John Bolton nepatří v Česku k nejznámějším představitelům republikánských administrativ Spojených států. Pracoval přitom pro Reagana, Bushe staršího i mladšího, aby pak neslavně završil kariéru u Trumpa. Autentický konzervativec, přesvědčený euroatlantista a přesvědčivý proponent unilateralismu a preventivních úderů. Ostré polemiky s titulkem „Když chcete zastavit Írán, bombardujte Írán“ mluví o autorově orientaci jasně. Na kanále Fox News kritizoval Obamu, což kvitoval jeho nástupce v Bílém domě. Oba to přece s televizí umí. Nakonec se ale Trump Boltonem rozešli ve zlém a Bolton sepsal knihu plnou zajímavých – a místy až děsivých – detailů z chodu Trumpova Bílého domu.
Přes veškeré dohady o nominaci do čela State departmentu, Bolton nastupuje až do rozjetého rychlíku administrativy v květnu 2018. Vzpomíná na Kissingera, který mu radí, aby nebral v administrativě „místo bez přihrádky“ – žádnou ad hoc vytvořenou pozici, ale jen tu uchopitelnou a dlouhodobě existující. První setkávání s nejrůznějšími představiteli Trumpovy suity (i Trumpem samotným), končívají rituální frází všech pracovních pohovorů: „ještě se ozveme“. V administrativě panuje chaos, nikdo si nemůže být jistý „ani dnem, ani hodinou“. Boltonova chvíle tak přichází až s koncem generála McMastera v Radě pro národní bezpečnost. Ví, do čeho jde? Čtenáře se snaží přesvědčit, že ano. Blízká budoucnost však předčí veškeré spekulace.
Jak si Trump neochočil Šíleného psa.
Osu zla (Írán, Irák, Severní Korea) již známe. Na scénu ale přichází nová – Osa dospělých. Tento nelichotivý titul patří seskupení ministrů a funkcionářů Bílého domu (Kelly, Haley, Tillerson a další). Obstruují prezidenta a dávají mu najevo svou nadřazenost. Ikonickým představitelem Osy není nikdo jiný než sám Jim „Mad Dog“ Mattis, mariňácký generál a ministr obrany (2017 – 2018). Bolton pro něj, stejně jako pro zbytek Osy, příliš pochopení nemá a snaží se naopak obnovit prezidentskou autoritu. Mattisovy kvality ale ocenit umí: je prý skvělý v kladení překážek všemu, s čím nesouhlasí. Když prezidenta zachvátí vztek a začne nesouvisle kritizovat všechno a všechny – Hillary, Demokraty, McCaina, NATO a nekonečné války za oceánem – pokaždé se v této hitparádě žehrání najde místo pro Mattise: demokrat, liberál, dostal v Afghánistánu volnou ruku a nic nedokázal. „Nikdy jsem ho neměl rád!“ Bolton, po zkušenostech s Mattisovými obstrukcemi během odstoupení Států od Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu, nesouhlasí: ministrovou skutečnou přezdívkou byl nikoliv „Šílený pes“, ale Chaos.
Podívej se na Twitter a já ti řeknu, kdo jsi.
Trumpův běžný pracovní den začíná nejdřív v jedenáct dopoledne. Boltona to šokuje (kdyby tak věděl, v kolik vstávají členové české vlády!) Zároveň ale přiznává, že jde ještě o jednu z únosných anomálií Trumpova prezidentství. Neschopnost koncentrace na jedno dané téma a následné názorové tance ho iritují mnohem více. Postupně se učí chápat jemnou motoriku při zvládání komplexní osobnosti prezidenta Spojených států. Ví, kdy a co říci, a potí se pokaždé, když Trump hodlá tu okamžitě opouštět NATO nebo Afghánistán. Speciálním trnem v oku, a nejenom Boltonovi, je twitterová metoda politiky. Bolton vzpomíná třeba na desátý srpen 2018, který je podle něj historický den v dějinách jednání mezinárodního obchodu – poprvé jsou tarify a cla zvyšovány oznámením na Twitteru.
Na pohřbu senátora McCaina, úhlavního nepřítele Trumpovy kampaně, se Bolton potkává s Bushem mladším v doprovodu manželky. „Stále máš práci, Boltone?“, ptá se 43. prezident Spojených států amerických. „Prozatím.“ Zasmějí se. Během posledního rozloučení bere 45. prezident do ruky svůj nástroj zkázy a oznamuje světu, že z Bílého domu odchází poradce Don McGahn. To by nebyla až tak zajímavá zpráva – krom faktu, že hlavním prohřeškem měla být jeho spolupráce s týmem zvláštního vyšetřovatele Muellera. Právě McGahn je autorem vtipu, který často říkával autorovi pamětí: „Všichni jsme jenom jeden tvít od vyhazovu.“ Kruh se uzavírá, McGahn se dovídá o konci právě z Twitteru.
