Člověk nejprve poví malou lež. Pak několik dalších, aby ji udržel na nohou. Poté se uchýlí k pokřivenému myšlení, aby se za své lži nemusel stydět, a přihodí pár dalších jako zástěrku důsledků pokřiveného myšlení. Pak přijde to nejhorší – všechny ty najednou nezbytné lži se častým opakováním promění v automatizované, strukturální, neurologicky vštípené „podvědomé“ názory a činy. Život nečestného člověka se změní v jednu velkou frustraci, když skutky založené na lži nepřinesou kýžené ovoce. Člověk nemusí věřit v cihlovou zeď, ale jestli se proti nějaké rozběhne, stejně si udělá bouli. A pak začne proklínat realitu za to, že je zeď její součástí.
Z toho vzejde arogance a pocit nadřazenosti, který provází každou úspěšnou lež (tedy hypoteticky úspěšnou – a to je jedno z největších nebezpečí: vidím, že jsem všechny oklamal, takže všichni kromě mě jsou hlupáci. A protože jsou všichni hlupáci, projde mi úplně všechno). Končí to postojem: „Dokážu manipulovat samotným Bytím, které si proto nezaslouží mou úctu.“
Tak se věci rozpadají, jako Usir rozsekaný na kousky. Tak se drolí struktura jedince nebo společnosti pod vlivem zhoubné nákazy. Život chřadne. Vše je najednou jen frustrace a zklamání. Naděje umírá vždy, i když jako poslední. Nečestný člověk ze zoufalství kašíruje oběti, jako Kain, Boha si však neusmíří. A pak začne poslední dějství dramatu.
Nečestný člověk, soužený neustálým nezdarem, zahořkne. Zklamání a neúspěch splynou v bujnou představu: celý svět se proti mně spiknul, týrá mne a usiluje o mou zkázu, o můj život. Potřebuji, zasloužím si, musím se domoci – své pomsty. A to je brána do pekla, za níž čeká něco dosud nepoznaného a děsivého. Velkolepá západní tradice učí, že na počátku času pronesl Bůh Slovo, jehož prostřednictvím stvořil z chaosu Bytí. V rámci této tradice se bere jako dané, že muže i ženu stvořil Bůh k obrazu svému. I my svou řečí měníme chaos v Bytí. Bezedný potenciál budoucnosti formujeme v minulou a současnou skutečnost. Mluvit pravdu znamená dávat život té nejobyvatelnější realitě. Budova postavená z pravdy přetrvá tisíc let. Pravda živí a šatí chudé a národům zaručuje bohatství a bezpečí. Pravda redukuje nezměrnou složitost člověka na prostotu jeho slov a z nepřátel činí partnery. Díky pravdě je minulost skutečně minulostí a budoucí potenciál je využíván tím nejlepším způsobem. Pravda je vydatným, nevyčerpatelným přírodním zdrojem. Je to světlo ve tmách. Vnímejte pravdu. Mluvte pravdu.
Pravda nechodí v přestrojení obecně přijímaných názorů, protože není ani ideologií, ani souborem sloganů. Skutečná pravda je osobní. Svou pravdu můžete vypovědět jen vy, protože se zakládá na jedinečných okolnostech vašeho života. Zkuste porozumět své osobní pravdě. Zkuste ji pečlivě, jasně sdělovat sami sobě i druhým. Ona se tak stane jednak spolehlivou zárukou vašeho bezpečí a života dnes, kdy se řídíte svým současným světonázorem, a jednak zárukou příznivé budoucnosti, jakkoli se může lišit od někdejších představ.
Pravda tryská z věčně mladého, bezedného pramene Bytí. Jen díky ní lidská duše na strastiplné cestě životem nezchřadne. Uchrání vás před neodbytnou touhou pomstít se za ty strázně, za tu strašlivou součást Bytí, kterou musíme všichni nést s grácií, aby Bytí mohlo vůbec existovat.
Není-li váš život takový, jaký by mohl být, zkuste mluvit pravdu. Pokud se upínáte k ideologii nebo se vyžíváte v nihilismu, zkuste mluvit pravdu. Pokud si připadáte slabí a nechtění a zoufalí a nic vám nedává smysl, zkuste mluvit pravdu. V Ráji všichni mluví pravdu. Proto je to Ráj.
Mluvte pravdu. Nebo alespoň nelžete.
Úryvek pochází z knihy Jordana Petersona Dvanáct pravidel pro život, kterou vydalo nakladatelství ARGO a koupit si jí můžete třeba zde.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!