsou až na čestné výjimky ostudné. Měl pravdu v tom, že německá energetická závislost pomáhá „expanzivním zahraničním mocnostem“. Nic z toho Merkelová neuznala. Ani zpětně.
Kdo měl pravdu?
Nic nevystihlo Merkelománii tak jako její memento na summitu G7, jak se doslova opírá do Trumpa, který sedí se založenýma rukama. Jakmile byla fotka zveřejněna, její poselství bylo jednoznačné: podrážděný dospělý a uličnické dítě. Žádný obraz od dob portrétu Doriana Graye nezestárl hůře.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
