Žijeme v době, kdy se musí samozřejmé pravdy vysvětlovat. Až doteď bylo každému jasné, co je rodina, teď se hádáme o její definici.
Anglický spisovatel G. K. Chesterton jednou napsal, že odvaha obhajovat tradiční ctnosti má dnes přídech zločinu, a jedna věc, která vyžaduje nezměrnou odvahu, je hlásat samozřejmosti.
Co je vlastně podstatou manželství a co je rodina? Známe z historie nějaké jiné formy manželství než je vztah muž-žena (ať už monogamní nebo polygamní)?
Dovolím si zde ocitovat slova jednoho věhlasného českého teologa, který nedávno řekl doslova: „Plamenní obhájci tzv. tradiční rodiny zapomínají uvést, který z mnoha modelů rodinného života, které se vystřídaly v dějinách a v různých kulturách, pokládají za ten tradiční; žádný totiž nespadl hotový přímo z nebe.“ Byť jsem jen venkovský farář a nesahám onomu teologovi ani po kotníky, dovolil bych si ho upozornit, že manželství z nebe spadlo. Dokonce dvakrát. V 1. knize Mojžíšově a v Matoušově evangeliu. To je pro mne podstata manželství i rodiny.
Jak byste odpověděl na častý argument, že „homosexuální manželství nikomu neublíží a někomu pomůže“?
Odpovím pokaždé otázkou: A co bude následovat?
Kdyby někdo ještě před několika lety řekl, že si můžu zvolit, zda jsem muž či žena jen na základě svého aktuálního pocitu, asi by ho každý považoval za blázna. Do jaké míry jsou toto jen dočasné výstřelky malé skupiny postmoderních intelektuálů, proti kterým je zkrátka člověk od přirozenosti rezistentní a do jaké míry to je nebezpečný útok na podstatu člověka?
Výstřelky v různých oblastech, ať už módních, stravovacích nebo sexuálních tu byly vždycky. Nic nového pod sluncem. Měly ovšem krátkodobý a regionální charakter, nikdo se jimi moc nezaobíral. Výstřelky v oblasti sexuality mají dnes dlouhodobý, celokontinentální charakter a zabývají se jimi i parlamenty. To je kvalitativně i kvantitativně něco zcela odlišného. Pokud by šlo v této oblasti jen o praxi několika skupin, budiž, je to jejich věc. Bohužel se do tohoto nepřirozena začínají zatahovat i děti. A to je vážné.
Žijeme v době, kdy na všechno jsou příručky – na štěstí, na vztahy, na východu dětí. A jsou často protichůdné. Není lepší spoléhat se na instinkt?
V těchto případech doporučuji spolehnout se na silně nedostatkové tuzemské zboží. Na zdravý selský rozum a kultivované lidské svědomí. Pokud je nemáme, musíme navštívit poraděnka. Jeden vám v manželské krizi doporučí milence, druhý vám ho přísně zakáže. Co je norma, to poraděnkové sami neví. Snad hádají podle sebe.
Přičichl jste (krátce) k politice. Nemáme na politiky přehnané nároky? Každé volby jsou o tom, že hledáme dalšího nezkorumpovaného, čistého politika, který se nevyhnutelně zkazí a v příštích volbách se kolotoč opakuje.
O loňských Vánocích jsem měl na tohoto téma promluvu. Co jsou to volby? Nic jiného, než další pokus najít nového spasitele. A po volbách si můžeme říci: „Zase vedle“.
Max Kašparů je psychiatr, pedagog, spisovatel a řeckokatolický kněz. Je autorem dvanácti knih a nadšeným ochotníkem.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
