Salesián P. ThLic. Vojtěch Basovník se narodil v Polešovicích u Uherského Hradiště 14. srpna 1912. Pocházel z pěti sourozenců. Otec mu zemřel, když mu bylo šest let. Obecnou školu navštěvoval v rodné obci, kde také v místním kostele ministroval. Gymnaziální studia absolvoval v Uherském Hradišti. Poté, co se dověděl jako mladík z náboženských časopisů o salesiánech a také se v Polešovicích osobně setkal s pozdějším inspektorem kongregace P. Ignácem Stuchlým SDB, rozhodl se stát salesiánem. Odjel s výpravou českých chlapců, kteří se chtěli stát salesiány, v roce 1925 do Perozy do Itálie. V roce 1928 byl přijat do noviciátu ve Villa Moglia a v srpnu následujícího roku zde složil první sliby. Pak byl poslán studovat filosofii do Říma, kde získal také licenciát, a teologii vystudoval v Turíně. Na kněze byl vysvěcen 2. června 1939 v Turíně. Po návratu do vlasti vyučoval filosofii a teologii v řádovém domě v Ostravě. Po záboru ostravského ústavu přešel i s kleriky do Fryštáku a pak do Brna. Po válce působil v Mníšku pod Brdy a nakonec v Oseku u Duchcova.
Profesorem teologie v ilegalitě
Po likvidaci klášterů během tzv. akce K v dubnu 1950 byl spolu s ostatními salesiány internován právě v klášteře v Oseku. Po práci se tajně dále věnoval klerikům a přednášel jim teologii. Z centralizačního střediska byl v září 1950 odvezen k výkonu vojenské služby k jednotkám PTP. Postupně prošel s jednotkou několik míst, např. Sázavu, Velkou Losenici a v květnu 1951 byl přeložen do Plumlova u Prostějova. U útvaru v Plumlově se P. Basovník opět tajně po práci věnoval několika bohoslovcům z kongregace a přednášel jim teologii, z níž u něj studenti také skládali zkoušky. Jako vzdělaný kněz a doktor teologie byl samozřejmě sledován a byl vhodným objektem pro získání mezi kněze vstřícné komunistickému režimu. Dle tvrzení jeho sestry mu bylo za jeho případnou vstřícnost nabízeno atraktivní místo na faře v Praze a působení na teologické fakultě. Obojí však odmítl. Když 17. ledna 1953 zemřel zakladatel salesiánské provincie don Ignác Stuchlý a inspektor P. A. Dvořák byl v té době už ve vazbě, zvolili mladí salesiáni pobývající u jednotek PTP na Plumlově za jeho zástupce P. Basovníka. Tuto funkci vykonával pouze několik týdnů do svého zatčení.
Kriminál za výuku bohoslovců
Za tajné vyučování bohoslovců a jejich přípravu na vysvěcení v táboře v Oseku u Duchcova byl odsouzen spolu se dvěma z nich Vyšším vojenským soudem v Trenčíně 24. září 1953 na čtyři roky. Trestného činu sdružování proti republice se měl P. Basovník dopustit rozšiřováním pastýřských listů v litoměřické diecézi a vyučováním salesiánských kleriků, jejich přípravou na zkoušky a na vysvěcení v soustřeďovacím táboře v Oseku. Zneužitím náboženské funkce označil soud v případě P. Basovníka jeho tajné pokračování v přednášení teologie řeholním klerikům i diecézním bohoslovcům při pobytu u jednotek PTP, k nimž nastoupil v říjnu 1950, a jeho překlad a rozšíření letáku „Vězňům“, s povzbudivým textem pro vězněné a internované spolubratry.
Amnestií prezidenta republiky ze dne 4. května 1954 mu bylo z trestu prominuto 16 měsíců, tzn. že trest mu měl skončit v červnu 1955. Po věznění ve Valdicích byl převezen do vězeňského tábora Rtyně v Podkrkonoší, tzv. Tmaváku, kde pracoval v dolech. Cestou utrpení P. Basovník byl přijat 11. února 1955 na táborovou ošetřovnu ve Rtyni pro horečnaté onemocnění horních cest dýchacích MUDr. Fruhwirthem, který diagnostikoval chřipku a tak pacienta i léčil. 15. února se u léčeného objevily příznaky ischiasu a revmatismu. 18. února zjistil Dr. Fruhwirth, že nemocný má v oblasti hýždí absces velikosti asi dvou dlaní, který pak do 21.února léčil ichtyolovou mastí a obklady. 21. února provedl lékař řez tohoto zánětu a dále ho vyplachoval a dával pacientovi penicilín. 9. března se objevily na kůži pacienta po celém těle modré skvrny a došlo k otokům všech končetin. O den později byl P. Basovník převezen do vězeňské nemocnice ve Valdicích a odsud do jičínské nemocnice, kde 17. března 1955 ve věku 43 let zemřel. Byl pochován na vězeňském hřbitově ve Valdicích. V roce 1969 bylo získáno povolení k exhumaci a za účasti spolubratrů ze salesiánské kongregace a biskupa Štěpána Trochty byly jeho pozůstatky pohřbeny do kněžského hrobu na hřbitově v rodných Polešovicích.
Léčení na Tmaváku
Přímou příčinou smrti byla podle patologa sepse (celkový zánět) a příčinou onemocnění rozsáhlý absces. Pro provedení léčby takovéhoto onemocnění – chirurgického zákroku – nebyly na táborové ošetřovně vyhovující podmínky. Při prohlídce lékařské dokumentace o průběhu léčby zjistila kontrola záměrně nedostatečně vedené zápisy. Znalec uvedl, že Dr. Fruhwirth mohl již dříve rozpoznat nebezpečný průběh onemocnění, zajistit jeho nemocniční léčbu, a především už na počátku zhoršujícího se stavu pacienta jej nechat převést do jičínské nemocnice.
