Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) se rozhodla uvést v život další ze svých návrhů. Pod heslem „Dítě nesmí být obětí nezodpovědnosti svých rodičů“, předkládá návrh na zálohované výživné. Pokud nebude expartner platit minimálně dva měsíce alimenty, pečující rodič může podat žádost o poskytnutí zálohovaného výživného na úřadu práce. Vyřeší zálohované výživné chudobu rodin samoživitelů a samoživitelek nebo jen rozšíří jejich řady?
Před časem na dveře mé kanceláře zaklepala mladá maminka s malou holčičkou v náručí. Rozhodla se opustit otce dítěte a přišla se zeptat na dávky. „Napřed musíte uplatnit vyživovací povinnost otce, ale ví vůbec, že od něj chcete odejít? Má k dítěti stejná práva jako Vy…“, poučila jsem ji. „Napřed si musím spočítat, jestli se mi vyplatí od otce odejít. Myslela jsem si, že mi poradíte dávky a tak, abych věděla, co se z toho dá „vytřískat“, uzemnila mě a pokračovala: „On by se o ní nemohl starat, takže mu je jasný, že střídavá péče nepřipadá v úvahu. Myslela jsem si, že bychom uzavřeli dohodu třeba tak, že by mi oficiálně dával trojku, ale fakticky by mi dával pět tisíc měsíčně. Chápete? To by pak přece na dávkách udělalo víc nebo ne?“
Pomoc nebo snížení zodpovědnosti rodičů?
Na tuto a podobné epizody si vzpomenu vždy, když se ministryně Maláčová rozhodne uvést v život další svůj návrh. Nyní je to zálohované výživné, kterým chce pomoci samoživitelkám a samoživielům. Má to ovšem své „ale…“. Jak bude úřad práce prověřovat, zda se jedná o expartnera nebo o partnera žadatele či žadatelky a jak bude prověřovat, jestli výživné platí nebo ne, v prohlášení chybí. Stejně tak paní ministryně neřeší, kde za současné personální krize sežene další pracovníky na úřady práce, kteří by měli agendu vykonávat a navíc z neplatičů výživné vymáhat.
A kde na zálohované výživné chce paní ministryně vzít finanční prostředky? Ušetří je zrušením slev na daních pro ty manžele a manželky, kteří nepracují, ale mohli by, protože o nikoho nepečují. Nechápe, „proč by měl stát dávat luxusní kapesné bohatým lidem v podobě roční daňové slevy ve výši 25 tisíc korun“. Přitom nejde o kapesné, které stát někomu dává, ale o peníze, o které je stát neobere z důvodu svobodného rozdělení výdělečné činnosti mezi manžele.
Charles Murray se ve své knize Příliš mnoho dobra zabývá americkou sociální politikou v letech 1950 – 1980 a popisuje negativní vlivy sociální podpory na rodiny. Při experimentu ze sedmdesátých let minulého století se zápornou daní z příjmu v New Jersey a Pensylvánii byla v každém místě vybrána skupina osob s nízkým příjmem a namátkově rozdělena do dvou skupin – „experimentální“ a „kontrolní“. Dávky byly u účastníků různé, aby bylo možno testovat, jak se projeví výše garantovaného příjmu na výsledném jednání. Nejčastěji byla mezní úroveň stanovena přibližně ve výši oficiální chudoby. Členové kontrolní skupiny žádné dávky neobdrželi. Během příštích deseti let se pomalu scházely výsledky, které potvrdily, že negativní důsledky výplaty dávek jsou dalekosáhlé. Rozpad manželství bělochů pobírajících dávky ZDP oproti těm, kteří je nepobírali, byl o 36 % větší; u černochů to bylo o 42 %. Podle autora jsou věci ještě horší, neboť výsledky byly zkreslené tím, že nebyly získány s čistou kontrolní skupinou, ale srovnáním s populací, které se již dostávalo veškeré sociální pomoci běžné v sedmdesátých letech.
Chudobou trpí i rodiny s více dětmi
Nezaznamenala jsem, že by v České republice existovala studie, která by podobným způsobem mapovala nezamýšlené důsledky sociální politiky státu a vliv na jednání lidí. Podle sociologických průzkumů jsou chudobou ohrožení nejvíce dlouhodobě nezaměstnaní, neúplné rodiny a rodiny se třemi a více dětmi. Stát by měl mít proto zájem, aby rodiče nebyli při hledání zaměstnání žádným způsobem demotivováni a na tom, aby se řady neúplných rodin nerozrůstaly. S ohledem na stárnutí obyvatel by měl stát naopak vyvíjet veškeré úsilí směřující ke zvyšování porodnosti a snižování závislosti občanů v produktivním věku na státu. Zálohované výživné jde proti všemu, co by v budoucnu pomohlo dostát všem závazkům spojeným s neúprosnou demografickou křivkou. Chudobu dětí nevyřeší, ale přesouváním rodičovské odpovědnosti na stát ji fakticky prohloubí, posílí nestabilitu rodin a rozšíří řady dětí, které budou chudobě v budoucnu vystaveny. Pokud budeme dále roztáčet spirálu spotřebování statků, které ještě nebyly ani vytvořeny a ubíjet potenciál těch, kteří je vytváří, odsoudíme příští generaci ke stáří bez nároku na důchod.
Podle pátého „přikázání“ Nového desatera Oranžového klubu (organizace sociálně-demokratických žen) z roku 2016 by měl stát umožnit asistovanou reprodukci ženám bez partnera. Vysněnou metou v podobě jednorodičovství jako svobodné volby občana se Oranžový klub řadí k nezodpovědným rodičům, za které by paní ministryně chtěla platit zálohované výživné.
Nejdůležitější je posílení stability rodin
Samoživitelky a samoživitele, kteří si svojí situaci sami nezavinili a snaží se z ní najít východisko, nesmíme hodit přes palubu. Můžeme jim poskytovat účinnou bezplatnou pomoc při vymáháním výživného a pokud jde o chudobu, hledat řešení pro všechny děti, které jí trpí. Životní minimum, které je kritériem při stanovení nároku a výše dávek v hmotné nouzi, bylo naposledy valorizováno v roce 2012. Především je třeba vynaložit veškeré možné úsilí na to, abychom posílili stabilitu rodin a děti měly oba rodiče. Přitom zdaleka ne jenom z ekonomických důvodů. S prohlášením ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové: „Rodina na prvním místě“ nelze než souhlasit. Doufám, že své návrhy, které ve svém důsledku krizi rodiny prohlubují, přehodnotí a pokud ne, spadnou v Poslanecké sněmovně pod stůl.
Autorka je sociální pedagožka, v sociální oblasti pracuje od roku 1986
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!