Žiji pod jednou střechou s babičkou, které je osmdesát šest let a má cukrovku. Mám ji hrozně rád, strašně se bojím, že COVID-19 chytne, což by pro ní bylo fatální. Připravoval jsem jí na to už před dvěma týdny, zakázal jsem jí chodit do kostela, zrušila na můj apel návštěvu u doktora, nakupoval jsem průběžně domů všechno jídlo a léky, protože jsem tak nějak počítal s tím, že to bude hodně zlé.
Kromě toho těžko říct, jak by vypadala péče o ní tady, když je Slovenka a dřív nebo později bude obrovský tlak na zdravotní systém, nedostatek lůžek a vážně bude hrozit, že se bude muset rozhodovat, kdo v případě kritického stavu pomoc dostane, a kdo ne. Zkrátka better safe than sorry. Zároveň instinktivně nevěřím státu, že se o mě a moji rodinu dokáže postarat v době krize. Nicméně, i když jsem neočekával nic, dostal jsem ještě méně.
Ani ve snu mě nenapadlo, že veřejný sektor selže takovým stylem, jak se stalo. Stát nejdřív před dvěma týdny zakáže prodej roušek s tím, že všechno musí jít přes ministerstvo, načež když si to doktoři a další začnou šít doma, milostivě v době karantény na celou zemi otevře galanterie. Omluvil se za to jen ministr kultury Zaorálek, který za to nemůže. Ale ani Babiš, ani Vojtěch na plnou hubu neřekne: „Sorry, posrali jsme to, tohle je velkej průser.“ Z tweetů ministra Havlíčka se mi vaří v žilách krev. Jak někdo trefně poznamenal v diskuzi pod nimi: „Co bude dál? Otevřete domácí potřeby, abychom si mohli ztlouct doma vlastní rakev?“. Udělá se místo toho z celé věci radši fakticky oficiální vládní program. Všichni jedou, jakože pohoda. Vůbec nic se evidentně nestalo, byť si roušky šijí doma i doktoři, stejně tak míchají dezinfekci. A do toho ta neutuchající arogance vlády, že oni roušky nosit veřejně nepotřebují. Aby to dopadlo jako vždycky a nakonec je nosit začali i oni. Jako vždy pozdě.
Je úžasný, kolik lidí, který mám v přátelích, nebo sleduju na Twitteru si tu roušku doma ušije a vážně ji na veřejnosti nosí. Oceňuju to, ale přijde mi neskutečné ve světle tohoto zapomenout, že nic z toho nemuselo být, kdyby stát jednal včas a namyšlená vláda v lednu neshodila ze stolu návrh se dopady koronaviru zabývat. Doporučuju článek Adama Vojtěcha z MF Dnes, který se podařilo vyštrachat. Nic z toho by se nestalo, kdyby ministerstvo zdravotnictví, premiér, dosaďte si fakticky koho chcete, neprohajdákali nabídnutý čas a společně, mimo jiné, s nezodpovědnými mamlasy na lyžovačce v Itálii nezpůsobili, že jsme tam, kde jsme. Samozřejmě nejsme ani náhodou ještě na vrcholu krize, budou dál exponenciálně přibývat nakažení, bohužel dost možná i mrtví a spoustě z nich mohlo pomoci včasné doručení ochranných pomůcek (speciálně lékařům a zdravotnickém personálu). Na to už je ale pozdě a tady mnohým veřejným činitelům přijde naprosto v pořádku po týdnech lhaní, že si to lidé šijí doma. Soukromé laboratoře byly schopny provádět levnější testy a vymyslely rychlejší metody testování, dočkaly se ale jen zákazu testování a veřejné dehonestace jako doktorka Peková. Samozřejmě, pod tlakem situace nakonec mohou. Ale až dnes. Testovat mohly už dva týdny a nemusely bychom dnes být na samém dnu počtu testovaných osob. Robot Akademie věd zvládne každý den otestovat statisíce vzorků na koronavir. Nedělal to, protože dodnes neměl povolení a lidé zatím zoufale čekají, až je otestují přetížené hygienické stanice. Ředitelka Státního ústavu kontroly léčiv si odjede na dovolenou na Kubu. Já vážně nemám slov…
Podívejte se, v Itálii umírají lidé po stovkách denně. The Telegraph přišel s článkem, že údajně se uvažuje o tom, že lidé nad 80 let se fakticky nechají umřít. Italové to nepotvrdili a já fakt doufám, že to není pravda. Každopádně, představte si tu situaci. Jste senior, často máte zdravotní problémy, koronavirus je pro vás smrtelně nebezpečný, celý život platíte spořádaně daně, zdravotní pojištění a když se vám na sklonku života něco stane, stát vás nechá umřít bez snahy pomoci vám, k čemuž vůbec nemuselo dojít, kdyby se dostatečně připravil na přicházející katastrofu. Vážně si nedovedu představit, jak se ti lidi cítí, ale já osobně bych asi cítil zradu. Obrovskou zradu od systému, pro který celý život dřete a když od něj něco chcete zpátky, nedostanete to.
Pro mě osobně bude s ohledem na nadcházející týdny naprosto klíčová otázka (kterou si podle mě položí i další), jak po tomhle fiasku nejen dokážete věřit vládě, ale státu jako takovému. Jak můžete mít v ten systém vůbec špetku důvěry poté, co se vykašle na ochranu vlastních občanů s dostatečným předstihem a vidíte ho rozpadat se před svýma očima? A tady nejde jen o neschopnost Babiše a spol. V Británii třeba Johnson a spol zjistili, že jejich strategie byla chybná, protože měli špatná vstupní data do jejich modelu nemoci. A ty příklady můžete hledat všude po světě – Trump a jeho opožděná reakce, to stejné Španělsko, Německo…
Přeberte si to vlastně jak chcete, ale já být jedním z nakažených, tak mám obrovský vztek a ptám se sám sebe, proč sakra si člověk pak platí zdravotní pojištění a daně, když stát není schopen zajistit ani ochranné pomůcky pro ty nejpotřebnější a postarat se o vaše bezpečí v době krize a místo toho se sesype jako domeček z karet. A pak, když vás z toho srabu vytáhne aspoň dočasně miliardář s pochybným napojením na Čínu, nejste schopní nedostatkový materiál dostat do země včas. Takový systém, který se se ukázal takhle nefunkční v době krize, nikdo nepotřebuje. A až tohle všechno přejde, vůbec se nedivím tomu, že v něj nikdo nebude mít důvěru.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173/2010 Děkujeme!