Proč nás ti liberálové tak nenávidí?

Otázkou v titulku tohoto textu samozřejmě nemířím na klasické liberály. S nimi se v mnohém shodneme, na jiném nikdy. Ale společně víme, že se plavíme na jedné lodi. Její jméno je Svoboda, vyrobili ji v loděnici Právo a jejím mateřským přístavem je Demokracie. Myslím levicové liberály, progresivisty, neomarxisty, ekologisty, či jak se všichni jmenují a kteří často sami nevědí, čí jsou. Zato vědí zcela jistě, že jejich smrtelnými nepřáteli jsou konzervativci.

Budiž do úvodu řečeno, že spor mezi liberálním a konzervativním je tím vůbec nejrelevantnějším myšlenkovým střetem vůbec. Odehrává se i v hlavách jednotlivců – sotvakdo je ve svých názorech stoprocentní liberál, nebo stoprocentní konzervativec. Pokud se v politice tento konflikt děje v rámci demokratických mantinelů, tvrdě, ale čistě, je radost ho sledovat. Když naopak veřejnou debatu na obou stranách ovládnou extremisté a demagogové, jde z toho hrůza. Viz třeba marxisté a fašisté a občanská válka ve Španělsku.

Znám řadu liberálů, dokonce i levicových, s nimiž se rád sejdu v hospodě a povedeme výživnou debatu. Ale obávám se, že velkou část liberálního myšlenkového spektra dnes zabírá extrém, se kterým je normální diskuse nemožná. Což je špatné. Ještě horší je, že tento extremismus je ve veřejné debatě tolerován, ba dokonce preferován. Na rozdíl od extrémů konzervativních. Přičemž si troufnu tvrdit, že ty jsou sice více medializované, ale ve skutečnosti ne nutně tak četné jako u liberálů. Projevilo se to i ve volbách do Evropského parlamentu. Panoval děs z národoveckých stran. Nakonec však více posílila frakce Zelených. Což nikoho neděsí, ale mělo by. Pustit progresivisty k řešení ekologických otázek je stejný masakr, jako nechat nacionalisty mluvit do problému migrace.

Sázení stromů kontra vymýšlení regulací

Když chce konzervativec pomoci klimatu, zasadí strom. Neomarxista vymyslí regulaci. Konzervativec využije síly kapitalismu, aby měl dost peněz na přizpůsobení se klimatickým změnám a investice do ochrany životního prostředí. Ekokomunista půjde do průvodu s transparentem: Změňte systém, ne klima. A bude vám tvrdit, že když budete dost trpět, zastavíte tím planetární klimatické proměny (škoda, že to nevěděli mamuti, nemuseli vyhynout). On totiž nechce lidem pomoci, jde mu o to, aby je mohl ovládat, řídit je a zničit jejich svobodu.

Všechno to budí podezření, že nová zelená elita chce trh svázat tolika absurdními „ekologickými“ požadavky, aby nakonec mohla říct, že kapitalismus je nezvládá plnit a musí být nahrazen něčím „lepším“. V případě jaderné energetiky už se to povedlo. V Evropě kvůli zeleným regulacím (o to nesmyslnějším, že jde o bezemisní zdroj) takřka není možné postavit komerční jadernou elektrárnu, aby vykázala přiměřený zisk. Ale tím to nekončí. Je zajímavé sledovat, jak se ekologisté zuřivě brání návrhům vědců řešit globální oteplování (alespoň z části) právě výsadbou stromů. Samozřejmě, je to moc levné, lidé by u toho málo úpěli, nebylo by nutné zavádět tolik šílených regulací a omezení. Zmizela by záminka odstranit kapitalismus a nahradit ho „vědeckým klimatismem“. Bylo by to zkrátka příliš konzervativní. A už samo to slovo mnozí dnešní liberálové nenávidí.

Konzervativec seje, liberál boří

Na České televizi jsem zaslechl část nějaké upoutávky, v níž zaznělo zhruba to, že „je čas bořit a je čas budovat“. Zmiňuji to proto, že se v tom krásně odráží rozdíl mezi liberálním a konzervativním myšlením. Mně totiž okamžitě blesklo hlavou cosi jiného: „je čas sít a je čas sklízet“. My totiž opravdu radši uchováváme a rozmnožujeme to, co tu už je, dáváme růst budoucímu ze starých kořenů, zatímco liberálové by pořád něco bořili, protože se to podle nich přežilo, a pak stavěli vše znovu, „krásné a nové“.