Podle mnohých svědectví vězňů z Tmaváku se však Dr. Fruhwirth snažil starat o P. Basovníka i o ostatní vězně v úděsných táborových podmínkách poměrně poctivě a svědomitě. Dokonce i P. Basovník si ho dle jejich svědectví během léčby chválil. Dle svědectví vězně Františka Kubaše Dr. Fruhwirt žádal velitele tábora o převoz P. Basovníka, ale k převezení pacienta stále nedocházelo. P. Basovník byl pak převezen do jičínské nemocnice už umírající. Podobné svědectví získala sestra P. Basovníka paní A. Tomíčková. Uvedla, že se od pacientů z jičínské nemocnice dozvěděla, že převoz do nemocnice v Jičíně byl zorganizován pozdě, takže veškerá péče neměla v této nemocnici úspěšný výsledek. Objevila se ovšem i kritická hodnocení přístupu a ošetřování. Kriticky naopak hodnotil přístup Dr. Fruwirtha k P. Basovníkovi např. spoluvězeň P. Antonín Huvar, který ho označil za bezcitný a cynický.
Václav Říha, administrátor v Nepomuku se narodil 10. dubna 1923 v Praze v rodině nižšího soukromého úředníka. Otec brzy zemřel a záhy také ztratil matku. Na obecné škole pobýval ve svatováclavském penzionátě a poté studoval na pražském arcibiskupském gymnáziu. Teologii studoval na pražské teologické fakultě a následně v Římě. V roce 1946 se u něj objevily plicní potíže a chrlení krve. Při lékařské prohlídce u něj byla zjištěna TBC a absolvoval léčebný pobyt ve Švýcarsku. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu – měl srdeční vadu a trpěl neurastenií – jej v roce 1947 odmítl arcibiskup Beran vysvětit, a tak kněžské svěcení přijal až následujícího roku z rukou biskupa Hloucha. Nejprve nastoupil na místo kaplana v Domažlicích. Od roku 1948 působil jako prefekt a spirituál v kněžském semináři v Českých Budějovicích. Po internaci českobudějovického biskupa byl přesunut církevním tajemníkem do Nepomuku, kde zastával místo administrátora. Rovněž spravoval farnost Kasejovice. Před soudem mezi věrnými V souvislosti se zatýkáním spolupracovníků biskupa Hloucha si Bezpečnost 12. května 1952 přišla i pro P. Říhu. Byl obviněn z rozšiřování a čtení pastýřských listů, tajných kontaktů s biskupem Hlouchem v jeho internaci, s tajně vysvěcenými biskupy Otčenáškem, Matouškem, rozšiřování tajných fakult aj. Dne 19. září byl po dvoudenním přelíčení v Písku odsouzen Krajským soudem v Českých Budějovicích v kněžském monstrprocesu Jarolímek a spol. za velezradu na 12 let. P. Říha byl vězněn na Mírově. Pracoval zde v oddělení Lipo a Koh-i-noor. V průběhu roku 1954 a 1955 musel být několikrát přemístěn do ústavní nemocnice – objevovaly se u něj srdeční těžkosti, vysoký tlak a trpěl revmatickým zánětem kloubů. I přes vážné zdravotní problémy zůstal P. Říha ve vězení věrný víře a svému svědomí – do vězeňského dotazníku napsal: „Necítím se mravně vinným, poněvadž v svém jednání, výlučně náboženském, jsem spatřoval jen a jen obranu náboženství a víry a úmysl škodit státu jsem neměl. Mou činností, výlučně náboženskou, nebyla způsobena žádná škoda. Toužím po kněžské působnosti v duchovní správě.“
Skutečný mučedník
Zdravotní stav P. Říhy se ve věznici zhoršoval. Po psychickém otřesu způsobeném mimořádnou vězeňskou prohlídkou 29. září 1956 zemřel na infarkt. Bratru Zdeňkovi bylo jeho úmrtí pouze oznámeno – ostatky zemřelého mu vydány nebyly a nebyla mu umožněna ani účast na pohřbu. ThDr. Oto Mádr, spoluvězeň P. Říhy, na něj vzpomínal: „Ve vězení zemřel jeden můj blízký přítel – P.Václav Říha – skutečný mučedník. Pocházel z Prahy a pak sloužil v budějovické diecézi. Když biskupové vydali v roce 1949 pastýřský list o situaci církve v Československu, podílel se na jeho rozšiřování, za což ho pak zavřeli. Ve vyšetřovací vazbě mlčel a nechtěl vyzradit další, tak ho krutě mučili – topili ho ve vodě. Snažil jsem se mu být oporou. Měl velké potíže se srdcem. Ve vězení se choval statečně – pomáhal nám opisovat texty a schovával pak různé materiály u sebe ve slamníku. V době maďarských událostí udělali jednou večer velký „filcunk“ – prohlíželi všechny cely. Stál jsem na chodbě vedle Václava a viděl jsem, jak bledne, a cítil jsem jeho úzkost. Doufal jsem, že se z toho vyspí, ale v noci kolem třetí hodiny mě probudilo chrčení na druhém konci cely. Václav vstal, sesul se na postel a chroptěl. Hned jsme zavolali dozorce, do deseti minut přišel kupodivu i lékař. Dal mu injekci, ale bylo už pozdě. Než zemřel, udělil jsem mu do ucha rozhřešení.“
Autor je historik a pedagog, spolupracuje s Českou křesťanskou akademií a Ústavem pro studium totalitních režimů.
Seriál Mučedníci komunismu přebíráme z časopisu RC Monitor
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!