Stát demokratů, ve kterém přesto zvítězila Hillary Clintonová v roce 2016 pouze o 1,5%. Stát, kde v největším městě Minneapolis začaly smrtí George Floyda nekončící protesty po celé zemi. Průzkumy z Minnesoty hovoří o skoro desetiprocentním náskoku Bidena. Od srpna zde Trump ztratil průměrně pět procent. Trend je v průzkumech jasný – deset minnesotských volitelů zvolí spíše Bidena.
I když jsme si řekli o významech průzkumů už celkem hodně, dodal bych ještě jednu podstatnou informaci, a tou je složení průzkumů. Z cca deseti takových šetření, které obyčejně procházím, je většina (6-8) svým základem liberální. To je důležitá vysvětlující informace, proč třeba Donald Trump zvítězil v roce 2016 přesto, že drtivá většina takových šetření tvrdila přesný opak. Těsnost Trumpova vítězství naopak tvrdily jen průzkumy zadané konzervativními agenturami.
Nemůžeme sice napadat objektivitu neboť použité metody jsou ryze standardní a dokonce nemůžeme namítat, že pro ABC News konzervativní respondenti odmítají odpovídat. Nejprestižnější zveřejňovatelé průzkumů nejenom že uvedou přesné znění otázek, datum pokládání otázek a podrobné informace o vzorku voličů (místo dotazu, způsob dotazování, členění respondentů podle sociálního statusu, vzdělání, pohlaví a věku, atd.), ale často pověří sběrem dat jiný subjekt, aby respondent nebyl zatížen zadavatelem průzkumu – respondenti tak neví, kdo se ptá. Tak kvalitních průzkumů je méně, ale i v liberálním prostředí existují.
Fabulace předvolebního šetření, které můžeme objevit v našich zeměpisných šířkách nebo třeba v Rusku, tu si v takovém rozsahu v USA nedovolí nikdo z důležitých hráčů. To, že jsou průzkumy zadávané v době očekávaných výkyvů preferencí, aby bylo patřičně „uškoděno“, to je součást taktiky (neboť, kdy jindy se voličů ptát než v době, kdy se očekává preferenční výkyv).
Oba američtí prezidentští kandidáti však předvolební průzkumy berou velmi vážně a málokterý nechají bez komentáře. Na výklady průzkumů existuje v obou konkurenčních stranách řada špičkových odborníků.
Politická kultura
Politická kultura v USA je na vysoké úrovni. Na vyšší, než bychom očekávali. Je to samozřejmě dáno politickou vzdělaností (zkušenostmi) amerických voličů. Američtí voliči hledí na mnohé atributy kandidáta, nejenom na stranickou příslušnost a mediální dojem, ale třeba také na jeho rodinné poměry – ty jsou zkoumány velmi podrobně. Nezajímavé příběhy v zásadě velmi průměrných lidí, které můžeme spatřit v české politice, by amerického voliče nezaujaly a představa, že by úspěšným kandidátem na prezidenta byl člověk očividně nezdravého životního stylu a otevřený přívrženec své vlasti nepřátelských režimů, to se naprosto vymyká chápání americké vlastenecké politiky.
V USA, v rámci politické kultury, neexistuje divákovi nebo posluchači označit „nezávislého“ komentátora nějaké politické situace, pokud se o nezávislého komentátora skutečně nejedná. Vždy u jeho jména je uvedena zmínka o jeho politické preferenci. Takové informace se např. v České televizi dočkáme jen občas, spíše ojediněle.
Česká veřejnoprávní média si nelámou hlavu s tím, aby upozornila příjemce sdělení, že nejde o nezávislého odborníka, nýbrž např. o levicově zaměřeného nebo dokonce otevřeného podporovatele, či člena určité politické strany. Klasickým příkladem jsou legendární komentáře doktora Igora Lukeše z bostonského Massachusetts, u kterého chybí označení „nekritický demokrat“, přičemž je Českou televizí označován jen za profesora bostonské vysoké školy. Pokud by komentář levicového Lukeše vzápětí vystřídal názor příznivce konzervativců, jistě by mne tato vsuvka z českých kotlin ani nenapadla.
Jiným příkladem je Lukáš Jelínek z Masarykovi demokratické akademie, kterého Česká televize bez skrupulí označí za politického analytika, aniž by uvedla podstatnou informaci, že jeho šéfem na akademii je přední socialista Luboš Zaorálek a že jeho kolegové z této instituce jsou téměř výhradně praktikující socialisté (europoslanec za ČSSD Zuzana Brzobohatá, senátor za ČSSD Jiří Dienstbier, poslankyně za ČSSD Alena Gajdůšková, atd.). Česká televize bez mrknutí však také přehlédne i stranickou legitimaci Jelínka (ČSSD). Jelínkův komentář na mnohé pak může působit dojmem názoru nezávislého posuzovatele, přitom se jedná výhradně o levicové, resp. socialistické vidění světa.
Takový přístup není v běžných médiích v USA možný a je základním znakem neprofesionality. Naopak, dbá se, aby příjemce sdělení věděl, kdo přesně k němu promlouvá, tedy minimálně, jaké jsou jeho politické preference. V USA se ví, že FOX je republikánské medium a CNN je stejně vyhraněné k Demokratické straně. Ví se to o většině médií, dokonce, mnohé z nich přímo a neskrytě prosazují konkrétního politika. Politická doporučení populárních komentátorů se berou velmi vážně a mají podstatný vliv na volební výsledek. To v rámci politické kultury považuji za level, ke kterému by česká média měla spět, ale dočkáme se ho jen velmi těžko.
