Rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států amerických, že federální zákon zakazující diskriminaci na základě pohlaví chrání také sexuální orientaci a genderovou identitu, bude mít podle odborníků na právní a náboženskou svobodu dalekosáhlé důsledky pro věřící zaměstnavatele a zaměstnance, neboť v zákoně zakotvuje určitý pohled na sexualitu a pohlaví.
„V budoucnu nás v řadě dalších kauz čeká spor o to, zda má v konečném důsledku přednost antidiskriminační zásada, nebo princip náboženské svobody,“ sdělil CNA John Bursch, ředitel oddělení právní podpory a právní zástupce Aliance na obranu svobody.
Kauza s hrobníkem
Nejvyšší soud rozhodl, že zaměstnavatelé nemohou nikoho propustit z důvodu jeho sexuální orientace či jím zvolené genderové identity, zatímco oponující soudci tvrdili, že tu Soud v podstatě vydává nový zákon, místo aby pouze vykládal stávající.
Názor Nejvyššího soudu, přijatý většinou šesti ku třem, sepsal soudce Neil Gorsuch, k němuž se připojili ještě předseda Nejvyššího soudu John Roberts a soudci Stephen Breyer, Ruth Bader Ginsburgová, Elena Kaganová a Sonia Sotomayorová. Usnesli se, že se ochrana před diskriminací na základě pohlaví v VII. hlavě Občanského zákoníku vztahuje také na diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity.
Toto rozhodnutí vzalo v úvahu trojici diskriminačních kauz, které Nejvyšší soud řešil, z nichž dvě se týkaly zaměstnanců, kteří tvrdili, že byli propuštěni kvůli své sexuální orientaci (spory Bostock versus Clayton County a Altitude Express, Inc. versus Zarda).
Třetí spor, Harris Funeral Homes, Inc. versus EEOC, se týkal muže, který v jednom michiganském pohřebním ústavu přišel o místo poté, co si nechal operativně změnit pohlaví a do práce se vrátil oblečený jako žena. Tento pohřební ústav měl pro své zaměstnance přesně stanoveno, jak mají být oblečeni muži a jak ženy.
Podle Bursche, který před Nejvyšším soudem obhajoval daný pohřební ústav (Harris Funeral Homes), většinový názor soudců „fakticky přebírá pohled moderní společnosti na lidskou sexualitu a na to, co znamená být muž a žena“.
„Přijímá princip, že lidská sexualita je ve skutečnosti nepodstatná a spočívá jen v tom, jak se člověk cítí, co si nosí v hlavě a k jakému pohlaví se subjektivně hlásí,“ vysvětlil.
K tomu dodal: „Takovéto uvažování je nebezpečné nejen proto, že očerňuje zastánce opačného názoru, jako například katolickou církev, nýbrž také proto, že značně škodí samotným stoupencům tohoto pojetí. Kdykoli odmítneme Boží vůli pro nás, včetně toho, jaké tělo nám Bůh dal, děje se něco špatného.“
Bursch uvedl, že podle názoru Nejvyššího soudu je nesouhlas s vybíráním si své sexuální orientace či genderové identity „nesprávný“, „diskriminační“ a „nenávistný“.
„Pokud to lidé začnou vstřebávat a souhlasit s tím a zákon říká, že ’pro náboženská přesvědčení existuje výjimka‘, začnou si myslet, že sama tato náboženská přesvědčení jsou nenávistná, diskriminační a slepě fanatická,“ podotkl.
„V průběhu dějin vidíme, že jakmile společnost něco pokládá za slepě fanatické a nenávistné, dlouho to nevydrží. A většinou to tak je dobře,“ řekl.
Předvídá však, že tento názor dál povede některé k tomu, aby kritizovali katolickou církev a její pohled na sexualitu jako „nenávistný a slepě fanatický“.
Samotné církve jsou ze VII. hlavy zákoníku vyňaty, ale nábožensky motivovaní zaměstnavatelé podobnou ochranu nemají. Bursch očekává, že Zákon na obnovu náboženské svobody těmto zaměstnavatelům „určitě pomůže“, ale není jasné, nakolik budou v bezpečí.
Znepokojení církve
Kritický postoj zaujali i američtí biskupové. Arcibiskup Jose Gomez, předseda Katolické biskupské konference Spojených států amerických, vyjádřil v prohlášení z 15. června „hluboké znepokojení“ nad tím, že soud „v podstatě předefinoval význam slova ’pohlaví‘ v americké občanskoprávní legislativě“.
„Jde o nespravedlnost, která se odrazí v mnoha oblastech života,“ řekl a vyjádřil obavu, že názor soudu ruší „nádherné rozdíly a vzájemně se doplňující vztah mezi mužem a ženou“.
