Blackoutu šířícímu se z Rakouska se podařilo zabránit na poslední chvíli. Protože zavilí zelení nadále odmítají uznat, že za to můžou obnovitelné zdroje, budou hrozit další rozsáhlé výpadky. A některý už ubývající konvenční elektrárny odvrátit nedokážou.
„Energetické společnosti v čele se Severní energetickou se pokusily zneužít krizové situace v evropské energetické síti, aby prosazovaly zájmy uhlobaronů na úkor rozvoje obnovitelných zdrojů. Jejich snahu vyvrací ČEPS i energetičtí experti,“ těmito větami začíná článek „Mediální blackout. Lež Tykačova Sev.enu se šířila českými médii,“ který zveřejnil Deník referendum (zde). Od skutečnosti je však tento ideologicky výrazně zabarvený text na hony vzdálený. Pochopitelně, protože je složený nejen z několika faktů, ale především z obratně zkreslených a všelijak ohnutých faktů i přímých lží.
Fyzikální zákony jsou fyzikální zákony…
Jeho základní problém je v tom, že fyzikální fakta o obnovitelných zdrojích prohlašuje za lež uhlobaronů. A na tom stojí popisované vývody, jež mají nakonec čtenáře dovést k poznání, že obnovitelné zdroje žádný blackout způsobit nemůžou, takže tvrzení o nutnosti konvenčních zdrojů jsou jen propagandou kapitalistů vlastnících elektrárny. Jenže právě to je to, co v důsledku ohrožuje národní bezpečnost každého státu, jehož vláda tomu uvěří.
Článek Deníku referendum (DR) chce vyvrátit údajné tvrzení, že za vypjatou situaci, rozpojení sítě a téměř blackout v části Evropy (8. 1. 2021) mohou obnovitelné zdroje (zde). Jenže takto události ve zpravodajských textech popisovány nejsou. To až v jejich demagogické interpretaci DR. Zprávy v médiích totiž správně popisují, že problém vznikl na jihu Evropy, v Srbsku, Chorvatsku a Rumunsku, kde se zřetězilo několik lokálních poruch. Kvůli této kaskádě problémů došlo k rozpojení sítě na (zjednodušeně) Balkán a „ostatní“ a poklesu frekvence. To je stav, na který dispečeři napříč kontinentem cvičí, a dokážou jej zvládnout. Jen k tomu potřebují dostatek řiditelných a rychle reagujících zdrojů elektřiny k vyrovnání poměrů v síti. Což je přesně to, co v Rakousku k dispozici není.
Takže musela pomoci elektřina (nejen) z českého jádra a uhlí, protože jinak by blackout přišel. Bez ohledu na to, jak aktivisté tyhle zdroje nenávidí.
Podstata věci
A tady začíná vina obnovitelných zdrojů. Přesněji, tady už začíná vina lidí, kteří protlačili obnovitelné zdroje do role, kterou nemohou splnit. Ohrožení Evropy blackoutem totiž nezpůsobily nebohé OZE, nýbrž rakouští Zelení a další tamní politici, kteří dopustili, že již od roku 2010 je jejich země energeticky nesoběstačná a v zimních měsících musí dovážet až 70 procent elektřiny! Protože kdyby mělo Rakousko soběstačnou energetiku s vlastní odpovídající zálohou za obnovitelné zdroje, s vysokou pravděpodobností by se o žádné hrozbě blackoutu nemuselo psát.
To je zároveň podstata celého, již desítky let trvajícího sporu. Na jedné straně v něm stojí ti, kteří požadují čistou energii ještě za svého života, ať to stojí, co to stojí. Na straně druhé stojí ti, kteří by ji chtěli také, ale vědí, že k tomu vede ještě dlouhá cesta. Protože ta krátká je astronomicky drahá. A také nebezpečná. Neboť naše civilizace je existenčně závislá na levné a kdykoli dostupné elektřině. Ani jedno z toho nám však obnovitelné zdroje v nejbližších desetiletích nenabídnou. Což je nezbytné si uvědomovat. A při nasazování a začleňování těchto zdrojů důsledně dbát na energetickou bezpečnost, nikoli ideologické kecy.
„Obecně vzato, OZE jako takové nemohou zvyšovat riziko blackoutu, pokud jejich výkon, množství výroby a jejich výrobní nestabilita, daná probíhajícími mnohdy nevyzpytatelnými změnami počasí, nezpůsobí problémy s dodávkou elektřiny,“ odpovídá na otázku, zda jsou či nejsou OZE hrozbou pro stabilitu sítě Václav Hrabák, jednatel energetické společnosti Ites a předseda Energetické sekce Hospodářské komory. Což potvrzuje naše vývody výše. A vědomí specifik zavádění obnovitelných zdrojů stojí jistě i za další odpovědí.
