Když se vzpomíná na březen 1939 a okupaci zbytku Československa nacistickým Německem, často slýcháme, že se republika tehdy agresorům vzdala bez jediného výstřelu. Zapomíná se na hrdinné boje příslušníků 12. divize generála Olega Svátka na Podkarpatské Rusi i na obranu Czajánkových kasáren v Místku.
Právě zde na Ostravsku se Němci báli, že by obsazení zbytku republiky mohli využít Poláci k pokusu o uplatnění svých územních nároků. Proto se rozhodli provést zábor této části ČSR ještě předtím, než skončí jednání Adolfa Hitlera s Emilem Háchou v Berlíně. Již ve večerních hodinách 14. března 1939 se jedna z předsunutých německých kolon pokusila obsadit místecká kasárna, avšak strážný na vetřelce zahájil palbu.
Bezprostředně poté se rozhořela zuřivá přestřelka. Obránci při ní použili lehké kulomety, pušky a pistole, na straně Němců bylo dokonce do boje nasazeno protitankové dělo. Mezi našimi vojáky si srážka vyžádala dva raněné, na straně útočníků bylo pravděpodobně až 18 padlých.
Možná si v tuto chvíli kladete otázku, proč připomínám události, které se odehrály v březnu 1939. Důvod je prostý. V říjnu by oslavil své 120. narozeniny velitel obrany Czajánkových kasáren kapitán pěchoty Karel Pavlík.
Narodil se v Hradových Střimelicích u Sázavy a po absolvování školní docházky zvažoval po vzoru otce povolání učitele (dokonce absolvoval pražský učitelský ústav), avšak následně vystudoval i obchodní akademii a našel si zaměstnání jako účetní u soukromé firmy. V červnu 1920 nakonec přece jen nastoupil jako učitel na obecné škole ve Vyžlovce, kde působil až do října 1921, kdy ho čekala vojenská prezenční služba. S největší pravděpodobností však byl již tehdy rozhodnut pro životní dráhu vojáka z povolání, protože byl bezprostředně po základním výcviku odeslán do Vojenské akademie v Hranicích, z níž byl v létě 1923 vyřazen jako poručík pěchoty. Jeho první posádkou se stal Děčín a útvarem tam dislokovaný hraničářský prapor 1. U něj působil jako velitel čety až do podzimu 1925, kdy byl přemístěn k pěšímu pluku 5 do Prahy. Zde působil až do jara 1933 a postupně velel jak pěší, tak i kulometné četě a opakovaně zastával funkci instruktora ve škole na důstojníky pěchoty v záloze. Počátkem roku 1933 byl přeložen z Prahy na severní Moravu a zařazen jako velitel 12. (kulometné) roty k III. praporu pěšího pluku 8 v Místku. Zde prožil osudné události podzimu 1938 a právě zde se také se svými podřízenými zapojil 14. března 1939 do boje, jenž vstoupil do dějin.
I další osudy Karla Pavlíka byly dramatické. Ihned po okupaci se na Ostravsku zapojil do odboje proti Němcům v rámci jím vytvořené skupiny „Za vlast“, která zde pomáhala v odchodu vlastenců do naší zahraniční armády. V létě 1939 se vrátil do Prahy, kde navázal spojení s odbojovými složkami Obrany národa a úzce spolupracoval zejména se štábním kapitánem Václavem Morávkem. V podzimních měsících roku 1941 se navíc napojil na složky sokolského odboje, zejména na jeho radikální frakci „Říjen“, která se vytvořila kolem Jana Zelenky- Hajského, Františka Hejla, Oldřicha Frolíka a Břetislava Lyčky. Díky ní se záhy dostal do kontaktu s čs. parašutisty vyslanými na území okupované vlasti z Velké Británie. Dokumentovány jsou jeho styky jak s velitelem paraskupiny OUT DISTANCE nadporučíkem Adolfem Opálkou, podporučíkem Josefem Valčíkem z výsadku SILVER A i oběma příslušníky paraskupiny ANTHROPOID. Uskutečnění atentátu na Reinharda Heydricha a následné represálie způsobily domácímu odboji těžké ztráty. Většina Pavlíkových spolupracovníků byla zatčena a popravena, jiní, jako například Jan Zelenka-Hajský spáchali sebevraždu, aby tak předešli zatčení.
Kapitána Karla Pavlíka dopadlo gestapo 4. září 1942 v Záběhlicích, a to pravděpodobně na základě výpovědi jeho odbojového spolupracovníka Ladislava Vaňka. Ihned po zatčení byl převezen do Petschkova paláce a zde krutě mučen. Aby učinil konec svému utrpení, pokusil se spáchat sebevraždu podřezáním žil nabroušenou lžící, ale bylo mu v tom zabráněno. V závěru roku 1942 byl Karel Pavlík převezen do policejní věznice gestapa v terezínské Malé pevnosti a odtud v polovině ledna 1943 odeslán do koncentračního tábora Mauthausen. Zde byl v tamním smutně proslulém bunkru 26. ledna 1943 střelou do týla zavražděn.
Po osvobození ocenila republika nejvyšší oběť Karla Pavlíka udělením Československého válečného kříže 1939 in memoriam a jeho postupným povýšením až do hodnosti plukovníka. Dne 28. října 1999 byl Karel Pavlík prezidentem republiky posmrtně vyznamenán Medailí Za hrdinství. Čest jeho památce!
Plk. gšt. Eduard Stehlík je vojenský historik, spisovatel a ředitel Památníku Lidice. Je známý především jako popularizátor českého odboje. Byl mimo jiné ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany a 1. náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme