Václav Klaus ml. představil veřejnosti program svého hnutí Trikolóra. Příznivci snu o jediné opravdové čistě pravicové straně mohou být zklamáni, protože těžko říct, jak třeba s ekonomickým liberalismem souvisí snaha o soběstačnost ve výrobě medu či boj proti privatizaci lesů nebo bezplatné základní zdravotnictví. Klaus ale už označením Trikolory za „hnutí“ a ne stranu, stejně jako výběrem některých osobností (registrovaným příznivcem Trikolory je třeba někdejší sociálně-demokratický ministr zahraničí Kohout, garantem pro zemědělství je vrchní „jézeďák“, šéf agrární komory Zdeněk Jandejšek) dokázal, že na rozdíl od některých svých skalních fanoušků hraje jinou než pravo-levou hru. Proč ne… Takový je ostatně trend v Evropě i ve světě.
Je to program, se kterým se může obrátit i k těm, které bývalý viceguvernér ČNB Mojmír Hampl označil za „konzervativní levicové masy“ – „lidi, kteří nemají rádi, když je někdo buzeruje a nemají moc rádi novoty. Rozhodně nečtou zaníceně po večerech Hayeka a Friedmana, a když se jich zeptáte na jejich politické názory, nic pravicového neuslyšíte. Chtějí svůj konzervativní klid v rovnostářské zemi, kde nás cizinci drtí.“ To není nic špatného – i tito lidé si zaslouží být slyšeni. Když nejsou, může jejich ignorance elitami skončit špatně. Nejsou to lidé primárně ideologičtí. Přirozeně inklinují k podpoře blízkého (Česko, Češi) před vzdáleným (EU, Evropané). Nechtějí, aby je stát buzeroval, ale zároveň chtějí, aby se o ně postaral. K těmto lidem (a nejen k nim) mluví Klaus kritikou inkluze, obranou řidičů (kteří se stávají pomalu jakousi škodnou), bojem proti progresivistické výchově ve školách či ekologickému šílenství.
Levicoví konzervativci
Přirozené nechuti „konzervativní levicové masy“ k zahraničním závazkům vychází vstříc hned první věta programu: „základním smyslem existence armády bude obrana území České republiky vlastními silami“. To je samozřejmě tak absolutní nesmysl, že se jeden diví, jak ho mohl garant pro obranu Lumír Němec (bývalý velitel rozpuštěné speciální jednotky SOG) vypustit z úst. Obrana vlastními silami? Proti komu? Slovensku? To nám stačí armáda, jak je. Proti Německu? To by musela být desetkrát větší. Proti Rusku? To by musela být stokrát větší… Jsou voliči Trikolory připraveni obětovat část svého blahobytu na oltář výrazně větší armády? Pochybuji… Realita je samozřejmě taková, že naše armáda je silná tak, jak je silné NATO (ke kterému se naštěstí o pár řádků níže program hlásí). Podobně nerealistický je v kapitole o zahraniční politice (příspěvek Václava Klause staršího) požadavek na vytvoření „Nové smlouvy pro Evropu“. Celá kapitola je hezké slohové cvičení, ale starý praktik jistě musí tušit, jak nereálné takové představy jsou.
Některé body programu jsou naopak hlasem zdravého rozumu a zjevně zaznívají od lidí z praxe (to je vůbec na programu poznat – zda jednotlivé kapitoly píší praktici nebo spíš „ideologové“). Třeba požadavek na zrušení povinného vysokoškolského vzdělání u zdravotních sester a policistů (což vedlo jen k inflaci nepříliš kvalitních soukromých škol zaměřených na tyto profese) nebo boj za právo porazit na svém vlastním pozemku strom bez povolení úřadů (což je opravdu pakárna). V tom se od Klause ml. mají ostatní co učit. Dokáže se v době postideologické obrátit ke konkrétním voličským skupinám s tím, co je zcela konkrétně pálí. V jiných věcech zase program včas reaguje na aktuální boj o charakter státu – sem patří boj proti státnímu zastupitelství coby nezávislé „čtvrté síle“ ve státě, odpor vůči zavádění prvků politické korektnosti v českém právním řádu (pokusy o právní úpravu předsudečné nenávisti) či boj proti skupinovým žalobám. Hodnotovým konzervativcům se jistě rozsvítí oči při četbě „orbánovsky“ napsané podpory vícečetných rodin. Nápad zavést rodičovský příspěvek, který Nečas udělal flexibilní (rok až čtyři roky) opět v minimální délce tří let ale poněkud zavání státním dirigismem. Stejně jako zvýšení podílů tuzemských potravin ve velkých řetězcích či soběstačnost ve výrobě medu..
S některými věcmi nelze než souhlasit, ale každý, kdo kdy přičichl k politice, si musí uvědomovat, že zní jako zbožné přání. „Zajistíme důstojné mzdy pracovníků v sociálních službách, provést revizi sociálních dávek, posílit vzájemnou propojenost úřadů, umožnit platbu ve zdravotnictví za nadstandard, snižování počtu právních předpisů, zrušíme ombudsmana, zrychlíme soudní řízení, změníme služební zákon, upravíme sociální systém tak, aby se lidem vyplatilo pracovat, a zamezíme zneužívání sociálního systému, zjednodušíme zákoník práce, zabráníme vývozu zisků do zahraničí.…“ To vše je fajn, ale vlády u nás padaly na menších cílech… Tohle prostě ignoruje realitu vládnutí v České republice. Ta má mnohem blíže k slavnému britskému seriálu Jistě, pane ministře, kde takřka hned na začátku (ve třetím díle) končí pokus nově instalovaného ministra pro administrativní záležitosti Jima Hackera o razantní reformu svého úřadu redukcí počtu svačinářek… Naplnění většiny těchto bodů by vedlo ke střetu s tak silnými soupeři (odbory, státní zástupci, levicoví voliči, lidskoprávní průmysl, úřednická sféra, nadnárodní korporace), že se toho může odvážit možná Viktor Orbán. To je ale jednak opravdu mimořádný politický talent a jednak má dvoutřetinovou většinu v parlamentu…
Staré a nové války
Miloš Zeman s oblibou cituje Stalinův výrok „Kádry rješávajut vsjo“. Pokud ho vezmeme za slovo, bude hodně záležet, jak se nakonec snesou osobnosti, které neprosluly zrovna snášenlivostí ke svému okolí, popřípadě k sobě navzájem. Ať už jde o samotného Klause mladšího a staršího či bývalého děkana Národohospodářské fakulty VŠE Miroslava Ševčíka, proslulého čistkami na svém ústavu a další. Zajímavá je účast předsedy Národní rady osob se zdravotním postižením Václava Krásy (garant pro oblast Práce a sociální věci). Pokud měl někdo dojem, že Trikolora je jakýsi skrytý projekt Václava Klause st., tak ho můžeme uklidnit. Fakt, že do hnutí byl vpuštěn i Václav Krása, svého času poslanec ODS, který spáchal dědičný hřích tím, že se přidal na stranu „vzbouřenecké“ Unie svobody (a pak navíc kandidoval za lidovce!), ukazuje, že tohle je opravdu nové hnutí, které nebojuje staré války. Potvrzují to ostatně i námluvy se sociálně-demokratickým poslancem Jaroslavem Foldynou.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!