Přestože nás dosavadní zkušenost s předvolební spoluprací středových a pravicových stran nabádá k maximální opatrnosti, nyní se podle všeho situace jeví přece jen jinak. Lídři ODS, TOP 09 a KDU-ČSL jen několik hodin předtím, než si budeme připomínat vznik Masarykovy Československé republiky, podepsali memorandum, ve kterém se píše, že všechny tři strany mají společnou vůli vytvořit předvolební koalici, s cílem zvítězit ve sněmovních volbách a změnit k lepšímu poměry v naší zemi.
Andrej Babiš selhal v boji s druhou vlnou koronaviru. A může vzít jed na to, že mu to obrovské množství lidí připomene ve volbách. Trend je naprosto zřetelný, byť není vyloučeno, že ho Babiš pomocí své mediální a marketingové mašinerie aspoň zčásti nezvrátí. Svízel současného premiéra ale spočívá v tom, že se Česko ocitlo vinou jeho vlády na prahu kolapsu zdravotnictví. Čas, kdy stačily líbivé řeči a populistické sliby, skončil.
Nyní za vládu a premiéra hovoří skutky, jejichž dopady lidé ve velkém zažívají a ještě budou zažívat doslova na vlastní kůži. A pokud zdravotnictví zkolabuje, budou umírat lidé, kteří by za normální situace mohli ještě několik let spokojeně žít. V tom je situace pro Babiše nová. A musí počítat s tím, že si o důsledcích jeho selhání lidé řeknou.
Navzdory tomu, že spustí před příštími volbami kampaň nebývalých rozměrů, lidé mu už nebudou mít důvod věřit. Už teď je jeho hlavním problémem ztráta autority. Pokud ho část obyvatel mohla považovat za dobrého premiéra do dobrých časů, v krizi se ukazuje, že jde ze všeho nejvíc o chaota a slabocha, který se zmůže leda tak na to, aby vinu svaloval na druhé, nejlépe na veřejnost, která si za nezvládnutou druhou vlnu podle něj může sama. Babiš je v koutě a jen tak se z něj nevymaní.
K jeho smůle se tento trend spočívající v postupné ztrátě autority střetává s dalším, neméně podstatným. Babišova konkurence nachází společnou řeč. Dnešek je toho naprosto jasným důkazem. Před více než deseti lety započala krize pravice jejím štěpením, byl to jeden z podstatných momentů, bez něhož by nejspíš expanze Babiše nebyla možná. Současný trend je ale přesně opačný, což lze doložit výsledkem krajských voleb, ve kterých v řadě krajů uspěly středo-pravé koalice. A pokud ODS, TOP 09 a lidovci nic nepokazí, přinese jim to také ve sněmovních volbách skoro jistě synergický efekt.
Škarohlídům navzdory tady vzniká projekt, jehož ambicí je vyhrát volby. A už teď nelze vyloučit, že se mu to také podaří. Což je závěr, jehož se dopouštím, přestože vím, jak to tady před lety skončilo se Čtyřkoalicí, anebo před minulými volbami s aliancí KDU-ČSL a hnutí STAN. Nyní je totiž podle zákulisních informací dění skutečně kvalitativně jiné. Mluvil jsem s několika lidmi, kteří jsou zorientováni v situaci, každý z nich mi řekl, že si neumí představit, že by nakonec dnes ohlášená koalice do voleb nekandidovala.
Jistě, vůbec nevíme, co se během necelého roku stane, přesto lze v danou chvíli říct, že vůle postupovat společně je skutečně silná. Navíc koordinovaný postup je podle všech dostupných informací hodně odpracovaný hlavně dovnitř všech stran. Nejsilnější odpor proti společné kandidátce byl patrně v ODS, současnému vedení se ale podařilo dosáhnout dohody a zaručit svým lidem odpovídající místa na kandidátkách ve všech krajích. Ač jde zatím o neveřejné informace, podle všeho je už také prakticky dohodnuto, kolik bude mít která strana krajských lídrů.
Ani v tomto punktu by to tedy nemělo pohořet. Zbývá program. V tomto ohledu se všichni shodují na tom hlavním: vše, co by nás mohlo štěpit, odsuneme na další volební období, nyní je třeba postupovat jednotně, hledat společná témata, nabídnout lidem naději a porazit Babiše. Pokud to všichni aktéři vydrží, mají slušnou šanci stát se vůči současnému hegemonovi české politiky relevantní alternativou. Ještě jednou musíme ale připomenout, že do voleb je skutečně daleko a nikdo z nás neví, co vše tato země bude v průběhu příštích měsíců zažívat.
Lídři všech tří stran musejí navíc počítat ještě s jedním kritickým momentem, který není vůbec nerealistický: co když se bude koalice ODS, TOP 09 a KDU-ČSL pohybovat v květnu a v červnu v průzkumech veřejného mínění někde kolem patnácti nebo osmnácti procenty hlasů? Ustojí Petr Fiala, Marian Jurečka a Markéta Pekarová Adamová tlak zevnitř svých stran, se kterým musí v takovém případě počítat? Především voliče lidovců a TOP 09 může aliance s ODS odrazovat. Data ale nyní žádná nemáme, na rozdíl od lídrů všech tří stran. A ti do toho jdou údajně s tím, že dvacet procent je jistota a třicet cíl.
V rámci vzájemné spolupráce přebíráme z info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!