Trump loajalitou a slušným zacházením ke svým spolupracovníkům tedy příliš netrpí. Pohrává si s myšlenkou, že Mike Pence nebude dvojkou na kandidátce pro znovuzvolení. Evangelikálové mi to hodí stejně! Náhrada je přitom lákavá. Nikki Haley, která působí jako velvyslankyně Států při OSN, na pozici Boltonovi důvěrně známé (sám jí zastával v letech 2005-2006). Haley se ovšem chová v administrativě jako volný elektron, nerespektuje subordinaci, z čehož není nadšen jak ministr zahraničí Tillerson, tak jeho nástupce Pompeo. Haley si připravuje půdu rezignací na post velvyslankyně při OSN, ale Trump si jí nakonec nevybere. Několikrát se Trump vrací k možnosti odejít z NATO a nejde jen o rétorickou figuru. Když se tomu nakonec podaří zabránit, uzavírá Bolton, že právě pro tento typ situace setrvával ve funkci, na trumpovské poměry, poměrně dlouho. Když se generál Kelly, jeden z mnoha šéfů štábu Bílého domu, ptá Boltona: „Byla někdy v dějinách USA taková prezidentská epocha jako teď?“ autor pamětí ujišťuje, že nikoliv.
Rozcházím se jako první!
Bolton si všímá prezidentovy neschopnosti oddělit osobní vztah od profesionálních. Každý chce podle prezidenta být kamarád s Donaldem Trumpem. Všichni umírají touhou s ním dohodnout mytický DEAL. Hořkou skutečností je touha Trumpa domluvit se i s naprostými vyvrhely mezinárodního společenství. Nejlépe selhání této politiky demonstruje na bizarním utužování vztahů s Kim Čong-unem.
Není lepší kritiky chození Vaška Trumpa se severokorejskými pány na led, než té, kterou singapurský ministr zahraničních věcí Balakrishnan sdělí přímo prezidentovi. Spojené státy se při přípravě summitu s KLDR vzdaly hned tří věcí: setkání s prezidentem Spojených států jako privilegia; obtíže v návratu k politice maximálního tlaku na KLDR; a zaměření na Čínu, protože ta je pravý strategický činitel v celé hře. Trump rozhodně nemohl být z podobné analýzy nadšen, uzavírá Bolton. Když pořád není jasné, zdali se summit v Singapuru uskuteční, prezident neváhá obrátit vše ve svůj prospěch. Zrušíme celou akci první! Mezinárodní vztahy jsou téměř stejné jako randění se ženami. Vzpomíná, jak nesnášel rozchody, zvláště když se ženy rozcházely s ním. Vždy chtěl být ten první, kdo se rozejde.
Vy jste jaderná velmoc?
Scházení a rozcházení se koná i na jiných frontách. Merkelovou miluje Trump asi jako muslim vepřové. Šlágr o projektu Nordstream II, kdy se Německo vydává všanc Rusku, Merkelová vyvrací téměř pokaždé. Bolton vzpomíná na setkání, kdy dokonce rovnou v úvodu Merkelová jemně nadnese, že Německo ještě není úplně ovládnuto Ruskem. Jindy se chce prezident blýsknout znalostmi a vtipem, když se zeptá Marka Sedwilla, Boltonova protějšku v britské vládě, při jednáních po útoku na Sergeje Skripala a jeho dceru: „Vy jste jaderná velmoc?“ Nejde o vtip, říká Bolton. Japonskému premiérovi uprostřed jednání začne vytýkat Pearl Harbor. Když navštíví Bílý dům Fabiana Rosales, manželka vůdce venezuelské opozice Juana Guida, Trump si povšimne dvou zásadních problémů: je příliš mladá a nemá nasazený snubní prsten. Znamená to, že je Guaido ovládán vlastní manželkou?
V rámci příprav na summit Trump-Putin v Helsinkách prezident stále nemá jasno v základních pojmech. Je Finsko ruským satelitem? Později se opraví, když podobnou otázku položí generálu Kellymu: je Finsko součástí Ruska? Sauli Niinisto, finský prezident, dává Trumpovi jako trenér boxu tři rady ohledně ruského protějšku: Putin je bojovník, vrať mu úder; respektuj Putina, což je bezpodmínečný základ pro získaní důvěry; a neustupuj mu ani o píď. „Dodnes mi není jasné, jaký názor vlastně Trump na Putina má“, stěžuje si Bolton.
Chci ten podělaný server!
Z ukrajinského debaklu vedoucího až k procesu impeachmentu viní Bolton bývalého newyorského starostu a současného spojence Rudyho Giulianiho a jeho scestné představy, kterými pravidelně zásobuje prezidenta. Například, že ukradený server DNC (Výboru Demokratické strany) s veškerou špínou se nachází na Ukrajině. Nebo že reálným viníkem chladných vztahů s Ruskem je Ukrajina a že je zásadní a vlastizrádná role, kterou sehrály domácí nepřátelské síly prostřednictvím Ukrajiny v tzv. vměšování se do prezidentských voleb v roce 2016. Na prezidenta, který těžce nese prohru s Hillary Clinton na počet hlasů, a kterého média viní se spolupráce s Ruskem, nepochybně působí věty zkušeného matadora Giulianiho jako osvěžení. Palivo pro další kauzu je na světě.
