Až zítra podvečer složí Donald Trump inaugurační slib, a oficiálně se vrátí do Bílého domu, dokončí tím jeden z největších politických comebacků v amerických dějinách. Pak už bude jen na něm a republikánech, zda se jim podaří udělat Ameriku opět skvělou a ukázat, že záležitosti, které byly podle mnohých nemožné, nakonec zařídit jde.
Největší rozdíl mezi Trumpem před osmi lety a dnes je připravenost nového prezidenta a jeho týmu na ujmutí se vlády. Zatímco v roce 2016 byla Trumpova výhra nečekaná, dnes jsou republikáni připraveni. Během svého prvního dne v úřadu hodlá staronový republikánský prezident podepsat před 100 exekutivních výnosů a pootočit kormidlo USA zcela jiným směrem.
Podpora Američanů
Ať už to bude předpokládané odstoupení od Pařížské klimatické dohody, výnosy týkající se regulace v oblasti energetiky či migrace, Trump ví, co chce udělat. Na rozdíl od svého prvního období má plán. Zároveň má také v mnoha věcech silnou podporu americké společnosti.
Podle průzkumu agentury IPSOS zveřejněném v deníku má Trumpova politika v klíčových otázkách širokou podporu veřejnosti. Například 88 % Američanů podporuje deportaci nelegálních imigrantů s kriminální minulostí a 56 % se vyslovilo pro deportaci všech nelegálních imigrantů. V otázkách kulturních válek pak 79 % respondentů nesouhlasí s tím, aby transgender sportovkyně soutěžily v ženských sportech, a 71 % se staví proti podávání puberty blokátorů nezletilým s diagnostikovanou genderovou dysforií.
Trump tak vstupuje do úřadu s mandátem prosadit změny, které byly dříve považovány za kontroverzní nebo neproveditelné. Největší riziko v rámci snahy prosadit tyto změny pak pro nového prezidenta a jeho republikány tkví v křehké většině ve sněmovně reprezentantů, která činí několik jednotek hlasů.
Já nežertuji
Výše popsané jsou klíčové záležitosti týkající se vnitrostátní politiky. V případě zahraničí se Trump vrátí k politice tvrdé ruky a drsných prohlášení, kterými byl znám už ze světa byznysu. I proto není divu, že měl už v rámci svého prvního funkčního období dobré vztahy s polskou stranou PiS či francouzským prezidentem Macronem, kteří také zapadají do archetypu politiky silných mužů.
Lidé jako Vladimir Putin (mimochodem, Kreml oficiálně podpořil ve volbách Kamalu Harris) či severokorejský vůdce Kim nebudou mít v následujících letech klidné spaní. Ostatně, Kim Čong-unovi Trump už během svého prvního období veřejně vzkázal: „Mám jaderné tlačítko, které je mnohem větší a silnější než to vaše – a navíc funguje!“ Toto ikonické prohlášení, pronesené s Trumpovou typickou směsí provokace a sebevědomí, jasně nastavilo tón jeho přístupu k diktátorům a protivníkům USA. V příštích letech lze očekávat, že Trump podobně neústupně nastaví svůj vztah k dalším globálním hráčům.
V přístupu k zahraniční politice se značí Trumpův přístup, kdy slíbí věci, které mnozí často považují za nemožné či neproveditelné. V době psaní tohoto textu už byla po podepsání dohody o příměří v Gaze Hamásem propuštěna první tři izraelská rukojmí. Trump veřejně slíbil, že pokud Hamás rukojmí nepropustí, tak „propukne peklo“. Jeho hrozba zjevně zafungovala.
Stejně bombastický slib je i jeho ohledně překotného ukončení války na Ukrajině. Ukončit skoro tři roky trvající konflikt v rozmezí několika mála dnů by bylo skutečně husarským kouskem, ovšem otázkou je, jestli je to vůbec možné. Vždyť ruský stát utrácí na invazi na Ukrajině až třetinu svého ročního rozpočtu.
Mnozí považují Trumpova prohlášení za velkohubé žvásty, určité výsledky a posuny však jsou vidět už před jeho nástupem do úřadu. Ať už to je snaha Izraelců a Palestinců na tom se dohodnout na příměří či ochota Vladimira Putina se bavit o míru na Ukrajině, věci se minimálně dají do pohybu.
Všichni totiž vědí, že Donald Trump nežertuje. I proto se s ním například rádi sejdou grónský premiér a dánská premiérka, když Trump oznámil své plány na faktickou expanzi USA do Grónska. A to je největší rozdíl oproti mandátu Joea Bidena. Ten sice na rozdíl od Donalda Trumpa více věřil v multilaterální svět, ale vzhledem k svému fyzickému a psychickému stavu již na veřejnosti nebudil respekt, který je i v diplomacii stále potřeba.
A co Evropa?
Mimochodem, je velká škoda, že oproti snaze číst nálady ve Spojených státech a vyrovnat se s realitou toho, že přístup Donalda Trumpa k domácí a zahraniční politice bude diametrálně jiný než u jiných amerických vůdců v minulosti, se česká veřejná debata stále utápí v morálním filozofování a analýze kontroverzních výroků, které protečou americkými médii.
Česko, popřípadě EU by se mělo méně zaobírat tím, co Donald Trump nejnověji „plácne“ nebo jak se chová na sociální síti X jeho blízký spojenec Elon Musk. V rámci mandátu staronového amerického prezidenta nás budou ovlivňovat především dvě věci. Tou první je tlak na zvýšení výdajů na obranu.
To je něco, s čím přišel Trump už během svého prvního mandátu a jeho volání po dodržování alespoň dvou procent výdajů HDP v rámci NATO se ukázalo jako prorocké. Rozdíl je ovšem v tom, že Trump bude nyní chtít, aby evropské státy utrácely za obranu tři nebo dokonce až pět procent svého hrubého domácího produktu ročně. A k tomu nakupovali americké zbraně.
Takovému nátlaku šlo předejít už v minulosti, pokud by se evropští lídři před americkým prezidentem nesnažili místo peněz v rozpočtu hledat výmluvy, proč něco takového nejde. Kritické bude pro EU také vyjednávání o clech na evropské zboží, což je něco, co Trump avizoval taktéž dostatečně dopředu.
Ve skutečnosti bude pravděpodobně chtít snížit evropská cla na americká auta, mastné výrobky či další zboží a je opět na Evropanech, zda budou chtít si sednout k jednacímu stolu nebo hledat výmluvy proč to či ono není možné. A pak se náramně divit, že Trump cla ve výši 15 % na všechno evropské zboží uvalí.
Trump si nehraje
Přitom něco takového je bohužel při liknavosti a nejednotnosti evropských lídrů dost dobře možné. Radikální agenda, kterou Trump v mnohých oblastech navrhuje má totiž na rozdíl od jeho prvního funkčního období širokou podporu americké veřejnosti. Dobře to vědí i jeho odpůrci, kteří se se naučili, že Trump si často nehraje na prázdné fráze – co jednou slíbí, to se také pokusí prosadit. Evropa se proto musí rozhodnout, jestli chce dál přešlapovat na místě, nebo se konečně probudí a začne adaptovat na svět, který se jí mění před očima. Do toho navíc všichni ví, že Trump tyhle věci myslí vážně. Eventualita toho že udělá to či ono nelze vyloučit. Liknavost a neschopnost nejen evropských lídrů je totiž něco, co nebude Trump mít chuť ani trpělivost tolerovat.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
