Thrive Act je zcela nová politická agenda progresivisté části Demokratické strany, která by měla přinést „přetvoření společnosti“ prostřednictvím veřejných investic“.
Dnešní Američané si žijí své životy po svém a mnozí žijí dokonce pro nás velmi netypicky (protože tak žít chtějí). Svobody jsou zaručeny. Stát nemůže trestat Američany za to, že si myslí a říkají něco jiného, než vláda. Mohou si psát, co chtějí a také si mohou dělat, co chtějí. (Zatím jen soukromými společnostmi provozované sociální sítě určují, co se smí a nesmí psát.)
Dříve extremismus, dnes mainstream
Demokratická strana, zejména její stále sílící progresivistická část, usiluje o změnu politického režimu ve Spojených státech. Zatímco na počátku tisíciletí šlo o extremistické politické pozice, kterým se Američané vysmívali a většinou o nich ani nevěděli, dnes jde o mainstreamové návody, jak řešit společenské problémy. Návody, jak získat více moci nad životem lidí v nejbohatší zemi světa, mají určitě své americké specifika, která jsou však svými praktickými následky veskrze shodná s výstupy československých komunistů v druhé polovině čtyřicátých let minulého století. Jsou to tatáž hesla:
– dosažení sociální spravedlnosti za pomoci vyšší míry přerozdělování veřejných prostředků
– vytváření nenávisti k bohatství a individuálním zájmům obecně.
Demokratické Československo stálo na svém politickém rozcestí po Druhé světové válce, ze které se komunistům podařilo vytlouci za pomoci Sovětského svazu, odboje a slabého prezidenta Beneše, smyslný odér hlavní politické síly.
Američané mají svou bitvu s epidemií onemocnění COVID-19 a také velkou válku s nepříznivým počasím Zeměkoule. Mají svého Edvarda Beneše, v podobě Josepha Bidena, mají svého Klementa Gottwalda, v osobě Kamaly Harrisové a mají také své Lidové milice v řadách Black Lives Matter. A nechybí jim dokonce ani Sovětský svaz v politice Bidenovi administrativy vůči komunistické Číně.
Pro zdárný přechod Spojených států k socialismu, jako nutného mezikroku před nastolením komunistické diktatury, však „zatím“ překáží to vůbec nejdůležitější: silná Republikánská strana se srozumitelným vůdcem, který umí vysvětlit Američanům nebezpečí, která na ně číhají v ekologismu a jiných pro Demokratickou stranu tradičních politických panelech.
Co je to Thrive Act
V Kongresu bude představen tento měsíc tzv. THRIVE Act. Tvářemi zcela nového pojetí společenského života v Americe jsou levicoví senátoři Edward Markey z Massachusetts a Jeffrey Merkley z Oregonu.
Jde víceméně o ekonomický plán, který by měl být součástí Bidenova dílčího „zákona o infrastruktuře“, jehož náklady se odhadují na 3 až 5 biliónů dolarů. Progresivisté požadují, aby do balíku zákona o infrastruktuře, byl navíc začleněn ještě větší balík označený jako THRIVE Act, jehož náklady jsou však okolo 10 biliónů dolarů. Společně s již schváleným ozdravným balíkem ekonomické pomoci v rozsahu 1,9 biliónu dolarů, jde o tak nepředstavitelné objemy státní intervence, že zaskočily nejen samotné demokraty, ale i mne, který americké rozsahy vždy rád přirovnává k českým poměrům. Zkrátka, je to moc a hodně i na Spojené státy americké.
Programy zmíněné v Bidenově zákonu o infrastruktuře a v THRIVE Act se však do jisté míry prolínají, rozdíly jsou jen v rozsahu prostředků, které mají připadnout na různé ekologistické fantasmagorie.
Zákon o infrastruktuře uvažuje, že na ochlazování planety Země z částky 3 až 5 biliónů dolarů, by mělo jít asi 450 miliard. To je pro idealistické cíle z oblasti klimatu – zejména bezuhlíkovou elektrickou síť do roku 2035 – zatraceně málo, namítají Bidenovi progresivisté, a požadují sakramentsky vyšší částku. Své požadavky vysvětlují úmyslem dosáhnout „skutečné plné zaměstnanosti“ a skutečné „přetvoření naší společnosti“.
Vedle progresivistických kongresmanů tlačí na Bidena také hlasité seskupení největších ekologistických organizací pod označením Green New Deal Network.
Jak víme, Biden během své prezidentské kampaně nepodpořil panel Green New Deal a říkal, že přijde s vlastní klimatickou politikou (zatím Bohudíky jmenoval pouze vyslance klimatu Johna Kerryho), takže sílící tlak progresivistů je v tomto smyslu oprávněný a bude ještě sílit.
Republikáni v Kongresu mají potíže už se zákonem o infrastruktuře a THRIVE Act je pro ně „absolutní nesmysl“. Jde o pomocný schůdek pro „masivní zvyšování daní a další levicové politiky zabíjející zaměstnanost“, řekl k zákonu o infrastruktuře vůdce republikánské menšiny v Senátu Kongresu Mitch McConnell.
Ekonomická sebevražda
Odborníci, mezi nimi např. respektovaný James Taylor z Heartland Institute, tvrdí, že jde o „nerealizovatelný“ nápad, který Spojené státy vůči jeho nepřátelům znevýhodní a tak oslabí. „Nemůžeme si dovolit vystavovat americké hospodářství volného trhu tak obrovským veřejným investicím, které mají zjevně nejasný dopad“, uzavřel své pojednání.
Je jasné, že hysterické budovatelské sny o infrastruktuře budoucnosti – viděnou však dnešním vědeckotechnickým poznáním – může přinést realizaci megalomanských projektů, které se však za dvacet, či třicet let zkrátka nebudou konstrukčně a technicky hodit. Postup tímto směrem je extrémně drahý a evidentně neefektivní. I kdyby Spojené státy od zítřka přestaly těžit a zpracovávat ropu a zakázaly by používat elektřinu a zemní plyn, klima planety to jen stěží zaregistruje. Toho si je většina Američanů vědoma.
Neodůvodněné a nepřiměřené vzhlížení k budoucnosti lidstva, můžeme závěrem připodobnit k prohlášení československých komunistů, kteří svou nesmyslnou preferenci těžkého průmyslu srovnávali s objemem výroby oceli v Sovětském Rusku. Také tvrdili, že ho vyrábíme stále málo. Otázku, nač tolik oceli potřebujeme, tak můžeme s klidem srovnat s otázkou, zda můžeme počasí planety skutečně ovlivnit. Jenže to jsou otázky, které se ve své době pokládat nesměly, resp. směly, ale měly své neblahé politické následky.
Bojujte s chudobou, ne s počasím!
Na obrázku je James Taylor, prezident Heartland Institute, který mj. velice tvrdě odsoudil Bidenovo zrušení stavby ropovodu Keystone XL. Jeho názor o klimatu směřoval i k našemu papeži: „Myslím, že kdyby viděl vědu takovou, jaká je, pak by pochopil, že je důležitější vymanit lidi z chudoby a dát jim tuto příležitost, než bojovat s mýtickou krizí globálního oteplování.“
Jiná pojednání o ekologických otázkách Jamese Taylora si můžete přečíst třeba zde.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!