„Obnovitelné zdroje nevnímáme jako hrozbu pro přenosovou soustavu a jejich vývoj podporujeme v souladu s evropskou legislativou i strategií Vlády ČR. Vzhledem k tomu, že jde o zdroje s proměnlivou výrobou, musí být jejich rozvoj koordinován s výstavbou přenosové a distribuční infrastruktury. Stabilita OZE je sice ve srovnání s konvenčními zdroji nižší, lze ji však zvyšovat kombinací s dalšími technologiemi, především akumulací energie. ČEPS podporuje různorodý mix energetických zdrojů včetně nových řešení, jejichž zapojení do soustavy předem důkladně testuje v rámci řady inovačních projektů,“ reagoval na naši otázku korektním jazykem mluvčí společnosti ČEPS Lukáš Hrabal. I tak je jeho odpovědi bez velkého hledání zřejmé, že bezpečné zavádění OZE má své podmínky. V tom smyslu rozvíjí svoji reakci i Václav Hrabák.
„Vyhodnocení Státní energetické koncepce z ledna 2021 ukazuje na nutnost urychlené aktualizace této koncepce a to jak z vnějších, tak i vnitřních důvodů. Hospodářská komora se v současné době přikládá k budoucí tvorbě energetického mixu složeného z jádra, plynových energetických zdrojů a OZE a po určitou dobu i uhlí, především pro teplárenské účely.
Procentuální zastoupení jednotlivých částí v energetickém mixu by mělo zajistit hlavní cíle SEK, tedy zajištění požadované dodávky energie v čase a množství, a také ekonomicky dostupné ceně.
Zásadně by nemělo dojít k dalšímu podstatnému zvyšování naší dovozní závislosti na palivech a energiích ani oslabení energetické a státní bezpečnosti,“ říká předseda Energetické sekce Hospodářské komory.
Přestalo svítit, přestalo foukat…
Na článek v Deníku referendum pro náš portál reagoval i ředitel energetické konzultační společnosti Invicta Bohemica Jan Vondráš.
„Budeme-li striktně vycházet z postoje, že způsobit poruchu nemůže něco, co v dané chvíli neexistuje, tak bychom mohli dát panu Kubalovi třeba i za pravdu. Ona je ale celá věc podstatně složitější. V Německu a Rakousku ráno 8. 1. 21 fakticky přestalo svítit a foukat a využití výkonu všech VTE – on i off/shore – bylo v Německu jen málo přes 6 GW, FVE krátce kolem 1 GW. V tu dobu dodávaly černouhelné elektrárny v úrovni 7,8 GW a celkem konvenční zdroje, tedy včetně jádra, dodávaly 49,3 GW. Výroba z OZE tedy téměř neexistovala.
Na potřebu rovnováhy reagovala soustava během dne „najetím“ dalších cca 3 GW černouhelných elektráren elektráren a celkem 12 GW konvenčních zdrojů, tedy fakticky výkonem šesti JE Temelín. Německo si tedy situaci vyřešilo samo. Jak? Právě dodatečným zapojením 12 GW s výrazným zastoupením uhelných zdrojů.
Do Rakouska však v době nevýroby z OZE z podstaty fyzikálních zákonů přitéká elektřina ve větší míře z Balkánu. Zde jak správně píše pan Kubala, však došlo k nespecifikovaným poruchám a následnému rozdělení zóny na dvě samostatné oblasti s různou odchylkou frekvence. A protože z Balkánu dovézt nešlo a Německo, (které si díky uhlí, jádru a plynu rychle poradilo) se oddělilo, tak zachraňovaly situaci české točivé zdroje. Tedy jaderné a uhelné elektrárny. Proč? Protože nikdo jiný v tu chvíli neexistoval.
O tom jestli mohou nebo nemohou OZE způsobit riziko blackoutu mám vcelku vyhraněný kladný názor, ale počkejme si na hodnocení do zimních měsíců příštího roku, až Němci odstaví posledních šest jaderných elektráren a začnou zastavovat i uhelné, převážně černouhelné zdroje. Možná nám pak nebudou připadat příběhy dřívějších blackoutů v Kalifornii, nebo Itálii jako něco nepředstavitelného, co se přece nemůže ve Středoevropském regionu nikdy ani náhodou stát,“ komentoval ředitel společnosti Invicta Bohemica.
Převzato z iuhli.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!