Americká média, jako například CNN nebo Huffington Post, přišla s šokující (dobře, je to CNN a HuffPost, takže ne zase tak šokující) informací, že prý Trumpova vláda vydala k výročí narození Martina Luthera Kinga „rasistickou zprávu“, či že dokonce „obhajuje otroctví“. O co se jedná, co bylo obsahem zprávy a co to vypovídá o úrovni společenské debaty v USA a o fungování tamních médií?
Onou zprávou je myšlen zhruba čtyřicetistránkový text, jenž vznikl v rámci poradní komise prezidenta Trumpa pro školství (tzv. 1776 Commission neboli 1776C). Autory textu je asi dvacítka lidí povětšinou z akademické sféry, v čele s Larry P. Arnnem, jež více než 20 let stojí v čele Hillsdale College nebo Carol M. Swainovou, Afroameričankou a bývalou profesorkou na prestižní Vanderbiltově univerzitě. Jako „rasistický“ jejich text označila novinářka Maegan Vazguezová, jež vystudovala žurnalistiku na univerzitě v New Yorku.
Chráněné třídy?
Vazqezová hned v úvodu svého textu prezentuje názor, že Trumpova poradní komise vznikla jako „protiváha“ známého Projektu 1619 (P1619). O něm jsme psali nedávno. Jedná se o projekt Nikole Hannah-Jonesové, americké novinářky z deníku The New York Times, jež se snaží přinášet „nový pohled na americké dějiny“ a jež byl velkou většinou historiků odmítnut jako velmi manipulativní a silně ideologicky (progresivisticky) předpojatý. I přesto (nebo právě proto?) obdržela Hannah-Jonesová za projekt Pulitzerovu cenu. Je dobře, že novinářka ze CNN dává oba projekty do kontextu a poukazuje tak (zřejmě nechtěně) na fakt, že v domnělém „boji o historickou pravdu“ proti sobě (alespoň ve světě Maegan Vazquezové) stojí na jedné straně projekt akademiků s dlouholetou výzkumnou a publikační praxí a na druhé straně projekt aktivistické novinářky z levicového média.
Co že je tedy autorům zprávy vytýkáno a v čem tkví onen rasismus tak očividný, že jej musela CNN dát do titulku? Vlastně těžko říct. Novinářka cituje několik pasáží z textu, které jí (zřejmě) přijdou závadné, nicméně už nikterak neuvádí, v čem ona závadnost tkví. Vazquezová cituje například pasáž: „Američané jsou hluboce rozděleni ohledně smyslu jejich země, její historie a způsobu, jakým by měla být řízena. Toto rozdělení je natolik závažné, že připomíná neshody mezi kolonisty a králem Jiřím a nebo spory mezi silami Konfederace a Unie během občanské války.“ Stejnou část textu si pro citování vybral i HuffPost. Komentáře o „rozdělné zemi“ a o „příkopech ve společnosti“ (které samozřejmě dle médií vykopali hlavně konzervativní politici) přitom čteme v mainstreamu dnes a denně.
Autorka CNN dále cituje část zprávy, v níž se píše, že „(dnes) jsme se posunuli směrem k systému explicitních skupinových privilegií, který ve jménu ‚sociální spravedlnosti‘ vyžaduje stejné výsledky a doslova třídí občany do ‚chráněných tříd‘ na základě rasových a jiných demografických kategorií. Nakonec se tento režim formální nerovnosti začal nazývat ‚politikou identity‘.“ Autoři toto zmiňují hlavně proto, že takový postup je v přímém rozporu s ideály Martina Luthera Kinga, k jehož výročí text vznikl: „(Jde při tom o) opak Kingových nadějí, že jeho děti budou ‚žít v zemi, kde nebudou souzeni podle barvy kůže, ale podle svého charakteru.‘“ Oproti tomu politika identity třídí lidi do skupin, snaží se pro konkrétní skupinu vybojovat větší vliv, přičemž (chybně) pokládá takovou skupinu za homogenní. Je tedy patrné, že politika identity, jež lidi kastuje dle rasy nebo sexuální orientace, je v rozporu s Kingovým snem a o „jednom americkém národě“, jež bude rozdíly mezi jeho členy spíše zahlazovat. Je tedy rasismem odkazování se na slova Martina Luthera Kinga? Nebo už se dnešní „boj za (pseudo)rovnost“ natolik vzdálil Kingovým ideálům, že jsou jeho slova nepohodlná a měla by být zapomenuta?
