Barry Goldwater, republikánský kandidát na prezidenta ve volbách roku 1964, sice boj o Bílý dům nad Lyndonem B. Johnsonem celkově takřka legendárně prohrál, ale stačil zvítězit v šesti státech. Jedním z nich byla Jižní Karolína. Jde o republikánskou pevnost, kde devět jeho volitelů téměř jistě zvolí Donalda Trumpa.
Donald Trump tu v roce 2016 zvítězil i nad Hillary Clintonovou s náskokem skoro patnácti procent, Mitt Romney nad Barackem Obamou v roce 2012 o deset, John McCain v roce 2008 nad stejným soupeřem o devět, George W. Bush nad John F. Kerrym v roce 2004 dokonce o sedmnáct a tentýž republikán v roce 2000 nad Al Gorem o šestnáct procent. Takhle bychom mohli pokračovat až do roku 1976, kdy demokrat Jimmy Carter poblouznil celé Spojené státy a tedy i voliče v Jižní Karolíně.
Bacha na Washington!
Nejen volební tradice Karolíňanů, ale i volební průzkumy dokládají republikánský optimismus v této přibližně stejně velké zemi jako je Česká republika, s pěti milióny obyvatel a mottem „While I breathe, I hope“ (dokud dýchám, tak doufám). Aktuální – průměrný stav souboje v Jižní Karolíně se nalézá ve skóre 41% hlasů pro Bidena a 49% pro Trumpa, což je náskok dostatečný.
Podrobnosti ze souboje kandidátů na federální úrovni putují v hlavách analytiků dvěma důležitými směry. Tím prvním jsou senioři, které prý Trump ztrácí, druhým je většina nezávislých voličů, které na svou stranu poprvé přetáhl Biden. Podle serveru MORNING CONSULT získává Biden důležitá nerozhodnutá bojiště jako je Pensylvánie, Florida, Wisconsin a Michigan. Další várkou jsou státy, které jsou spíše republikánské, jako je Minnesota, Severní Karolína a Arizona. V obou skupinách podle tohoto serveru momentálně vyhrává Biden.
Jižní Karolína byla jedním z prvních států, který ratifikoval Ústavu Spojených států (1788), aby pak byla vůbec prvním státem, který o 72 let později z Unie vystoupil, aby se po prohrané Občanské válce v roce 1868 do Unie zase vrátila. To dokládá, že generace lidí z Jižní Karolíny dbá na svůj vliv v rámci federace a je připravena k rázným krokům.
Na rozdíl od Čechů, kteří si svou první občanskou válku odbojovali o čtyři století dříve v podobě husitského vraždění a druhou, o dalších dvě stě let později v podobě vyhnáni protestantů po bitvě na Bílé hoře, pro obyvatele Spojených států se nejedná o tak dalekou a historiky pochroumanou minulost. Vztah Američanů ke své federaci bychom mohli z určitého úhlu pohledu připodobnit vztahu lidí v České republice k Evropské unii (promiňte mi toto po břiše lezoucí podobenství).
Jižní Karolína je možná tím názornějším příkladem odporu k moci z Washingtonu, než třeba jiné, zejména modré státy demokratů, kde zájem tamních lidí o prostředky z federálních fondů má více živobytný rozměr než politický.
Američané sice za Spojené státy pokládají už více než sto let své životy, ale současně takříkajíc startují na první šlápnutí, když se jim zdá, že federální úřad překračuje hranice jejich státní suverenity. Nadchnutí Američanů pro společnou unijní věc, třeba ve jménu spravedlivé válečné odplaty, překračuje hranice jednotlivých států, ale druhou stranou mince je situace, kdy šerif třeba v Idaho za pomoci svých pomocníků zcela běžně a celkem nevybíravým způsobem vykáže z města federální agenty orgánu ochrany přírody, kteří chtějí zatknout místního farmáře pasoucí dobytek na federálních pastvinách. Představa, že lidé z Česka vstoupí do armády Evropské unie nebo že by pelhřimovský prokurátor demonstrativně spálil evropský zatýkací rozkaz, je tím zásadním rozdílem mezi vztahem Američanů a Evropanů ke svým uniím. Silný americký odkaz kruté Občanské války má každá vláda Spojených států pečlivě uloženu v rozhodovací praxi už od těch dob – neriskuje totiž vzedmutí odporu států ke své centrální vládě.
Dědictví otrokářství
Rasové složení obyvatelstva Jižní Karolíny odpovídá následkům historického systému černých otroků. Běloši tvoří přibližně 64% z populace, Afroameričanů zde žije přibližně 27% a asi 6% jsou Hispánci. Počet obyvatel roste, za posledních deset let skoro o 14%. Za zvýšením tohoto počtu stojí hispánská imigrace a porodnost.
Jižní Karolíně patří v rámci USA 26. pozice v žebříčku ekonomického výkonu, s HDP ve výši 256 mld. USD, což je výkon velmi podobný tomu českému, ale s dovětkem, že Karolínští k dosažení našeho výkonu potřebují jen polovinu z našeho počtu obyvatel.
