Poté, co demokratický prezidentský nominant Joe Biden po dlouhém očekávání oznámil, že jeho kandidátkou na post viceprezidentky bude kalifornská senátorka Kamala Harrisová, objevily se vedle tradičních rozborů politických postojů a dosavadní kariéry Harrisové rovněž spekulace o její samotné kvalifikaci na viceprezidentský úřad. Senátorka Harrisová – byť narozena v Kalifornii – se nenarodila americkým občanům (její rodiče jsou z Jamajky a Indie), kvůli čemuž vyvstaly pochyby o tom, zda je podle Ústavy Spojených států oprávněna kandidovat.
Nejvýznamnější zpochybnění kandidatury Harrisové přišlo od profesora Johna Eastmana, který publikoval v magazínu Newsweek článek, v němž z právního hlediska rozebírá kvalifikaci Harrisové, přičemž jeho závěr je takový, že dle platné právní úpravy Harrisová postrádá potřebnou kvalifikaci.
Rodilí občané podle Ústavy
Ačkoli Eastmanův názor je minoritní a o oprávnění Harrisové zastávat případně viceprezidentský post panuje prakticky konsensus, není na škodu podívat se, jak je to ve Spojených státech s právní kvalifikací pro prezidentský i viceprezidentský úřad. Kamala Harrisová ostatně není první, koho se spekulace o možnosti kandidovat dotkly – vzpomeňme na senátora Teda Cruze v roce 2016 (narodil se v Kanadě) či o něco dříve na dnes již nechvalně proslulou aféru s kvalifikací Baracka Obamy (otec z Keni, otčím z Indonésie), případně ještě dříve na rok 1968 a prezidentskou kandidaturu George Romneyho (otce nynějšího senátora Mitta Romneyho, který se narodil v Mexiku). Jaká je tedy americká právní úprava v této oblasti?
Základní ustanovení obsahuje samotná Ústava, která ve druhém článku enumeruje tři taxativní podmínky pro kvalifikaci do funkce prezidenta Spojených států: 1) věk alespoň 35 let, 2) alespoň čtrnáctiletý pobyt ve Spojených státech a konečně 3) občanství. Právě poslední zmíněný požadavek je nejčastějším důvodem spekulací a právních disputací. Ústava totiž neuvádí, že daná osoba musí být “občanem” (citizen), uvádí, že musí být tzv. natural born citizen, tedy že získala občanství zrozením. Druhou alternativou je, že daná osoba byla občanem USA v době přijetí Ústavy, toto ustanovení je však dnes pochopitelně již nerelevantní.
Mezi pojmy citizen, tedy “občan” a natural born citizen, řekněme “rodilý občan” je zcela zásadní rozdíl. Pokud je někdo pouze obyčejným občanem, tzn. občanství získal naturalizací, na úřad prezidenta zásadně kandidovat nemůže. K tomu jsou oprávněni pouze ti, kdo jsou občany rodilými. Dodejme ještě, že stejné podmínky, požadované pro volitelnost do funkce prezidenta platí i pro viceprezidenta (jak explicitně uvádí dvanáctý dodatek z roku 1804), viceprezident v případě smrti, odstoupení nebo neschopnosti prezidenta vykonávat úřad nastupuje na jeho místo, logicky pro něho tedy platí stejná pravidla. Otázkou ovšem je, jaký je skutečný význam termínu “rodilý občan”, neboť text Ústavy samotné jej nedefinuje. V českém překladu toto spojení jen ztěží budí dojem nejasnosti, nicméně originální anglický pojem natural born citizen prostor k nejasnostem dává, a ne malý.
Američtí otcové zakladatelé byli značně ovlivněni právem britským a inspirace je patrná i u ústavního požadavku občanství pro prezidentskou funkci. Význam „natural born“ klauzule tak vychází z britských precedentů a nepsaného soudcovského common law. Velikáni britského práva, sirem Williamem Blackstonem počínaje a Albertem Diceym či sirem Alexanderem Cockburnem konče, se shodují na tom, že pojem “natural born” v sobě zahrnuje ty, kteří se narodili na území Britské koruny a jsou tak oddáni britskému panovníkovi, nezávisle na občanství jejich rodičů a nezávisle na tom, zda se na britském území narodili proto, že na něm jejich rodiče trvale pobývají nebo protože se v něm nacházeli pouze dočasně. Výjimkou z tohoto pravidla jsou pouze děti velvyslanců a jiných diplomatů a ti, kdo se narodili na nominálně britském území, které však bylo de facto v daném okamžiku pod kontrolou okupující cizí moci. Na tomto základě staví i čtrnáctý dodatek americké Ústavy z roku 1868, přiznávající občanství “všem osobám, narozeným nebo naturalizovaným ve Spojených státech a podléhajících jejich jurisdikci” (zde je znovu třeba připomenout, že osoby naturalizované jsou v každém případě pouze občany, nemohou být občany rodilými, tedy natural born citizens).
