V týdeníku Echo se Ondřej Šmigol vrátil k rozhodnutí Facebook a Twittru blokovat zprávy, zmiňující závažná podezření o zasahování Joe Bidena (ve funkci viceprezidenta Spojených států) do podezřelého podnikání svého syna na Ukrajině.
Připomeňme si nejprve, co se vlastně stalo. „Kauza se týká Bidenova syna Huntera. Ten je černou ovcí rodiny, přiznává problémy s drogami a vede bohatý sexuální život. V roce 2014, tedy v době, kdy byl Joe Biden Obamovým viceprezidentem, se Hunter stal členem správní rady ukrajinské energetické firmy Burisma, za což dostával 50 tisíc dolarů měsíčně. Vzhledem k tomu, že Hunter neměl vůbec žádné zkušenosti z energetického průmyslu a neumí ukrajinsky, se celkem logicky předpokládá, že ho Burisma zaměstnala především proto, aby získala přístup k jeho vlivnému tatínkovi. V prosinci 2015, během návštěvy Kyjeva, Joe Biden zařídil vyhazov ukrajinského generálního prokurátora Viktora Šokina, když ukrajinské vládě pohrozil, že Američané nebudou garantovat půjčku v hodnotě miliardy dolarů, pokud se ho nezbaví. To víme, neboť se tím Biden veřejně chlubil.“
A pak že jsou nestranní..
Nové na celé kauze jsou odhalení deníku New York Post, který se dostal k záznamům z Hunterova notebooku. „Kromě souborů značně bulvární povahy, například 12minutového videa, na kterém Hunter nejspíše kouří crack a zároveň má sex s neznámou ženou, harddisk obsahoval archiv jeho e-mailů. Nejvýbušnější je zřejmě ten z dubna 2015, ve kterém Vadim Požarský, třetí nejvýše postavený představitel Burismy, děkuje Hunterovi za to, že se mohl setkat s jeho otcem. V dřívější zprávě Požarskij žádá Huntera o radu ´jak bychom mohli využít tvůj vliv´.“
To je samozřejmě nepřípustné zneužívání pozice viceprezidenta USA. Rozhořel se skandál, který se ovšem snažily potlačit technologické firmy. „Pak se do toho vložil Facebook a Twitter. Andy Stone, člen facebookového PR týmu, ohlásil, že firma se rozhodla omezit distribuci článku z New York Post. Stone před nástupem do Facebooku pracoval pro demokratickou senátorku Barbaru Boxerovou a na ústředí Demokratické strany. Twitter zašel ještě dál. Šíření článku zamezil úplně… Účty, které se opakovaně pokoušely o sdílení článku, byly načas zablokované. Stalo se to třeba šéfovi komentátorské sekce New York Post Sohrabovi Ahmarimu nebo mluvčí Bílého domu Kayleigh McEnanyové. Oficiální odůvodnění bylo, že firma nepovoluje sdílení materiálu, který byl získán neautorizovanou cestou. Kdyby Twitter dodržoval vlastní pravidla, musel například zablokovat publikování Trumpových daňových přiznání od New York Times, která deník rovněž obdržel neautorizovaným způsobem.“
„Konzervativci mají pocit, že technologičtí giganti jim nefandí a aktivně škodí“, píše Šmigol. „Po středě mají i jasný důkaz…“
Že by za Brexit mohli prostě… voliči?
Tentýž autor a podobné téma. Vzpomínáte si na jméno Cambridge Analytica? „V roce 2018 vypukl asi největší skandál týkající se úniku dat na internetu, který propojoval Facebook, Rusko, brexit, Donalda Trumpa a pochybné volební taktiky. Řeč je o aféře Cambridge Analytica. Tato firma zabývající se politickým poradenstvím měla z Facebooku vytáhnout data desítek milionů uživatelů a následně je použít ke zvrácení referenda o brexitu, zvolení Trumpa a ovlivnění řady dalších voleb. K tomu se objevovaly temné náznaky, že za vším stojí Vladimír Putin. Minulý týden skončilo v Británii vyšetřování úřadu komisaře pro informace, britské obdoby českého Úřadu pro ochranu osobních údajů. Závěr: Cambridge Analytica nijak kampaň o brexitu neovlivnila.“
Nejprve, co je zač zmíněná firma… Jde o konzultantskou firmu s nepříliš dobrou pověstí, která ale při bližším zkoumání připomíná spíš prodavače s teplou vodou. Pokusila se pomocí dat z Facebooku (o 87 milionech uživatelů) vytvořit profily voličů a tím určit, na jaké politické slogany budou reagovat. „Mezi nejznámější klienty patří texaský republikánský senátor Ted Cruz a Donald Trump. Cambridge Analytica slibovala, že dokáže, aby se uživatelům Facebooku zobrazovaly politické reklamy ušité přímo na míru. Jak ale upozorňuje britský novinář James Ball, s tímto tvrzením jsou dva problémy. Zaprvé: přestože vzorek 87 milionů uživatelů vypadá masivně, Facebook má dvě miliardy uživatelů po celém světě, k dobře mířené kampani je tak celkem k ničemu. Zadruhé je otázka, jestli systém vůbec fungoval. Proto dnes kampaně spolupracují přímo s Facebookem, on jediný má přístup ke všem uživatelům a dobře vyvinuté nástroje pro mířenou reklamu.“