„Každý člověk je utvořen k Božímu obrazu a je nutno s ním bez výjimky nakládat důstojně, soucitně a s úctou,“ dodal. „Ochrana našich bližních před nespravedlivou diskriminací nevyžaduje, abychom nově definovali lidskou přirozenost.“
V podobném duchu jako arcibiskup Gomez se vyslovil i Tom Venzor, výkonný ředitel Katolické konference státu Nebraska.
„Církevní učení o sexualitě a o člověku je a vždycky bylo motivováno láskou,“ řekl. „Ti, kdo trpí pocitem, že nemají správné tělo, nebo je přitahují osoby stejného pohlaví, nejsou církví zavrhováni. Církev je přijímá, snaží se porozumět jejich bolesti a trápení a nabízí jim cestu k sebepochopení, uzdravení a pokoji. Hnutí za autonomní rozhodování o vlastním těle, které v posledních desetiletích tolik nabývá na síle, nic takového nenabízí. Bez ohledu na jakékoli rozhodnutí Nejvyššího soudu to dál zůstane posláním církve – jako instituce i jako jednotlivců, při mši svaté i v našich rozhovorech, na veřejnosti i v soukromí.“
Pozor na „nepřátelské prostředí“!
Tato kauza Nejvyššího soudu by mohla mít dopad na křesťanské zaměstnance. Jak uvádí Bursch, zaměstnanci s tradičními křesťanskými názory na manželství a genderovou identitu by svými zaměstnavateli mohli být „beze zbytku“ vnímáni jako odpovědnostní riziko, kdy by údajně mohli vytvářet nepřátelské pracovní prostředí, které by bylo sexuálně diskriminační.
„Kdybyste měli katolického zaměstnance, jehož by se u oběda někdo zeptal na jeho názory na genderovou identitu, a on by začal vysvětlovat nádhernou teologii těla, jak ji formuloval Jan Pavel II., církevní učení o tom, co znamená být stvořen jako muž a žena, a důraz na přijetí své identity v Kristu, nikoli jakékoli identity, kterou chce člověk dávat najevo, mohlo by se o něm soudit, že vytvořil nepřátelské prostředí pro zaměstnance, jehož taková mluva ohrožuje a který s ní nesouhlasí. Danému katolickému zaměstnanci pak zničehonic hrozí vyhazov.“
„Také budeme narážet na konflikty a rozdílné názory na náboženskou svobodu, jež bude nutno řešit u soudu,“ naznačil Bursch. „Žádné problémy se tím zdaleka nevyřeší a naopak to na dalších dvacet let otvírá Pandořinu skříňku soudních procesů.“
Křesťanské názory si už raději nechte pro sebe…
Bursch zmínil případ Kelvina Cochrana, jehož prezident Barack Obama pověřil řízením protipožárního oddělení amerického ministerstva pro federální řízení a bezpečnost, a který později působil jako náčelník hasičského sboru v Atlantě. Z tohoto místa byl propuštěn poté, co jako soukromá osoba napsal knihu, v níž obhajoval křesťanské názory na sex.
Cochranův případ byl pro Bursche „obzvlášť děsivý, protože se týkal mimopracovního chování“.
Bursch se domnívá, že městská rada Atlanty považovala Cochranovy názory za fanatické a na pracovišti nevítané, a proto ho propustila. Cochranova soudní pře sice skončila smírem, nicméně podle Bursche je pravděpodobné, že přístup městské rady budou uplatňovat i další.
Některé firmy rozdávají dotazníky, v nichž se zaměstnanců ptají, zda jsou „spojenci“ LGBT. Zaměstnance to může podnítit k úvahám, zda to znamená schvalování sňatků osob stejného pohlaví a genderové ideologie v rozporu s jeho náboženským přesvědčením, a k tomu, že odpoví záporně.
Bursch v této souvislosti varoval: „Je to past, protože pak v budoucnu můžete být potrestáni za to, že jdete proti proudu a vytváříte nepřátelské prostředí.“
„Není to hypotetická možnost ani strašení; takových případů bude přibývat,“ řekl Bursch. „Cílem těch, kdo tuto agendu prosazují, není nic menšího než zničit církev a umlčet každého, kdo by o těchto otázkách promluvil na veřejnosti.“
Díky Bohu za První dodatek
Soudce Neil Gorsuch v textu, kde shrnul většinový názor Nejvyššího soudu, uznal, že rozhodnutí Soudu může u zaměstnavatelů vyvolávat obavy ohledně náboženské svobody. Je pravda, že náboženské organizace a zaměstnavatele před diskriminačními spory do určité míry chrání První dodatek Ústavy a Zákon o obnově náboženské svobody, což rozhodnutí Nejvyššího soudu zmiňuje. Otázka náboženské svobody však podle něho není na pořadu dne, neboť, jak Gorush napsal, „nikdo ze zaměstnavatelů před námi dnes u tohoto Soudu nevyjádřil názor, že dodržování VII. hlavy bude nějakým způsobem narušovat jejich vlastní náboženské svobody“.
Přeložila Alena Švecová
Převzato z časopisu RC Monitor 15/2020
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!