Opakuji, v demokratické podobě jde o zajímavý a legitimní spor. Jenomže když někdo chce kvůli budování světlých zítřků šmahem zbourat svobodu, kapitalismus a samozřejmě i křesťanskou morálku, nemůžete se divit, milí liberálové, že my konzervativci jsme z toho poněkud nervózní. Víte, ono přirozeně konzervativních lidí je v populaci docela dost. Hlavně mimo největší města. A tito lidé se vás doslova bojí. Tak moc, že mnozí z nich utíkají k extremistům, populistům, národovcům a různým skupinám, které pod falešnou záminkou ochrany tradičních hodnot, národa, či „normality“ šíří nenávist. Stejně jako jejich progresivní antipodi, ani nacionalisté nechtějí lidem pomáhat, ale ovládat je. Ono to tak chodí, že když se nějaký postoj hlásá extrémně, lidé nehledají zastání u toho, kdo opačný názor říká umírněně, ale zase u extremisty, dle hesla „na hrubý pytel hrubá záplata“.

My konzervativci mezi sebou extremisty nechceme. I kdyby se jejich názory v mnohém podobaly našim. My se raději budeme přít s demokratickými liberály. Ale kde je najít? Mnohokrát se mi stalo, že jsem od liberálů dostal naloženo úplně stejně jako od nacionalistů. Mnozí další, které znám, mají obdobnou zkušenost. Zkuste zastávat názory proti uzákonění manželství homosexuálů, či za protipotratovou politiku (pozor, nikoli za zpřísnění zákona, leč za vytváření lepších sociálních, společenských a morálních podmínek pro potenciální maminky). Jakkoli budete umírnění, zúčtují s vámi jako s „náckem“ a „homofobem“. 

Liberální demokracie je konzervativní vynález

Mimochodem, když už se tak oháníte liberální demokracií, milí liberálové, tak to je náš vynález. Stojí na dvou základech: na oddělení soudní a politické moci a na zárukách lidských práv pro všechny. První se odvozuje už od Magny charty a dalšího vývoje, který odstřihl krále od možnosti zasahovat do soudů a do výkladu zákona. Druhé pochází z biblického „lidé jsou si před Bohem rovni“ – a byli to křesťanští aktivisté, kteří díky tvrdohlavosti hnané jejich vírou a z ní pocházející morálkou zrušili otroctví v britském impériu.

No, a místo abyste uznali, že systém liberální demokracie vybojovali konzervativci a patří všem, tak si ho často uzurpujete pro sebe, jako by šlo o nějakou vaši ideologii. Nebo dokonce pracujete proti němu. Co jiného jsou – do extrému vyhnané – pozitivní diskriminace či politická korektnost, než narušení liberálně demokratické zásady rovnosti všech lidí? Nejhorší je, že kvůli zmíněné toleranci mainstreamu vůči „liberálním extremistům“ se špatně rozlišuje, který liberál opravdu důsledně stojí na pozicích liberální demokracie a kdo je stoupencem nového typu totality – „diktatury dobra“.

A co snaha umlčet, vygumovat, či alespoň negativně onálepkovat nositele konzervativních názorů? Jasná diskriminace. Proboha, liberálové, proč? My nejsme vaši nepřátelé. Jen si nemyslíme to, co vy. Ale jsme demokraté. Tím, že torpédujete normální diskusi s námi, nahráváte extremistům. Těm, co šíří nenávist, porušují zákon a pak se staví do role mučedníků. Jistě, nemají pravdu a trestání hrubých útoků na druhé rozhodně není cenzura. Ale oni ke své obhajobě účinně využívají váš nerovný přístup k liberálním a konzervativním postojům (včetně extrémů na obou stranách). Ten je v příkrém rozporu se systémem liberální demokracie a zárukami rovných práv pro všechny.

Kefalín, a čo vy si predstavujete pod slovom mainstream?

Často se mluví o liberálním mainstreamu. Ale copak my konzervativci nejsme mainstream? Lidé, kteří se starají o přírodu, o svou zahrádku, třídí odpad a jen chtějí mít právo jezdit autem, které si mohou dovolit koupit a nestydět se za to před těmi s drahými elektromobily? Oni nejsou mainstream? Rodiče, kteří se dřou, aby uživili a vychovali své děti, nic proti homosexuálům nemají a přátelí se s nimi, jen si nemyslí, že manželství pro ně je dobrý nápad? Oni nejsou mainstream? Muži, kteří by nikdy ženu neuhodili, ale nechápou, proč spolu s tímto závazkem (pro ně přirozeným) zavádět genderovou ideologii, která ruší mužskou a ženskou roli v rodině? Oni nejsou mainstream? Ženy, které si nenechají od mužů nic líbit a nejsou to žádné puťky, ale také ne asexuálky, které by nejraději mužům navlékly svěrací kazajky? Ony nejsou mainstream? Pak se ptám: čo si vy, Kefalín, predstavujete pod takým slovom mainstream?

