Rozsáhlá veřejná debata ohledně daňových změn, kterou jsme sledovali v druhé polovině prosince, nutně žádá trochu pohledu do nedávné minulosti. V případech řady politiků a komentátorů je totiž jejich současné zděšení nad rozpočtovou nezodpovědností přímo ukázkovou soutěží ve veřejném pokrytectví.
Nemusíme nutně vzpomínat rovnou na diskuze o daňových „balíčcích“ v letech 2003-2004 a znovu 2006-2008. Ačkoli o jejich podobě probíhal ostrý spor uvnitř tehdejších vládních koalic, vzešly z obecnějšího konsenzu ohledně pojímání daňové legislativy jako výrazně politické otázky, na které se zvýrazňuje politické štěpení.
Kde byl Hamáček, kde byl Farský…?
Tento pohled na daně jako téma pravo-levého střetu byl poprvé narušen v krizových letech 2009-2013. Tváří v tvář hospodářskému propadu a náladám veřejnosti, která začala pociťovat státní zadlužení jako problém, sáhly tři po sobě jdoucí kabinety ke zvyšování daní. Střídavě se prezentovaly jako technické úpravy, zjednodušení daňového systému, či dočasná změna z čistě solidárních pohnutek. Novinkou bylo, že se odpor vůči těmto úpravám zvedl souběžně z řad levicových i pravicových politiků – třebaže nakonec je pravicové strany valnou většinou podpořily, neboť tvořily vládní většinu. Ovšem následky těchto hlasování se projevily v jejich volebním výsledku…
Byly to právě setrvalé diskuze o úsporných opatřeních a daňových změnách, které na české pravici probudily zájem o rozpočtovou zodpovědnost. Jestli je něco fascinující na diskuzi kolem daňových změn v prosinci 2020, pak že tento étos v sobě najednou začali probouzet levicově zaměření politici nejrůznějších stran. Jejich rozhořčení lehce sráží skutečnost, že mlčeli v roce 2012, stejně jako v roce 2013 a jakémkoli dalším roce až k dnešku. Uplynulých sedm let zde postupně tři vlády rozhazovaly, jak jen mohly. A poslanci, ať již se jmenovali Jan Hamáček nebo Jan Farský, si své svaté rozhořčení přinejlepším nechávali pro sebe.
Kdy přesně přestalo platit, že v krizi se má podpořit domácí spotřeba, tedy utrácení lidí? Nebyla to snad práva ta zásada, kterou do zemdlení opakují jako mantru představitelé sněmovních stran od SPD po STAN či Piráty? Obávám se bohužel, že názor o státních úsporách v lepších časech umřel někdy kolem roku 2017. Až do prosincového projednávání daňových změn ve sněmovně jsme nicméně mohli slyšet, že největší problém v ekonomice je šetření způsobované vládou a podvazování spotřeby domácností – během letošního roku se toto neustále opakovalo ve srovnávání s reakcí vlády na předchozí hospodářskou krizi. Už to asi neplatí. Vyznavači mantry o nezbytnosti podpoření spotřeby domácností, kteří otočili, jakmile měli příležitost tuto tezi podpořit hlasováním, si zasluhují krásné třetí místo v soutěži o veřejné pokrytectví.
Kde byla Maláčová…?
Týden je v politice dlouhá doba, říkával údajně britský labouristický premiér Wilson. Mohli bychom proto ignorovat poukazy na dřívější daňové diskuze a tehdejší politické postoje. Kde ale byli dnešní obhájci rozpočtové kázně z řad ČSSD, Pirátů, či STAN, když se v létě schvaloval rekordní deficit ve výši 500 miliard? Kde byly rozhořčené protesty třeba ministerského dua Jan Hamáček a Jana Maláčová, nejvýraznějších sociálnědemokratických kritiků „sekery v rozpočtu“, když schvalovali jednorázovou dávku 5 000 Kč pro důchodce? Nebyla žádná, neboť to byl jejich nápad. A rozpočtové dopady vládní ČSSD absolutně nezajímaly. Tím se kvalifikovala na čelní pozice v soutěži o veřejné pokrytectví. Přesto jim přísluší nakonec stříbrná pozice. Dílem i proto, že od ČSSD dnes asi nikdo neočekává názorovou konzistenci.
Řada vyjádření – a to ze strany politiků stejně jako mnohých komentátorů – implicitně obsahuje především kritiku toho, že si pro jednou jedna opoziční strana (ODS) prohlasovala svůj mnohaletý programový bod s jednou vládní stranou (ANO). Přímo se nabízí úvaha, zda to v jejich očích není ten reálný problém, jen maskovaný za kritiku postoje k daňovým změnám. Přitom kdyby si takovou úpravu prohlasovala třeba jiná konstelace stran (namátkou ODS s třeba ČSSD, Piráty a dalšími), titíž komentátoři by nejspíš tleskali velké porážce vlády a chytré politice opozice. Čímž se nejspíš prodrali na vítěznou příčku v závodu o nejpokrytečtější přístup k hodnocení daňových úprav.
Na koho to svedeme…?
Jinak samozřejmě se za půl roku od premiéra a ministryně financí dost možná dozvíme, že za propad v rozpočtových příjmech mohou nikoliv změny v daních, ale nutnost nakupovat vakcíny spolu s odložením 3. a 4. vlny EET, kvůli níž stát a nás všechny opět mohli masivně okrádat zemědělci na farmářském trhu, mafie pečovatelek a instalatérů či zločinecká spolčení kadeřnic a automechaniků. V české veřejné diskuzi se beztak projevuje všeobecné nepochopení uvažovat v režimu velkých čísel. Což mimochodem není takový problém, neboť k čemu nám je správné odlišování číselných řádů, když většina diskuze nedokáže udržet ani základní konzistenci názorů na to, jak má stát hospodařit se svými příjmy.
Autor je historik.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!