Do nebe volající politické kamufláže Lidových novin a MFD, jakožto médií z holdingu Agrofert, která zveřejňují kritické informace o Hnutí ANO jen v rozsahu, která hnutí nepoškodí, by byly i v USA v pořádku, pokud by jejich majitel, Andrej Babiš, čtenářům netvrdil, že novinářům do jejich práce nezasahuje, což podpoří přísahou s akcentem majora Terazkyho na zdraví svých dětí. Dokonce i toto by mohlo být v USA možné, ale Andrej Babiš by tam nebyl zvoleným politikem, protože by mu to voliči zkrátka neuvěřili.
Úprk demokratů doleva
V Minnesotě naposledy zvítězil republikán Richard Nixon z Kalifornie v roce 1972. Volby vyhrál se ziskem skoro 61%. Porazil tenkrát demokrata z Jižní Dakoty George S. McGoverna, který z klání odešel jen s 37,5%. Drtivé vítězství Nixona lépe demonstruje poměr získaných volitelů 520:17. Jestliže vám v součtu volitelů (538) chybí jeden, počítáte správně. Toho získal kandidát John G. Hospers z Liberální strany.
Obočí by nám měl zvednout i výsledek demokratických primárek v Minnesotě. Vyhrál sice Biden s 38, 6%, ale druhý Sanders získal 29, 8%. Bronzová medaile patří Elizabeth Warrenové s 15, 4% a bramborová Michaelu Bloombergovi s 8,3%. Páté místo zaujala senátorka Amy Klobucharová s 5, 6%. Ostatní kandidáti získali jedno nebo méně procent.
Stát Minnesota, země deseti tisíců jezer, je především unikátní země skandinávských a východoevropských prvních osadníků. Demokratická strana USA zde fakticky neexistuje, nahrazuje jí partnerská Demokraticko-farmářsko-labouristická strana (anglicky Democratic-Farmer-Labor Party) známá více pod zkratkou DFL.
Populační vývoj zde není příznivý, Minnesota zřejmě o volitele přijde. Ztráta volitele způsobená výsledky letošního sčítání lidu, bude znamenat také změnu hranic volebních okrsků (ubude kongresových míst). Změna těchto hranic je vysokou politickou vědou a může jejím „správným“ určením do značné míry překreslit politickou mapu. Např. spojí-li se větší tradičně republikánský obvod s menším demokratickým, pak demokraté spíše přijdou o jednoho zástupce ve Sněmovně reprezentantů USA (nebo samozřejmě naopak). Paradoxně dojde k zamíchání karet i v těch státech, které volitele naopak získají (a automaticky i kongresové místo). I v tomto případě dojde ke změně hranic volebních okrsků (ty současné se rozdělí).
Gerrymandering, jak se účelovému tvoření volebních okrsků po sčítání lidu říká, je v zásadě součást politického boje. V řadě států jsou tyto hranice tvořeny tak okatě, že ani netvoří souvislé území. Roztříštěním nebo koncentrací určitého voličského segmentu lze dokázat skutečné volební zázraky.
lLhan Omar
V americkém Senátu zastupují Minnesotu dva demokraté, ve Sněmovně reprezentantů USA je poměr sil 5:3 též ve prospěch demokratů. Senát státu ovládají ale republikáni (35:22) a státní Sněmovnu demokraté (75:59). Guvernérem je demokrat, Tim Walz.
Z minnesotských demokratických zástupců ve federální Sněmovně mne zaujala Ilhan Omarová (37). Narodila se v Mogadišu, v Somálsku, od roku 1995 žije v USA, je sunnitskou muslimkou. Svou politickou kariéru započala jako 14-ti letá, když vystoupila na předvolebním setkání, kde povyprávěla svůj pohnutý příběh plný šikany, když žila ve Virginii. Na předvolebním meetingu jí v roce 2014 jako asistentku zbili (zbili tam ale všechny demokraty a ne jen jí, protože byla muslimkou v hidžábu, jak lživě později demokratická média prezentovala).
Její politický program vyjevila v tomto znění: „snažím se změnit vnímání konfliktu islámu a sociální spravedlnosti“, což je cíl z ranku nedostižných, uvědomíme-li si propast mezi islámskou kulturní doktrínou a sociální spravedlností tak, jak jí alespoň vnímá Demokratická strana USA. Definičně jde tak o zjevný protimluv neboť podstatou rigidní islám jaksi nepřipouští kulturně společenský vývoj směrem k sociálním právům, které prezentují američtí socialisté (bez toho, aniž by se muslimové od své víry odklonili).
Omarová tak zřetelně demonstruje ideologický rozpor (zmatek) v hlavách amerických liberálů, kteří světu představili gender panel s flastrující rovností pohlaví přecházejícího až do militantního feminismu na straně jedné a na straně druhé, bezbřehou svobodu vyznání, včetně moderního účastenství muslimů, kterým však jejich víra cokoliv z toho zapovídá.
(Podobnou ideologickou schizofrenii liberálové zažívají také v oblastech podpory homosexualismu a volné volby pohlaví, kdy podpora patří jak homosexuálům, kteří se se svou orientací již rodí, tak i transsexuálům, kteří se s danou orientací nerodí, nýbrž si jí mohou kdykoliv svobodně zvolit. Zda je tedy sexuální preference dána „přírodou“, či jde o „sociální konstrukt“, se od nich zkrátka nedozvíme.)
I nezaujatý pozorovatel tuší, že Omarová bude spíše módním produktem americké demokratické kultury, než politickým zástupcem amerických muslimů. Pro ty je totiž politický program Demokratické strany USA v přímém rozporu s jejich vírou.
Tento článek je součástí seriálu Abeceda amerických voleb.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!