Není to spíše tak, že oním mainstreamem jsme v řadě případů my, konzervativci? I když často jde o mlčící většinu. Ať už kvůli tomu, že takové názory není kde projevit, respektive dostat k masovému publiku (některé velké vyhledavače a platformy je potlačují), nebo hůř, že se lidé začínají bát je říkat. Ať tak, či tak, konzervativní názory patří do demokratického mainstreamu úplně stejně jako ty liberální, a není ani správné, ani spravedlivé je vyhánět na okraj. A tím de facto radikalizovat miliony jejich nositelů. Do mainstreamu naopak nemají patřit extrémy, ani konzervativní, ani liberální.

Nové politické rozdělení, nebo nová totalita?

Milí liberálové, toto není samoúčelná filipika. Chci vás upozornit na vaši odpovědnost za běh světa. Dokud se hlavní střet odehrával na linii levice-pravice v socioekonomických otázkách, mohli mnozí z vás působit jako takoví zábavní výstředníci. Jenže rozdíly mezi levicí a pravicí v sociální problematice prakticky zmizely a nyní to vypadá, že se vrací ona prastará liberálně-konzervativní dichotomie. A velmi záleží na tom, zda tento hlavní politický střet bude vybojován v demokratických mantinelech, nebo se povede válka mezi extrémy.

Když lidé jako filosof a politolog Daniel Kroupa po roce 1989 předpovídali, že v budoucnosti se hlavní konflikty odehrají mezi liberály a konzervativci, určitě tím nemysleli, že na jedné straně budou stát noví bolševici a na druhé noví fašisté. My národovce nepovažujeme za konzervativce, ale za národní socialisty. Mám pro skutečné liberály návrh: Zkuste zase vy ignorovat takové „liberály”, kteří nedodržují ony tři zásadní principy: svobodu, právo a demokracii. Obvykle se poznají podle toho, že se k ostatním chovají s okázalou mravní nadřazeností.

O tom, že liberálně demokratický střet nabývá na síle, svědčí i krach společného projektu KDU-ČSL a STAN. Obě jsou to proevropské demokratické strany pravého středu. Což by dříve ke spojení bohatě stačilo. Dnes už ne. Prakticky všichni potenciální voliči Starostů odmítli hlasovat pro lidovce. Zajímavé je, že opačně to neplatilo, konzervativní příznivci KDU-ČSL neměli se STAN problém. 

Vlastně by bylo docela fajn, kdyby se u moci střídali konzervativci (ODS a KDU-ČSL) a liberálové (STAN a TOP09, případně s Piráty, pokud se transformují na standardní liberální stranu, která respektuje kapitalismus a vládu práva). Jenomže realita je jiná. Bude třeba účinné kooperace všech demokratických konzervativců a liberálů (a socialistů) k porážce extremistů zleva i zprava (a populistů bez názoru).

Pod falešnou konzervativní vlajkou se nyní spolu šikují nástupci komunistů a fašistů. Absurdní spojení? Jistě. Ale to je dáno právě tím, že (staro)nový konflikt mezi liberálním a konzervativním překrývá pravo-levý socioekonomický střet. Což mimochodem drtí socialisty, protože v tomto novému uspořádání obtížně hledají místo (a sami se vnitřně štěpí na liberály a konzevativce). Dokud v liberálním táboře budou přítomny – či dokonce budou dominovat – extremistické tendence, bude to ztěžovat pozici i nám konzervativcům, protože se budou radikalizovat jinak pokojné vrstvy konzervativních obyvatel.

Hloupé je, že mainstreamová média všechen ten progresivismus, ekokomunismus, gendersimus atd. nepředstavují jako radikální a světovládné ideologie (jimiž jsou), leč jako snahu o „dobro“. Jenomže, milí liberálové, za každou diktaturou stojí ty nejlepší úmysly. Totalita je pořád totalita, i kdyby se nazývala „totalitou dobra“.

Make love not war

My s vámi liberály nechceme válčit. Demokratičtí liberálové jsou naši oponenti, ale i partneři. Extremisté obou pólů se potřebují a podporují. Ekologismus a rasismus mají společnou nenávist k lidským bytostem. Genderismus je stejně nesnášenlivý jako xenofobie. Progresivisté jsou stejnými šlechtiteli lidského plemene jako nacisté. V hledání vnějšího nepřítele a demagogii jsou neomarxisté stejně urputní jako původní marxisté.

Snad se liberálové zbaví extremistů a lidí s totalitářskými sklony a stanou se důstojným demokratickým protipólem nás konzervativců. Proč nás nenávidět? My přece nekoušeme. Zatím nejsem optimistou, ale jedna věc mě uklidňuje. Všechny ty kampaně typu „meetoo”, či „neroď děti, zachráníš klima” povedou k tomu, že rodové linie tohoto druhu liberála vymřou. Zatímco my se budeme normálně množit dál. Tak nějak postaru, konzervativně…