Nevím, co udělali Miloši Zemanovi lékaři a sestry, ale asi patří k početné skupině osob, které ho v jeho dlouhém životě někdy rozčílily a prezident si je tudíž zařadil do škatulky někam vedle Petry Buzkové a Vladimíra Špidly. Těžko si lze jinak vysvětlit, že snad jako jediný politik na světě v zemi, která válčí s koronavirem, odmítá ocenit jejich práci. V rozhovoru pro Blesk.cz Miloš Zeman poděkoval, ocenil doktora Prymulu, poděkoval Čínské lidové republice, ale doktory, sestry, policisty či vojáky prostě nepochválil, neocenil a nepoděkoval jim. No, oni to nějak přežijí…
Samozřejmě, je to možná banální, možná se to tak nějak automaticky předpokládá, že je prezident oceňuje, ale je to podobně banální jako pozdravit sousedy v domě, omluvit se, když do někoho strčím v metru nebo pozdravit, když vejdu do obchodu. Prostě se to z dobrých důvodů dělá a vzpírají se tomu jen děti v období vzdoru nebo puberťáci. Když se mohl koronavirem nemocný Boris Johnson den před svou hospitalizací dovléct ke dveřím Downing Street č. 10, aby se přidal k večernímu potlesku pro zdravotníky, mohl to prezident alespoň zmínit.
A nebyl by to prezident, kdyby ještě někoho neurazil. Nejvíce si to odnesli ekonomové, kteří v tisku varovali před tím, aby způsob boje proti viru nezasadil naší ekonomice takové škody, které převáží nad pozitivním efektem opatření. Výsledkem by tak mohlo být, že v budoucnu nebudeme mít ani na běžnou zdravotní péči. Prezident odpověděl přirovnáním k Mengelemu a označil podobné povahy za projev psychické deformace dvou bývalých členů vedení České národní banky…
Není divu, že v takové situaci vyvolal pozornost nedělní tweet bývalého náčelníka generálního štábu Petra Pavla, že zítra (tedy v pondělí) něco oznámí… Napsal to (záměrně?) tak, že nemálo lidí očekávalo, že oznámí to, o čem se dlouho šušká – kandidaturu na prezidenta republiky.
Nebylo by to překvapení. Dalo by se to označit jako tzv. Klaus-Okamurovo pravidlo. Pokud si vzpomenete na časy před mnoha lety, kdy ještě Tomio Okamura vozil do Prahy japonské turisty a Václav Klaus byl ředitelem soukromého gymnázia, tak jejich politická kariéra začala stejně – objížděním republiky a besedami s občany. Teprve po téhle zhruba roční dělostřelecké přípravě začali s opravdovou politikou. I generál Pavel dnes objíždí (tedy v době předvirové objížděl) republiku a besedoval. Včera se posunul o stupínek výš, i když nakonec neudělal nic jiného, než že oznámil založení iniciativy Spolu silnější, která pořádá sbírku na „výrobu nebo dodávky zdravotnických ochranných prostředků, zajištění materiální a sociální pomoci ohroženým skupinám.“
Nic proti, ale bylo to celé takové… rozpačité. Podobných organizací tu už máme desítky, což jistě neznamená, že mnoho dobrého nemůže udělat nějaká další. Proč se ale generál Pavel raději nestal tváří nějaké již zaběhnuté, než vytvářet vše od nuly? Skočily by po něm všemi deseti. Odpověď je nasnadě – je to začátek předvolební kampaně. Humanitární organizaci ostatně nezakládám s někým jako je dlouholetý ředitel a nyní předseda správní rady Evropských hodnot Radko Hokovský (svého času také krátce poradce premiéra Babiše) nebo bývalá ředitelka kabinetu socialistického europoslance Pocheho. Tím se mimochodem generál Pavel už automaticky nějak profiluje, směrem řekněme euro-konformním. Nic proti tomu, ale je otázka, jestli je to směr lákavý i mimo centrum Prahy. Člověk navíc neví, zda to reprezentuje Pavlovy skutečné názory (z těch totiž známe jen ty na Rusko a Čínu) nebo zda jde o tzv. efekt oprašování (neboli přejímám názory těch, co mě nejusilovněji oprašují). Život v armádě vás totiž většinou připravuje spíše na to raději žádné názory nemít (není to samozřejmě stoprocentní pravidlo, ale je to nejjistější cesta ke kariérnímu růstu).
Generál Pavel by bezesporu mohl být prezidentem a jsem přesvědčený, že by byl prezidentem důstojným a konsensuálním. Jeho zahraničně bezpečnostní názory jsou opakováním toho nejlepšího, co se v této zemi díky obrovskému nasazení po pádu komunismu podařilo – ukotvení na Západě, v severoatlantické alianci. Pokud se mu ale podařilo vsugerovat myšlenku, že to zároveň znamená bezpodmínečné přijetí všeho, s čím přijdou orgány EU, pokud ignoruje i jiné třecí plochy a konfliktní linie, pokud je člověkem jednoho tématu, nebude mít šanci. Nestačí, jak se mnoho jeho příznivců domnívá, že by byl lepším než Zeman. Samozřejmě, že byl! Jenže příští volba nebude proti Zemanovi…
A my pořád nevíme, co si vlastně o řadě klíčových politických otázek Petr Pavel myslí. Víme jen to, co si myslí o Rusku a Číně, což je ale většině voličů jedno. Být oblíbený mezi novináři a intelektuální elitou nestačí. Pavel není homo politicus, člověk, který to v sobě „prostě má“. A obávám se, že jestli nastoupí třeba proti takovému Josefu Středulovi, žalostně pohoří. Je velká škoda, že pro lidi formátu generála Pavla nemá tento stát uplatnění jinde.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!