Bolton i další spolupracovníci v Bílém domě se pokoušejí o odvrácení prezidentovy pozornosti jinudy, Rudy Giuliani je ovšem přesvědčivější. Dostává, dle Boltona, nepřiměřeně velký prostor a je přinejmenším pravděpodobné, že reálně jde o zájmy jeho klientů. Giuliani po odchodu z funkce starosty New Yorku pracuje jako advokát, mj. i pro prezidenta Trumpa. Trump opakovaně odkládá setkání s ukrajinským prezidentem Zelenským a mezi řečí pronese: „Chci ten podělaný DNC server!“ Právě proto Bolton nesouhlasí s tím, že by inkriminovaný rozhovor Trumpa s prezidentem Ukrajiny Zelenským, byl natolik zásadní pro celou kauzu, na jejímž konci stojí obžaloba prezidenta: kauzalita mezi neposkytnutím pomoci Ukrajině a Giulianiho fantaziemi vznikla mnohem dříve. Rozhovor není klíčový, jde o další střípek v mozaice.
Každá legrace jednou končí. Po nezdařeném Trumpově pokusu přivézt činovníky Tálibánu k jednomu stolu o míru v Afghánistánu, je John Bolton předvolán do Oválné pracovny. Píše se 9. září 2019. Trump je nešťastný z vichřice negativních reakcí na možnost vyjednávání s Tálibánem přímo v Camp Davidu. Plynule přechází k obvinění Boltona, že jej mnoho lidí nemá rádo. Překvapivé. Prý je Bolton ten, od kterého dostávají média všechny informace. A možná i důvod, proč právě selhalo jednání s Tálibánem. Bolton se obhajuje fakty. Neobstojí. Trump vznáší další obvinění. Máš vlastní letadlo, Johne. Bolton opáčí, že nikoliv. Létá vojenským, a to přesně v intencích předcházejících poradců a dle regulí platných několik let. A máš moc vlastních lidí z deep state v Radě pro národní bezpečnost! Bolton rezignuje den nato.
Ač by se mohlo zdát, že bude zahořklý po zkušenosti v Bílém domě a bezhlavě podpoří snahy sněmovních Demokratů o impeachment, není tomu tak. Kritizuje postup Demokratů jako nedostatečný a zaměřený na jednu úzkou část problému. Demokraté nezvládli načasování a chtěli co nejrychleji žalovat, aby jim celá záležitost nekolidovala s primárkami. Impeachment se stal těžce stranickým. Sněmovna žalovala, aniž by prošetřila, a Senát osvobodil, aniž by žaloba dorazila.
Nepřišly paměti příliš brzy? A měly vůbec vyjít?
Kdo očekává, že Boltonovy paměti vznikly pouze jako literární verze hnojometu na prezidenta, mýlí se. Svého bývalého zaměstnavatele nijak nešetří, ale umí přiznat a doložit, kdy se Trump zachoval správně. Například za jeden ze světlých momentů jinak naprostého debaklu v jednáních s Kimem považuje Bolton setkání Trumpa s jihokorejským prezidentem Mun Če-inem. Trump se ptá, co přesně by měli Spojené státy žádat od KLDR při jednáních a ať mu s tím Mun Če-inem pomůže. Trump šikovně vmanévruje jihokorejského prezidenta do situace, kdy se nemůže později vymluvit, že by snad jižní Korea neměla možnost vznést své požadavky.
Vyvstává zde jiná otázka. V čím zájmu jsou paměti prezidentova Poradce pro národní bezpečnost tak brzy po odchodu z funkce? Bolton zdá se být konzistentním. Sám kdysi obhajoval zveřejnění pamětí Roberta „Boba“ Gatese, ministra obrany z pozdní Bushovy a rané Obamovy administrativy (2006 – 2011), v roce 2014 – tedy tři roky po odchodu z funkce (sic!), jako odůvodněné a nikterak v kolizi s hodnotami loajality a diskrétnosti. Veřejnost má právo vědět, jak se k daným rozhodnutím prezident dopracoval. Kromě utajených informací musí politici ve Státech chápat, že jsou pořád ve světle reflektorů. Z pohledu čtenáře říkám, že při pamětech bychom měli mít neustále v hledáčku i osobní motivy vzpomínajícího. I kdyby však jenom třetina z uvedeného byla o Trumpově prezidentství pravdivá, co nás čeká v tom druhém?
Jakmile informace o rezignaci dorazila na správná místa, Trump neváhal a vytvítoval Boltona ze svého vesmíru. Sám hořce uznává, že měl na Twitter pamatovat a reagovat dřív, než tak učiní prezident. Jaká ironie, že zrovna zastánce preventivních úderů zareaguje v informační válce na Twitteru až jako druhý.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!