Katolických bohoslužeb se účastním léta. Navštěvuji jak katedrály v krajských městech, tak šumavské kostelíky. Jak mše sloužené kněžskými kmety, tak mladými puškami mezi duchovenstvem.
S tématikou LGBT jsem se nesetkal ani v kázáních, ani při potlaších na farním spolču.
Kdybych však svou církevní zkušenost upozadil za mediální obraz, musel bych, a to nevyhnutelně až fatálně, uklouznout k závěru, že po ničem jiném než po pikanteriích z každodennosti sexuálních menšin katolíci nedychtí. A že se farnosti nejpozději od obrácení svatého Pavla dělí (přeci nemohou nedělit…) na ty křiklavě pro a ty zaťatě proti stejnopohlavním svazkům. A že mezi oběma tábory zuří líté boje drahně nejen věroučné, proti kterým i takové husitské bouře byly roztomilou hříčkou určenou nemluvňatům.
Skutečnost je prostší, ergo vznešenější: katoličtí kněží káží o existenciálních otázkách (neboli o neztrácení smyslu na smeťáku nesmyslností značek Doba, Móda, Žvást). A katolický laik, když už se k něčemu rozhoupá, tak k uspořádání sbírky na rodinu ze sousedství, jež tragicky a náhle ztratila živitele.
Někdy si pravdu opravdu vyplatí vyčíhnout v režimu offline. Někdy… Takořka furt.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