Nejvyšší soud
Otázkou občanství se v minulosti vícekrát zabýval rovněž Nejvyšší soud, v diskutované oblasti tak díky němu existují nápomocné precedenty. Klíčovým případem byla kauza Spojené státy v. Wong Kim Ark, v níž byla řešena otázka občanství Wong Kim Arka, narozeného v San Francisku čínským občanům, kterému byl po návratu z návštěvy Číny odepřen vstup na území Spojených států. Nejvyšší soud provedl detailní exkurz historií, včetně stanovisek britských právních autorit a dosavadních soudních kauz a přesvědčivě 7:2 judikoval, že navzdory narození cizím státním příslušníkům je Wong Kim Ark díky narození na americké půdě rodilým občanem ve smyslu “natural born”. S ohledem na otázku “podléhání jurisdikci Spojených států” poté soud konstatoval, že tato podmínka se vztahuje pouze na děti velvyslanců a diplomatů, osoby narozené na okupovaném území a indiánské kmeny, tradičně vyjmuté:
“[…] zda se dítě narozené ve Spojených státech rodičům čínského původu, kteří v době jeho narození podléhají jurisdikci čínského císaře […] ale nejsou zaměstnáni v diplomatické nebo jiné oficiální funkci pod čínským císařem, stává okamžikem narození občanem Spojených států. […] tento soud je toho názoru, že odpověď musí být kladná.”
Ještě před zásadním případem Wong Kim Ark zde ale byl jiný spor, dotýkající se občanství, skutkovými okolnostmi ještě bližší situaci Kamaly Harrisové-případ Lynch v. Clarke, rozhodovaný státním soudem v New Yorku v roce 1844 (a také později citovaný v kauze Wong Kim Ark). Zde soud potvrdil občanství Julie Lynchové, narozené ve Spojených státech během návštěvy USA jejími britskými rodiči, přičemž všichni se poté vrátili do Velké Británie. Pouhý fakt narození na americké půdě tak soudu stačil na to, aby rozhodl, že Julie Lynchová je “natural born” americkou občankou. Soud se dokonce výslovně vyjádřil k teoretické volitelnosti toho, kdo by byl ve stejném postavení jako Lynchová:
“Předpokládejme, že osoba, narozená ve Spojených státech, ale cizím státním příslušníkům, by měla být zvolena prezidentem. Mohla by zde snad být jakákoli racionální pochybnost o jeho volitelnosti?”
Nynější americká koncepce, stojící na pravidle ius soli (právu místa) je tudíž taková, že osoba narozená na území USA a pod faktickou kontrolou USA (tedy nikoli okupovaném) a která není příslušníkem indiánského kmene nebo dítětem velvyslance ani jiného diplomata, je rodilým americkým občanem-native born-nehledě na status rodičů a volitelná pro úřad prezidenta i viceprezidenta. To je i případ Kamaly Harrisové.
Osoby narozené v cizině
Existuje ovšem samozřejmě také nespočet případů, kdy dojde k narození dítěte americkým občanům, avšak mimo území USA. Jsou takové osoby rovněž “natural born” občany a tím pádem kvalifikované pro úřad (vice)prezidenta?
Tato problematika je o poznání obtížnější a pohledy na ni jsou značně různorodé a právní úprava nejasná. Ústava svěřuje Kongresu pravomoc ustanovit obecná pravidla naturalizace, tvůrcem úpravy je tak v této sféře Kongres. První federální zákon o naturalizaci (Naturalization Act) byl přijat již v roce 1790, následovaný dalším z roku 1795. Zatímco první považoval osoby narozené mimo USA americkým občanům za “natural born”, druhý jim přisuzoval pouze obyčejné občanství a nepovažoval je za občany rodilé. Z tohoto lze usuzovat, že Kongres v rámci své ústavní pravomoci je oprávněn stanovit, kdo bude považován za občana rodilého a tedy zároveň volitelného, a kdo nikoli. Zákon o naturalizaci z roku 1790 byl však prvním a zároveň posledním, který osoby narozené americkým občanům mimo území Spojených států označoval za “natural born”.
Nejnovější zákon-Immigration and Nationality Act z roku 1952-hovoří pouze o občanství a spojení “natural born” se v něm nevyskytuje. Stanovuje podmínky získání občanství v okamžiku narození pro jednotlivé případy kdy oba rodiče jsou občany USA, kdy pouze jeden je občanem, atd. Otázka prostého občanství je v zákoně upravena detailně, ale tento fakt nic nemění na tom, že otázku možné kandidatury příliš nevyjasňuje. I proto kolem kandidatury senátora Cruze v roce 2016 vyvstávaly otázky, ale protože Cruz nakonec nezískal nominaci Republikánské strany, debata utichla bez jednoznačného přesvědčivého závěru. Přesto převládající mínění je dnes na straně Cruze i dalších, narozených v zahraničí.
Problém je jinde…
Kvalifikace osob nenarozených ve Spojených státech i vlivem absence rozhodnutí Nejvyššího soudu zůstává diskutabilní. Osoby v USA narozené jsou dle historické i soudní praxe nicméně jednoznačně rodilými občany. Kamala Harrisová je tak problematickou nominantkou z mnoha důvodů (je jedním z nejlevicovějších senátorů), legalita její kandidatury mezi ně však nepatří.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!