Obhajoba otroctví? Skutečně…?
V článku CNN je dále citována následující pasáž z textu 1776C: „Radikální ženské osvobozenecké hnutí vykreslilo USA jako patriarchální systém a tvrdí, že každá žena je obětí útlaku ze strany mužů. Aktivisté z Black Power a černošská nacionalistická hnutí vykreslila USA jako bílý rasistický režim.“ Ani v tomto se, bohužel, autoři textu příliš nepletou. Vazquezová uvádí, že ona pasáž si „bere na mušku feminismus.“ Není to pravda. Autoři píší o „radikálním“ (!) feministickém hnutí a „černošských nacionalistech“. Nikdo ani náznakem nezpochybňuje legitimní právo žen brát stejný plat za stejnou práci jako jejich mužští kolegové nebo například boj žen za volební právo v minulosti. Stejně tak nikdo z autorů netvrdí, že například stateční afroameričtí aktivisté, jež se účastnili nenásilného bojkotu autobusů v Alabamě v letech 1955-56 jsou fanatici, kteří nenávidí svojí zemi a bílé Američany. Autoři pouze říkají, že i mezi černošskými aktivisty a feministkami se najdou tací, kteří jsou radikální, nebezpeční a pro něž je ctihodná myšlenka rovnosti ras a pohlaví pouze alibi k páchání (či alespoň plánování) skutků mnohem méně ctihodných. Je s podivem, že za prostým a logicky zcela nevyvratitelným sdělením „i mezi feministkami a Afroameričany se mohou najít špatní lidé a extremisté“ může někdo vidět rasismus.
HuffPost nám pak dokonce tvrdí, že text komise „obhajuje otroctví.“ Autorka článku má zřejmě na mysli pasáž, v níž 1776C píše o kritice, jež se v poslední době snesla na hlavy amerických „otců zakladatelů“ za jejich údajné pokrytectví, když zakládali „zemi svobody“, přičemž sami vlastnili otroky. V textu komise se ale správně uvádí, že otroctví nebylo ani zdaleka výlučně americkou záležitostí, jak se nám snaží někdy namluvit dnešní progresivističtí myslitelé. V textu 1776C se doslova píše: „Bohužel je faktem, že instituce otroctví byla napříč lidskými dějinami spíše pravidlem, než výjimkou.“ Opravdu takto vypadá obhajoba otroctví?
Novinářka z HuffPost dále kritizuje autory za větu, že „na otroctví je potřeba nahlížet v mnohem širší perspektivě.“ To je přitom pravda, protože nahlížet na historické děje optikou dnešní doby je chybný (ahistorický) přístup. Mimochodem pokud by měla autorka historické vzdělání, věděla by to, jelikož se toto vyučuje zpravidla již v první semestru vysokoškolského studia historie. „Vrcholným bodem“ článku HuffPost pak je pasáž, kdy se snaží slova Martina Luthera Kinga o „zemi, jež bude lidi soudit podle charakteru, nikoliv barvy kůže“ rozporovat jiným Kingovým citátem, jež je ale zcela mimo kontext a legendární pastor v něm ani zdaleka nemluví o politice identit a škatulkování lidí ve společnosti.
Naslouchejte odborníkům…?
