Předseda ODS se v autorském textu ve Fóru24 zamýšlí nad vládní reakcí na koronavirus. Nikoliv překvapivě značně kriticky. „Rozhodnutí se nejen mění v řádu hodin, ale jsou souběžně různě vykládána jednotlivými členy vlády. Neexistují žádná kritéria, pravidla, nic. Jen nekonečná smršť rozhodnutí a tiskovek, aby na dalších tiskovkách byla představena další rozhodnutí a opravena ta původní. Nikdo už neví, co je otevřeno, kdy a za jakých podmínek, kam se smí jet, kdy bude škola, na co má kdo nárok. Zběsilá vládní PR jízda má spoustu karambolů, ale svědci jsou umravňováni, aby mlčeli.“
Upozorňuje, že už nejsme na začátku krize, kdy jsou pochybení pochopitelná. „Uběhly týdny, měsíce. Žádné rozhodnutí už se nedělá pod tlakem minut. Teď už není tak velkou hrozbou pandemie, hrozbou je absolutně zmatená a neřízená vláda.“
Vrací se také k soudní blamáži vlády. „Vláda může rozhodovat o dočasném omezení svobody lidí jen v případě krizových situací, které jsou definovány zákonem, a jen v rámci zákona. Zákon o krizovém řízení je vázán na nouzový stav a nouzový stav na rozhodnutí Poslanecké sněmovny. Je zde tedy jasná (byť časově odstupňovaná) kontrola vládních pravomocí. Jednoduše řečeno: vláda může omezit svobody jen z vážného důvodu, jen dočasně, jen přesně podle zákona a jen pod kontrolou lidmi zvolených zástupců. Vláda se ale vědomě a přes varování rozhodla 23. března změnit způsob, jakým rozhoduje o našich svobodách. Z vysoce „zabezpečeného“ krizového zákona a schvalování celou vládou přešla na jiný zákon a na rozhodování jen samotného ministerstva zdravotnictví. ODS řekla hodně nahlas, že je to špatně. Byli jsme odbyti a okřikováni. Soud nyní jasně řekl, že to bylo protiprávní. Jestli jednala vláda nezákonně úmyslně a z vychytralosti, nebo z neznalosti a diletantismu, je ve výsledku jedno. Nelze dovolit, aby tento babišovský chaos byl ještě protiprávní, a už vůbec nelze připustit, aby omezování svobod a lidských práv probíhalo nezákonně.“
„Ano, i jinde mají občas ve vládě šašky, i jinde zaznívají absurdní tvrzení, i jinde se dělají chyby, i jinde je plno věcí špatně. Ale ukažte mi jedinou zemi, kde by soud rozhodl, že vláda v omezování svobod a základních práv postupovala nezákonně a – nestalo se vůbec nic než to, že premiér kritikům vynadá, prezident zpochybní soud a jede se dál. Možná jede, ale toto je jízda do pekla,“ uzavírá Petr Fiala.
Kde je #MeToo?
V týdeníku Echo připomněl Ondřej Šmigol, že „vždy bylo jasné, že upřímnost hnutí #metoo se projeví ve chvíli, kdy narazí na první oběť, kdy si bude muset vybrat mezi dostání svým principům a politickými ambicemi.“ A už je to tady. „Pád lidí, jako byl Harvey Weinstein, nikoho příliš nemrzel. Nyní však sexuálnímu skandálu čelí demokratický kandidát na prezidenta Joe Biden.“
Ze sexuálního napadení obvinila Bidena Tara Readeová. Ta v roce 1993, tehdy jako devětadvacetilá, pracovala jako asistentka v kanceláři senátora Bidena. Bidena provází pověst člověka, který úplně nezná osobní hranice. Sedm žen obvinilo Bidena z chování, které jim bylo nepříjemné. Měl jim třeba pokládat ruce na ramena, hladit krk nebo čichat k vlasům. K tomu se Biden přiznal, omluvil se s tím, že to nemyslel zle, a slíbil, že se poučí. Žádná vážnější obvinění ze sexuálního napadení a obtěžování se však zatím neobjevila. Deník New York Times kontaktoval tehdejší spolupracovníky Readeové a všichni popřeli, že by o podobném incidentu věděli. Pokud ctíme presumpci neviny, Biden by odstupovat neměl.
Je tu ale jedno velké ALE… „Mainstreamová média a progresivní aktivisté tvrdí, že ženám je potřeba vždy věřit. Nejvíce tuto tezi prosazovali během nominačního procesu Bretta Kavanaugha do nejvyššího soudu. Toho obvinila Christine Blaseyová Fordová z toho, že se ji pokusil znásilnit v době, kdy byli oba na střední škole. Nic z toho se nepodařilo prokázat, nikdo další verzi Fordové nepotvrdil, naopak Kavanaugha provázela skvělá pověst člověka, který ženám vždy vycházel vstříc. Přesto se americká média vybičovala k lynčovací hysterii. Hlavní důvod byl, že Trumpem nominovaný konzervativní Kavanaugh měl nahradit liberálněji založeného Anthonyho Kennedyho. Nyní však postupují značně opatrně. Vyzývají k pořádnému prošetření kauzy a upozorňují na nejrůznější nesrovnalosti ve výpovědi Readeové nebo na fakt, že ještě v roce 2017 na Twitteru vystupovala jako Bidenova fanynka.“
Důvěryhodnost Readeové také údajně snižují tweety, ve kterých velebí Vladimíra Putina. Jenže „to, že je někdo blázen, však ještě nutně neznamená, že lže“, píše Šmigol.
Jak euro posiluje stereotypy
Ve stejném týdeníku píše Martin Weiss (mírně škodolibě), že kdyby byl eurofil, tak je rád, že teď neplatíme eurem. Narážel na další kolo přetahované mezi severními a jižními státy eurozóny, kdy si obě strany periodicky potvrzují stereotypy o „rozhazovačných jižanech“ a „skrblivých“ seveřanech. „Státy byly uměle postrčeny do přílišné politické blízkosti. Nejsou stavěné pro takovou míru ekonomické stejnosti a vzájemné důvěry. Ta vzájemná závislost v nich oživuje antagonismy, jež by v méně těsném uspořádání mohly být slabší a neškodně živořit hluboko pod povrchem ve formě neškodných klišé ve vtipech.“ Což mi připomíná ještě jeden starší Martinův text o tom, jestli nám tedy EU pomohla (jak tvrdí EU) nebo šlo jen o již alokované peníze (jak tvrdí premiér Babiš). Pravda je někde v půli cesty: „Pomoc, tak, jak ji obvykle chápeme, to není, což neznamená, že to máme a priori kritizovat. Evropská unie není samostatná země jako jiné, je to mezinárodní organizace. Ona se ničeho, co mohla použít pro sebe, nevzdává. To by platilo, leda kdyby sáhla na platy eurokratů, odložila investice do nových budov atd. Unie jen předisponovala peníze v rozpočtu. Je to pro laika dost složitý manévr, v němž hrají roli dosud nevyčerpané prostředky z kohezních fondů, jejich vracení, národní kofinancování a další články složitého mechanismu unijní mašinerie. Nic jiného narychlo Unie udělat nemůže, i toto musel schválit Evropský parlament a trvalo to čtrnáct dní, což bylo na unijní poměry rychlé.“
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!