Když jsem nedávnodokončil svůj příspěvek věnovaný příslušníkům čs. legií, kteří za 1. světové války prošli srbskou armádou, věděl jsem, že se k osudům několika z nich v budoucnu vrátím. Jako prvního ze statečných „srbáků“ jsem si vybral brigádního generála Františka Moravce.
A toho nejen proto, že jsme si 23. července připomněli 125. výročí jeho narození a právě dnes uplynulo čtyřiapadesát let od jeho předčasné smrti. Důvod je jiný. Není mnoho mužů, kteří by tak zásadním způsobem zasáhli do našich nejnovějších dějin. Byl to totiž právě on, kdo dal jako přednosta II. odboru Ministerstva národní obrany v Londýně rozkaz k uskutečnění operace ANTHROPOID – likvidaci zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Právě tato mimořádně úspěšná odbojová akce, jejíž ohlas díky svému významu překročil hranice naší republiky, přispěla zásadním způsobem k tomu, že Československo po 2. světové válce stanulo na straně vítězů a bylo obnoveno takřka ve svých předmnichovských hranicích.
František Moravec, legendami opředený šéf čs. vojenské zpravodajské služby, se narodil 23. července 1895 v Čáslavi jako nejstarší syn úředního zřízence okresního hejtmanství Aloise Moravce a jeho manželky Běly, rozené Sýkorové. Po studiu na klasickém gymnáziu v Čáslavi, kde v červenci 1913 maturoval, se sice zapsal ke studiu latiny a francouzštiny na filozofické fakultě české university v Praze, avšak po absolvování prvních tří semestrů do jeho dalších osudů zasáhla válka. V březnu 1915 byl odveden a s c. a k. zeměbraneckým plukem č. 12 byl po absolvování školy na důstojníky v záloze odeslán na ruskou frontu. Zde se mu podařilo již v polovině ledna 1916 přeběhnout k Rusům.
V zajateckém táboře v Carycinu (pozdějším Stalingradu a ještě později Volgogradu) se přihlásil do 1. srbské dobrovolnické divize v Oděse, u níž nastoupil službu v polovině května 1916. Zařazen byl k 2. srbskému pěšímu pluku a u jeho II. praporu poté působil nepřetržitě až do jara roku 1918! Zúčastnil se s ním jak bojů v Dobrudži, kde byl dvakrát raněn, tak na rumunské a soluňské frontě.
Na konci března 1918 byl František Moravec přeložen k čs. legiím ve Francii, kde působil od poloviny dubna 1918 nejprve jako velitel čety u 22. čs. střeleckého pluku v Jarnacu a následně v téže funkci u 21. čs. střeleckého pluku v Cognacu. Právě s ním se v létě 1918 zapojil do bojů na alsaské frontě. Ne však nadlouho. Počátkem září 1918 byl totiž opět přeložen, tentokrát k 35. čs. střeleckému pluku v italské Padově, s nímž zasáhl do bojů na italské frontě a na konci prosince 1918 se s ním vrátil do osvobozené vlasti. Ani poté pro něj však válka neskončila. Zúčastnil se totiž i bojů proti Maďarům při obraně Slovenska.
František Moravec (sedící třetí zleva – ještě v uniformě důstojníka italských legií) u pěšího pluku 35 v Plzni. Jako první zprava na snímku sedí další významná vojenská osobnost, pozdější armádní generál Karel Klapálek. Za 2. světové války velitel čs. pěšího praporu 11 – Východního, který bojoval v severní Africe.
U svého kmenového útvaru, dislokovaného nyní v Plzni a v rámci unifikace přeměněného na pěší pluk 35, konal František Moravec službu nepřetržitě až do poloviny prosince 1925, kdy se stal frekventantem prestižní pražské Válečné školy. Po jejím úspěšném ukončení byl v červnu 1928 přemístěn k plzeňské 2. pěší divizi, v jejímž štábu působil až do konce listopadu 1929. Následně se stal přednostou 2. (zpravodajského) oddělení Zemského vojenského velitelství Praha, a protože se v této zodpovědné funkci osvědčil, nastoupil na konci září 1934 ke 2. oddělení (zpravodajskému) Hlavního štábu v Praze. Zde byl až do okupace zařazen jako přednosta skupiny B (pátrací) a od července 1937 zároveň i jako zástupce přednosty oddělení. Právě v té době došlo k navázání spolupráce 2. oddělení s agentem A-54 Paulem Thümmelem, na němž se osobně podílel.
Poté co musel v lednu 1939 na nátlak Němců opustit svou funkci dosavadní přednosta 2. oddělení plk. gšt. František Hájek, vykonával František Moravec funkci zatímního přednosty 2. oddělení, a to až do 14. března 1939, kdy s deseti svými spolupracovníky a nejdůležitějším zpravodajským materiálem odletěl do Velké Británie. Odtud Moravcova skupina navázala spojení s dr. Edvardem Benešem a po určitou dobu v jistém slova smyslu plnila funkci zatím neexistujícího Ministerstva národní obrany. Navázala spolupráci jak s Československým národním výborem v Paříži, tak s okupovanou vlastí a značnými finančními prostředky ze zpravodajských fondů deponovaných v zahraničí dotovala rozebíhající se čs. zahraniční odboj. Na počátku srpna 1940 byl František Moravec ustanoven přednostou zvláštní skupiny MNO (zpravodajské ústředny) v Londýně a po její přeměně na II. odbor MNO, k níž došlo 16. června 1941, se stal jeho přednostou. Tou dobou již po řadu měsíců patřil mezi nejvýznamnější osobnosti našeho zahraničního odboje. Právě u něj se sbíhaly zpravodajské informace mimořádné hodnoty, zvyšující jak prestiž čs. zpravodajců, tak i čs. exilové vlády. Moravec a jeho lidé navíc začali díky vysílání parašutistů do okupované vlasti částečně ovlivňovat i dění na domácí frontě.
V polovině září 1944 se sice František Moravec stal podnáčelníkem štábu Hlavního velitelství v Londýně, ale podobně jako v případě generálů Sergěje Ingra, Bedřicha Neumanna a Ondřeje Mézla jeho další osudy velice nepříznivě ovlivnil rostoucí vliv komunistů v čs. zahraničním odboji. Do osvobozené vlasti se mohl vrátit teprve 5. června 1945 a namísto zařazení na odpovídající funkci byl odeslán na nucenou dovolenou. V souvislosti s jeho odchodem za hranice v březnu 1939, mu totiž bylo kladeno za vinu, že údajně neprovedl dostatečná opatření k likvidaci zpravodajského materiálu na podřízených velitelstvích, jenž následně padl do rukou nepřítele. Hrozilo mu dokonce trestní stíhání. Případ byl vyřešen teprve v únoru 1947, nutno dodat, že teprve po osobní intervenci prezidenta republiky.
Na důstojné místo našich dějin se mohl František Moravec vrátit teprve po listopadu 1989. Byla mu navrácena hodnost brigádního generála, posmrtně byl vyznamenán Řádem Milana Rastislava Štefánika, tehdy nejvyšším vojenským vyznamenáním České a Slovenské Federativní republiky a v květnu 1999 byl prostějovské 6. speciální brigádě, elitní jednotce Armády České republiky (dnes 601. skupina speciálních sil) udělen čestný název „Generála Moravce“. Panu generálovi se tak dostalo té nejvyšší možné pocty, jaké může voják dosáhnout. Dodejme, že zaslouženě.
Plk. gšt. Eduard Stehlík je vojenský historik, spisovatel a ředitel Památníku Lidice. Je známý především jako popularizátor českého odboje. Byl mimo jiné ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany 1. náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!