Kde je tedy dle HuffPost a CNN v textu „Trumpovy komise“ onen údajný ohavný rasismus? Pokud se skrývá někde „mezi řádky“, je tam ukryt opravdu pečlivě. Tím ale poněkud pozbývá smyslu, neboť jak známo, rasisté nepatří zrovna k nejbystřejším myslitelům, takže pochybuji, že jej objeví. Pověstný pes bude ale zřejmě zakopán jinde – hnutí bojující za občanská práva, feminismus nebo všemožné (trans)genderové iniciativy se staly nekritizovatelnou „posvátnou krávou“, kolem níž se musí chodit po špičkách. Toto opatrné našlapování se pak projevuje podobnými absurditami, jako jsou výše rozebírané články. Ty jsou ale jen příslovečnou špičkou ledovce. Řada lidí již zcela rezignovala na snahu objektivně hodnotit některé osobnosti, historické děje nebo názorové proudy. A tací lidé jsou pak v šoku, když jim někdo sdělí (pro ně) nepříjemnou pravdu. Například, že hnutí za občanská práva v USA nebylo hnutím homogenním, ale že se v jeho rámci pohybovala i řada (afroamerických) rasistů a nacionalistů, kteří objektivně nenáviděli bílou majoritu. Že sám Martin Luther King jejich radikální myšlenky odmítal, že se obával násilí z jejich strany a že měl dokonce strach, že mu budou usilovat o život. Nebo že se řada afroamerických aktivistů otevřeně hlásila k marxismu, měla vazby na SSSR a jako takoví pracovali ve prospěch nepřátelské mocnosti. Tato fakta nejsou ani v nejmenším žádnou objevnou novinkou, přesto se valná část (americké) společnosti snaží tvářit, že neexistují. Proti těm, kdo je citují, pak často není věcně argumentováno, ale jsou vyřazováni z diskuse nálepkami.
Zajímavý je jeden paradox – ohledně koronaviru jsme ze strany mainstreamových médií neustále nabádáni (a nutno říct, že správně), abychom naslouchali odborníkům, akademikům a lékařům, protože ti se v problematice vyznají. V otázce historie to ale zřejmě neplatí, protože když skupina akademiků napíše historický text, tak se na ně zástupci těch samých médií ihned vrhnou a začnou kolem sebe šermovat rasismem a obhajobou otroctví. Není třeba dodávat, že autorky článků z HuffPost a CNN samozřejmě samy žádné historické vzdělání nemají, čili dělají přesně to, o čem nás přesvědčují, že se v otázce koronaviru dělat nesmí. V žádném případě netvrdím, že média nesmí onen text kritizovat, naopak, je to jejich svaté právo. Konstruktivní, fakty podložená kritika je vždycky jedině prospěšná. Rozhodně je ale závadné text 1776C předem vylučovat z veřejné debaty tím, že jej někdo označí za extremistický, a tím pádem toxický.
Je ještě možná diskuse?
Důležitá je ale ještě jedna věc – autoři kritizované „rasistické“ zprávy se klidně mohou mýlit. Cílem tohoto mého textu není jejich práci obhajovat a vést odbornou polemiku, byť jsem pokládal za nutné se k citovaným pasážím vyjádřit i z pozice historika. Text 1776C navíc vskutku obsahuje některé problematické pasáže, byť jich není mnoho a navíc to pohříchu nejsou ty, jež si americké novinářky vybraly ke kritice. Cílem tohoto mého textu je obhajovat právo akademiků na názor, byť třeba chybný. O jejich závěrech je následně možné (ba dokonce žádoucí) vést ve veřejném prostoru debatu. Je normální se o nich pohádat na Facebooku nebo v hospodě. Je normální, aby se v televizní debatě střetla profesorka Swainová s Nikole Hannah-Jonesovou a vedly spolu debatu o myšlenkách Martina Luthera Kinga. Normální už ale není, aby se za jeden pohled dávala Pulitzerova cena a za druhý nálepka rasisty.
Autor je historik.
Odkaz na text 1776 Commission byl už ze stránek Bílého domu stažen.
Najdete ho ale zde.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!