Tohle je přesně ta chvíle, kdy by člověk rád odložil své politické preference, postavil se za vládu a řekl: „Lidi, teď musíme táhnout za jeden provaz a dělat, co se řekne, i když to říká Babiš.“ Vláda dělá v zásadě rozumná opatření, ostatně jako ostatní evropské země. Jen tu dříve, tu později. Pouze obzvláště zarputilí jedinci, jako Jan Hrušínský, považují koronavirus za spiknutí Babiše proti Divadlu na Jezerce nebo za snahu zrušit volby (jako politolog Jiří Pehe).
Andrej Babiš by ale nebyl Andrej Babiš, aby nám do toho občas nehodil vidle. Jako když o deset dní zdržel vyhlášení nouzového stavu, protože ústřední krizový štáb vede ministr vnitra a nikoliv on, premiér, který přece proti koronaviru bojuje „od rána do večera.“ To nám pak třikrát denně vysvětluje na tiskovkách místo toho, aby vystoupil s jedním státnickým projevem ve stylu „krev, slzy a pot“ jako Boris Johnson, který v sedmi minutách vysvětlil to podstatné a předal slovo ministru zdravotnictví a hlavnímu vědeckému poradci vlády.
Tohle je totiž situace, kdy veřejnost musí cítit, že vláda má v rámci možností situaci v rukou, víc co dělá a je schopna to smysluplně vysvětlit. Každý, kdo je příčetný, chápe, že to ministři nemají jednoduché. Vyhlásíte omezení moc brzo a je to špatně, vyhlásíte je moc pozdě, je to taky špatně… Ale takové lapsy, jako že zdravotnický personál nemá roušky a respirátory, protože vláda je sice soukromým producentům zakázala prodávat (například do nemocnic), ale sama je od nich neodebrala, by si v takové situaci neměla dovolit. Podobně jako fiasko s nedostatečnými kapacitami na testování a k tomu trestání soukromých laboratoří za to, že nahrazují nefunkční státní. Nebo bizarní namátkové měření teploty v autobusech, kdy vyšly pokaždé jiné hodnoty. Tohle kousek po kousku eroduje to nejdůležitější, co v takové situaci společnost potřebuje – důvěru. Musíme mít důvěru v to, co vláda dělá. Musíme věřit tomu, že když premiér řekne, že sklady potravin jsou plné, tak to tak opravdu je. Protože jinak je nákupní panika v podstatě realistickým zhodnocením situace.
Krize taky ukazuje iluzi jakýchkoliv evropských řešení. Evropská komise sice má genderovou strategii, ale žádnou strategii pro případ pandemie. Ta se bude teprve připravovat, jak prozradila Ursula von der Leyen, když si stěžovala na uzávěrky hranic. Takže nalejme si čistého vína – jsou to národní státy, které konají a které dokonce v případě Německa zabavují kontejnery s respirátory určené pro ČR či Slovensko. Vysvětlení, že „žádný kontejner nebyl v žádném případě zabaven nebo zkonfiskován, pouze dočasně zadržen… Neexistuje zákaz exportu. Chceme jen zajistit, aby zdravotnické materiály byly ve správných rukou“, je sice krásný příklad Ptydepe, ale na věci nic nemění. To je, až nám bude někdo Německo dávat za příklad evropskosti…
A ještě jedna poznámka na závěr. V případě globálního oteplování opakují liberální elity jako mantru „sjednoťte se za vědci“. Potěšilo mě proto, když na BBC v případě koronaviru uznali, že vědci dodají podklady, ale rozhodnutí co dělat, musí být politické, protože každý krok má své plusy a mínusy, náklady i výnosy. Kéž by si to pamatovali i v době po-koronavirové, třeba právě u debaty o nákladech klimatických opatření.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!