Protože nikdo nestíhá všechno a o některé perly z českých i světových médií by byla škoda přijít, přinášíme vám od tohoto týdne přehled toho nejzajímavějšího (a někdy i nejzábavnějšího), co jsme si přečetli za vás.
V týdeníku Echo se Martin Weiss zabývá něčím, co běžná česká média ignorují s až překvapivou tvrdošíjností – fenomén Macron a potažmo přetrvávání neviditelné železné opony mezi Východem a Západem. Francouzský prezident má hodně specifický vztah k NATO i ke střední Evropě a oboje se nás pochopitelně dotýká. A nelze to shodit ze stolu jen tím, že je Macron progresivista. Macron je totiž především Francouz.
Na rozdíl od technokratů vidí Macron Evropu jako civilizaci. Tedy ne jako soubor pravidel a úkolů. Jde jen o to, jakou civilizaci. „Projekt evropské civilizace nemůže razit katolické Maďarsko nebo pravoslavné Rusko, a přesto jsme to těmto dvěma lídrům přenechali… Mají kulturní, civilizační vitalitu, která je inspirující, i když já sám je považuji za chybné.“ No, alespoň, že si všiml té vitality…
Fakt, že Macron přiznává, že NATO je v problémech, Amerika se od Evropy odvrací a EU není příliš efektivním hráčem, je v zásadě sympatický. Mezi politiky se obvykle hraje spíš na strkání hlavy do písku a malování věcí na růžovo. Macron otevřeně říká: „Máme problém. Nedaří se nám, aby Unie fungovala ve dvaceti sedmi. (…) Myslíte, že bude fungovat lépe, když nás bude třicet nebo třicet dva?‘ Má to logiku, ale v tom případě se možná třeba Makedoncům nemuselo členství vůbec slibovat, že… Jak ale píše Weiss, „četné studie ukazují, že Unie chrlí směrnice tempem, jež rozšíření nijak nezbrzdilo. To je letitý problém Francie: je pro hlubší evropskou integraci, ale jen když Unie bude taková větší Francie.“
Každopádně jaké je řešení? Tady Macron opouští pozici realismu a vstupuje na půdu zbožných přání. Chce evropskou strategickou autonomii bez Ameriky. Inu, vzpomeňme si, jak Francouzům a Britům došly bomby po pár dnech bombardování Libye… Macron se ptá: „Bude Trump ochoten aktivovat solidaritu? Když se něco stane na našich hranicích? To je reálná otázka.“ Ano, ale stejně reálná otázka je, jestli bude Francie ochotna aktivovat obranu kvůli Lotyšsku…
Weiss se dále zabývá pohledem starých členských států EU na nás, na „divokém Východě“. A přináší dvě poznámky. „Když se předseda Komise Juncker loni potřeboval omluvit za kritiku italské populistické vlády z úst eurokomisaře Oettingera, učinil to prohlášením, jež začínalo: ´Bez ohledu na to, která politická strana je u moci, Itálie je zakládající zemí Evropské unie, jež nesmírně přispěla k evropské integraci.´ Což je ohled, který by k Polsku či Maďarsku určitě neprojevil.“ A připomíná slovenského experta Tomáše Valáška, který vypracoval pro Carnegie Europe studii o zkušenostech Východoevropanů v bruselských strukturách. Vedl strukturované rozhovory s dvacítkou profesionálů s alespoň čtyřletou zkušeností v Bruselu. „Zhruba polovina subjektů uváděla příklady z vlastní zkušenosti v profesionálním kontextu, kdy jejich návrhy nebyly vyslechnuty a námitky přehlíženy primárně kvůli jejich původu,“ píše Valášek.
V Respektu se pro změnu rozplývají nad tím, jak super je žít single. „Ve vztahu jsem měla tendenci neustále myslet za oba a přemýšlet, jestli se ten druhý cítí dobře. Teď myslím jenom za sebe,“ popisuje se tam dvaatřicetiletá Hanka. A „když někdy zatouží po fyzické intimitě, využije mobilní aplikaci, pomocí které se dá rychle a nezávazně s někým seznámit.“ Vývojář Martin si zase libuje, že zatímco předtím se věnoval péči a energii vztahu a partnerce, dnes je na prvním místě on. A izraelský sociolog Elyakim Kislev vysvětluje, že musíme lidi naučit, jak být v tom stavu spokojení a od lidí, kteří žijí sami se učit. Tak proč ne, každý ať si žije, jak chce. Jen aby to pak nedopadlo jako ve Švédsku, kde speciální zřízenci obcházejí činžáky a z bytů, odkud se line zápach, vynášejí mrtvé babičky a dědečky, kteří tam dožili své šťastné single životy. Kdo se na to chce podívat, doporučuji dokument Švédská teorie lásky.
ČTK přinesla zprávu deníku Süddeutsche Zeitung, že aby Německo splnilo své klimatické cíle v dopravě pro rok 2030, musela by cena jednoho litru nafty stoupnout o 70 centů (18 Kč). Rychlost na dálnicích by se navíc musela omezit na 120 kilometrů v hodině. Ukazuje to analýza Spolkového úřadu pro životní prostředí. Skvělý recept na žluté vesty. Ovšem pozor, když se do něčeho pustí Němci, víme, jak to dopadá…
Ale stejně se těm klimatickým fanatikům nezavděčíte. Ve Francii aktivisté z Extinction Rebellion v koordinované akci vyřadili z provozu ve třech městech tři tisíce šest set…. čekáte, že třeba kamionů? Luxusních vozidel třídy SUV s vysokou spotřebou? Kdepak, vyřadili z provozu 3 600 elektrických koloběžek. Těch známých zelených koloběžek společnosti LIME, co známe i z českých měst. Proč vadí ekoaktivistům zrovna elektrické koloběžky, říkáte si? No nejde jen o koloběžky, aktivisté chtěli také „ukázat solidaritu s probíhajícími stávkami“, protože koloběžky mohly působit ve vztahu ke stávce dopraváků jako nástroj stávkokazů. Ale jinak jim jde samozřejmě jen o klima… Kromě toho jim vadí jejich vysoká energetická spotřeba (zajímavé, jestli to platí i u elektroaut), krátká životnost a to, že koloběžky používají lidé, kteří by místo toho šli pěšky nebo hromadnou dopravou. Tak alespoň je jasné, jak to je: máme prostě chodit pěšky. Zvláště ve Francii, kde dopravní podniky jsou ve stávce docela často.
Nedalo mi to, abych si nevzpomněl na email od společnosti LIME, který jsem dostal krátce před Prague Pride. Krásně ukazuje na snahu korporací zavděčit se krajní levici. Ale těm se nezavděčíte…
„Společnost Lime navazuje na své globální aktivity a stává se partnerem Prague Pride. Cílem Limu je umožnit účastníkům festivalu se rychle, pohodlně a ekologicky pohybovat po Praze a zároveň ukázat svou podporu rovných práv bez ohledu na sexuální orientaci nebo genderovou identitu.“
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