Nejzábavnější je ale tvrzení, že Cambridge Analytica ovlivnila Brexit. Vůbec na něm totiž nepracovala. Jak se tato dezinformace mohla šířit? „Cristopher Wiley, whistleblower, který skandál rozpoutal, tvrdil, že oficiální kampaň za odchod z EU Vote Leave spolupracovala s Cambridge Analytica tajně přes firmu Aggregate IQ. Přestože někteří lidé pracovali v obou dvou firmách, není žádný důkaz, že by mezi nimi probíhala spolupráce. Zdá se, že původ tvrzení, že Cambridge Analytica ovlivnila brexit, jde na vrub komisařky pro informace Elizabeth Denhamové, která v rozhovoru pro rádio smotala dohromady dvě aféry: únik dat Facebooku do Cambridge Analytica a nedodržení finančních limitů kampaní Vote Leave. Denhamová později své vyjádření uvedla na pravou míru, ale mezitím se již skandál rozjel.“
Naprosto neprůkazné je také podezření na zapojení Ruska. „Autor výzkumu Kogan je ruského původu a třikrát přednášel na Petrohradské státní univerzitě a také od ní obdržel grant. Cambridge Analytica zase jednou udělala prezentaci pro Lukoil, ale nikdy pro něj přímo nepracovala.“ A to je asi tak všechno…
Vyhodíš kvóty dveřmi, vrátí se ti oknem
A do třetice všeho dobrého Echo a Daniel Kaiser, který popisuje, jak se nám uprchlické kvóty prostřednictvím návrhu Evropské komise Pakt o migraci a azylu vracejí oknem – jako obvykle důkladně zamaskovány ve změti byrokratických floskulí.
Nově se v dokumentu jako důvod k migraci uvádí vidina „lepšího života“, což dramaticky překračuje původní znění Ženevské konvence o uprchlících. Návrh nicméně klade „až ostentativní důraz na rychlý odsun neúspěšných žadatelů.“ Měl by vzniknout nový úřad speciálního zmocněnce Unie pro otázky návratu do zemí původu. A je slíbena účinná ochrana vnější hranice EU. „Na druhou stranu myšlenka zřídit hotspoty ještě v blízkém zahraničí, tedy mimo území EU, v nichž by evropští úředníci žádosti přijímali a na místě vyřizovali, byla prozatím odpískána. V návrhu paktu není o hotspotech ani slovo.“
V jakém detailu je tedy skryt ďábel? „Autoři návrhu rozlišují tři základní situace: normální stav, krizi a absolutní krizi. Pokud by nějaký členský stát (typicky Řecko) nahlásil, že příval žadatelů přestává zvládat, ostatním členským zemím vzniká povinnost Řecku pomoci. Komise pak určí, kolik který stát odebere žadatelů. Nazývá se to „spravedlivým podílem“. Kdo si žadatele o azyl nevezme domů, pomáhá například Řecku sdílet jeho břemeno na dálku.
Problém začíná ve chvíli, kdy „jeho autoři přemýšleli, co dělat, když se (českým) úředníkům nepovede onoho Řeckem odmítnutého žadatele na dálku, tedy z Řecka, repatriovat ani během osmi měsíců. Komise chce, abychom si pak onoho žadatele převezli na své území a repatriovali ho odsud. S tím se pojí některá humanitárně motivovaná omezení: například české úřady by žadatele mohly zadržovat maximálně dvakrát na dvanáct týdnů.“
„Pokud je stav krize nahrazen stavem krize absolutní, lhůta, po níž bude Česká republika muset ilegála vyhošťovat místo z Řecka odsud, se zkracuje na čtyři měsíce. Tady jsme se dotkli druhého radikálního momentu z návrhu: o tom, kdy se přechází od jednoho režimu k druhému, rozhoduje Evropská komise podle vlastního uvážení. Když usoudí, že krize už je absolutní, může členským státům prostě nařídit, aby si určitý počet běženců fyzicky převzaly a odvezly domů. Což pochopitelně není nic jiného než proslulé uprchlické kvóty z podzimu 2015.“
Teď je otázka, jak se k tomu postaví česká vláda. I kdyby se vzchopila, možná jí to nepomůže. „Na evropském summitu se o něm nebude přímo hlasovat. Precedentem je podzim 2015, kdy nebyl dodržen slib z jarní Evropské rady, že o zavedení uprchlických kvót definitivně rozhodne zase Evropská rada, kde se rozhoduje na principu jednomyslnosti. Místo toho byla tehdy sporná věc převedena o úroveň níž, na radu ministrů vnitra, kde se hlasuje kvalifikovanou většinou…. Ke stejnému scénáři se blížíme i dnes… S ostrou kritikou se jako první ozvaly Rakousko a Maďarsko.“
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!