Silnému afroamerickému zastoupení přičítám dost rozevlátý výsledek demokratických primárek. První Joe Biden nezískal ani polovinu hlasů (48,4%), druhý Sanders přesvědčil pětinu demokratů (19,9%) a třetí Tom Steyer se musel spokojit s 11,3% hlasů. To osvědčuje rozhádanost demokratů v Jižní Karolíně, která má svůj původ také v nízkém podílu na vládě státu.
Běloch Lindsey Graham a Afroameričan Tim Scott (na obrázku) jsou republikánskými zástupci státu v Senátu USA. Stranický poměr zástupců ve Sněmovně reprezentantů USA činí 5:2 ve prospěch republikánů. Státní zákonodárný sbor je také pod taktovkou republikánů – Senát ve stavu 27:19 a Sněmovna 79:45. Guvernérem je republikán Henry McMaster. Skutečnost, že v přehledu nenalezneme ženu, značí silně konzervativní založení obyvatel.
Pro srovnání politických pozic jsem si vybral jediné dva afroamerické zástupce Jižní Karolíny v Kongresu, tedy demokrata ve Sněmovně Jamese Clyburna a republikána v Senátu Tima Scotta.
Kongresman Jim Clyburn (80) vysedává ve Sněmovně reprezentantů USA už od roku 1993. Zastupuje voliče ze šestého volebního obvodu, což je oblast střední a východní Jižní Karolíny, kterou tvoří ve většině černí Američané (57%). Tvorba okrsku je výsledek dohody obou stran, kdy především republikáni měli na vzniku takového volebního obvodu zájem.
Přibližně do roku 1950 však nebyli demokraté takové dohodě naklonění. Následkem vzniku tohoto obvodu došlo po roce 1965 k širší migraci černochů i bělochů, což z obvodu paradoxně vytvořilo demokratickou pevnost (Yellow Dog Democrats – demokratický Žlutý pes – oblast, kde lidé volí demokrata, ať se jedná o kohokoliv). Barack Obama zde převálcoval v roce 2008 a 2012 své soupeře se ziskem přes 70% hlasů. Hillary Clintonová v tomto okrsku v roce 2016 získala 66,8% (Trump 30,3%). Republikán zde naposledy vyhrál v roce 1980 (John L. Napier).
Kongresman Clyburn, zvolený čtrnáctkrát za sebou, má velký vliv a také to byl on, kdo přesvědčil demokraty v Jižní Karolíně, aby nechali vyhrát Joe Bidena. Podle lidí blízkých vedení zdejší Demokratické strany, byl totiž úplně jasným favoritem Bernie Sanders. Příkaz vlivného senátora však nebyl interpretován zcela správně, ve skutečnosti prý zněl, že nesmí vyhrát Sanders (chybě odpovídá i hlasování).
Z politických pozic toho není příliš zveřejněno, údajně proto, že žádné ve skutečnosti nemá – jeho práce prý spočívá především ve vyjednávání, ale vyjma ovládání Dems v Jižní Karolíně jsem tento vliv po pečlivém zkoumání nezaregistroval. Co se týče postojů, hlasoval v lednu 2017 proti rezoluci odsuzující Izrael za budování osad. A pak se mu také nelíbí vlajka Konfederace, protože podle něj ani o vlajku Konfederace nejde, „je to vlajka velkého čaroděje Ku Klux Klanu.“ Ti, co ho mají rádi, hovoří o symbolu, kterým je a ti, co ho naopak rádi nemají, tvrdí, že je možná symbolem, ale maximálně vyčůranosti.
Republikánský senátor Tim Scott (55) je jiná liga. V Senátu sedí od roku 2013, když v letech 2010 – 2013 byl zástupcem prvního volebního obvodu ve Sněmovně reprezentantů USA. Je prvním afroamerickým senátorem z Jižní Karolíny a také prvním afroamerickým senátorem, který byl zvolen z jižanského státu.
Scott je jiný kalibr!
Scott byl jedním z 22 senátorů, kteří napsali dopis, ve kterém vyzvali nového prezidenta Trumpa, aby odstoupil od Pařížské klimatické dohody. Čínu vnímá jako nebezpečí, opakovaně a úspěšně navrhoval různá opatření k americkým technologickým firmám. K Trumpově občasné rasové žumpovosti říká „nebudu bránit neobhájitelné“. Po setkání s Trumpem schůzku komentoval slovy, že si věci vysvětlili, ale také dodal, že nestojí na straně žádných rasistů, černých ani bílých. Proto dostal na starost vypracování návrhu republikánského zákona o rasové a policejní reformě, což ocenil slovy (zhruba v tom smyslu), že si ten úkol nezávidí. Dlouhodobě prosazuje ústavní zakotvení vyrovnaného federálního rozpočtu prostřednictvím dvacetiletého přechodného období. Je proti potratům, staví se proti výzkumu embryonálních kmenových buněk, proti asistované sebevraždě a manželství osob stejného pohlaví. Navrhuje, aby všichni policisté byli povinně vybaveni nahrávacím zařízením, což podle něj vyřeší veškerá odůvodněná i účelová tvrzení o policejním násilí. Je pro pokračování americké vojenské přítomnosti v Afghánistánu a považuje Írán za nejnebezpečnější zemi na světě.
Tento článek je součástí seriálu Abeceda amerických voleb.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!
