S názory Deníku N obvykle nesouhlasíme, to ale neznamená, že tam občas nevyjde něco, co stojí za pozornost a co přesahuje běžnou úroveň českého tisku. Příkladem budiž reportáže Petry Procházkové z řecko-turecké hranice. Procházková prokázala, že je pořád reportérskou špičkou, která umí čtenářům dokonale přenést atmosféru místa. Dokáže se vcítit do tragické situace uprchlíků, sevřených mezi řeckým kladivem a tureckou kovadlinou, ale popisuje také nelítostnou tureckou hru s jejich osudy.
„V sobotu 29. února turecký prezident Recep Tayyip Erdogan prohlásil, že jeho země hostící podle OSN největší počet uprchlíků na světě už nemůže čelit další vlně. A že jim nebude bránit v cestě dál, na západ… Erdogan také řekl, a to byla zpráva zásadní, že 18 tisícům migrantů se hranici do Řecka překonat v posledních dnech povedlo. Po tureckých médiích zprávu nadšeně šířila ruská, afghánská a arabská média. Statisícům uprchlíků, kteří v Turecku často žijí v neutěšených podmínkách i roky, svitla naděje. Byla ale falešná.“
Procházková (která má rozsáhlé zkušenosti z Afghánistánu a afghánského manžela) mluvila především s afghánským rodinami (ano, ne všichni uprchlíci jsou mladí muži). Z toho čtení mrazí… „Přebrodili jsme řeku. A za ní se na nás vrhli řečtí policisté. Ozbrojení, ale stříleli do vzduchu. Některé mladé kluky svlékli donaha. A kopanci zahnali zpátky do řeky. Nám vzali vše – peníze, telefony, dokumenty o tom, že jsme uprchlíci, zavazadla. Tady děda před nimi klečel, aby nám nebrali tašku s pamperskami, aspoň ty plenky aby nám nechali. Nic nepomohlo. Vzali i výživu pro kojence.“ Popisuje ale také, že na Řeky se ale Afghánci nezlobí. Podvedeni se cítí být především Turky. „Proč nám to jen udělali?“ „Proč nám to říkali? Přišli za námi Turci v civilu a povídají: Vy Afghánci jste přece známí svým hrdinstvím. Vy to dokážete! Kdo umí zacházet se zbraní, tomu ji dáme, takovou malou pistoli, a až na vás budou střílet z řecké strany, tak taky střílejte (nabízeli jim signální pistole, ne skutečné smrtící, pozn. red.).“
Obětí těchto tureckých hrátek jsou samozřejmě sami uprchlíci, z nichž některé nahnali turečtí policisté na hranici doslova a do písmene násilím. Většina ale šla dobrovolně, hnána zmanipulovanou tureckou kampaní. „Absurdních a podezřelých okolností je kolem nás podivně mnoho. Patří mezi ně i videa zveřejňovaná na sociálních sítích, ze kterých je patrné, že obrovskému množství uprchlíků se hranicí do Řecka projít daří. Jenže některá jsou natočena jindy a jinde než v Edirne, kam se z celého Turecka hrnou desítky tisíc migrantů. Například v roce 2015 v Makedonii – záznam momentu, kdy dav lidí přestřihne ostnatý drát a makedonští policisté jen rezignovaně přihlížejí, jak se jim do země valí část Sýrie, Afghánistánu a ještě kousek Somálska, koluje už několik dnů na sociálních sítích sledovaných migranty v Turecku. Jenže podle toho, co lze pozorovat na hranici tento týden, žádné davy do Řecka nepronikají… Video tedy slouží jako falešná návnada.“ V pokračování reportáže ale najdete i popis toho, jak místní turecké obyvatelstvo přináší oblečení, plenky a jídlo zbídačeným uprchlíkům, kteří se doslova bez ničeho vrátili od řecké hranice.
O osudu uprchlíků nicméně rozhoduje turecká policie, píše Procházková. „Ona určí, jakou porci uprchlického tlaku Řekům pošle. Někdy to jsou matky s dětmi, jindy mladí chlapci, někdy pustí k hranici celé autobusy, jindy musejí jít muži s batohy a vaky po menších skupinách a pěšky…. V jejich čele jsou někdy „do boje“ vysíláni mladí muži s kameny, tyčemi a odvahou vlastní těm, kdo už nemají co ztratit.“
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!