Začala revoluce a nenařizují se žádné rozhodné akce proti ní. Proč k tomu došlo? Protože nás psychologicky i jazykově odzbrojili.
Vezměte si přísahu věrnosti federálních úředníků. Ta vyžaduje bránit Ústavu před všemi nepřáteli, zahraničními i tuzemskými; my však existenci nepřátel odmítáme uznat, a jestliže své nepřátele nemůžeme pojmenovat, nebude žádná obrana možná. A to je jedna z věcí – ta hlavní – které nám zakázali: nesmíme své nepřátele uvádět jménem.
To je drsná podstata jazykového a psychologického odzbrojení. Připočtěte si k tomu proces, v němž nepřátelé Ameriky valem proudí přímo do vlády. A nyní, když se masivně rozmohlo davové násilí, je země nepřipravena, dezorientována a bezbranná.
Jak se to stalo?
Osnovy našich škol ovládla krok za krokem levice. Osnovy ničí schopnost mysli správně pracovat s abstrakcemi. Odvádí naše děti od patriotismu. Obrací ženy proti mužům, černochy proti bělochům a Američany proti jejich vlastní zemi. Je to velice jednoduchý proces indoktrinace, který nikoho nevyburcovává k vážnému odporu. Poskytli jsme výnosnou podporu velezradě páchané na nás samotných. A důsledek? Po desítky let ztrácíme postupně kontrolu nad svými institucemi. Právě díky tomu jsme dospěli do tohoto tragického okamžiku.
Nejlépe tento všeobsáhlý proces vystihuje obrat „psychologické a jazykové odzbrojení“. Odzbrojili nás intelektuálně, a nyní tento proces pokročil z říše idejí do stadia pouličního násilí. Dovolíme-li mu pokračovat, a zahraniční nepřítel se dá do pohybu, pobije Američany všech ras a vyznání. Naše hospodářství zakouší v současnosti útok na mnoha frontách. Jsme připravováni o právo a řád. Nejprve skončí financování policie; pak dosáhne revoluce téhož u amerických vojenských sil; co když pak přijdou Číňané?
Po celé zemi klečí policejní důstojníci před „protestujícími“ a žadoní o odpuštění. Na perifériích klečí běloši před černochy. Vykastrovanou střední třídu posedl duch přizpůsobivosti a podvolení. Je to předzvěst ukrutností, vražd, masakrů, svévolných zatýkání a rabující lůzy.
V modrých státech (státy USA, kde dávají voliči v prezidentských volbách převážně přednost demokratickým kandidátům – pozn. překl.) slouží hněv černochů marxistickým revolucionářům jako zástěrka pro útok na hospodářství země – pro ovládnutí ulic a vypalování i rabování obchodů, pro zastrašování vlády a podrobení obyvatelstva. V tomto bodě jejich strategie funguje. Pokud vláda nepřevezme opět kontrolu nad ulicemi a nezastaví ničení majetku, začnou revolucionáři stupňovat požadavky.
Nyní revolucionáři požadují vyprázdnění věznic a rozpuštění policie. To jim zajistí vládu v ulicích na neurčito. Získají tak možnost libovolně užívat násilí, konfiskovat majetek a „mimosoudně“ zabíjet. Vytvoří svou vlastní vládu po vzoru Robespierrova Výboru pro všeobecné blaho.
Čí je to záměr?
K uvedeným odstavcům mi mnozí řeknou, že současné problémy nafukuji. Že mi protikomunistické předsudky pokřivily pohled na to, co se děje. Budou tvrdit, že ty protesty jsou „pokojné“, a že v nich vůbec nejde o marxismus, nýbrž o nutné vyrovnání s „výsadami bělochů“ a „systémovým rasismem“. Jistě, mnohým protestujícím působí opravdu starost brutalita policie a rasismus obsažený v systému, ti jsou ale pouhými pěšáky – a zástěnou, za níž revoluční levice páchá násilné útoky.
Mnoho dobrých a ušlechtilých lidí věří v levičáckou utopii o lásce a míru. Jejich svět je však světem postaveným na hlavu, v němž jsou fakta vidět skrze trvale převracející čočky ideologie. Tito lidé žel nevědí o skutečných silách, které jimi manipulují. Jejich znalost dějin a politiky je příliš omezená, než aby se dokázali bezpečně vyznat v rozporech, kterým úplně nerozumějí. Vladimir Lenin měl pro tyto dobré lidi pojmenování. Nazýval je „užitečnými idioty“.
Naši nepřátelé razí bojový pokřik „bílý systémový rasismus“. Toto téma odjakživa podporuje jak Peking, tak Moskva – se strategickým záměrem, který je nyní hlavním zájmem. Ať už jsou naše tuzemské problémy jakékoli, klekat před lidmi, jejichž protest slouží jako zástěna pro komunisty a zahraniční nepřátele, znamená sebevraždu.
Ten poklek způsobí, že nic nebude opět normální jako dřív. Na jednom videu se vandalové vloupávají do obchodu a lidé uvnitř křičí: „Jsme na vaší straně! Jsme na vaší straně!“ Vandaly to ale nezastaví. Rozmlátí všechno, co vidí.
Jako Ludvík šestnáctý…
Všimněte si, co se stalo za Francouzské revoluce. Když Ludvík XVI. viděl, že se připravuje povstání, a chtěl ušetřit životy svých poddaných, vydal se sám revolucionářům do rukou se slovy: „Pánové, přicházím k vám, abych zabránil velkému zločinu; myslím, že nikde nemohu být více v bezpečí než u vás.“ Opustil svůj palác a vzdal se ochrany své švýcarské gardy. Když měli revolucionáři krále v moci, nařídili švýcarské gardě složit zbraně a poddat se. „Cítili bychom se zneuctěni,“ odvětila garda. „Jsme Švýcaři, a Švýcaři skládají zbraně jen s položením vlastního života.“
V paláci i kolem něj se rozpoutaly těžké boje. Švýcaři se bránili. Odpor revolucionáře rozzuřil. Ludvík XVI. se o bojích doslechl a nařídil své gardě okamžitě složit zbraně. Gardisté se pokusili uposlechnout, a byli pobiti. Šest set z devíti set gardistů usmrtili okamžitě. Dalších dvě stě zemřelo následkem zranění nebo je povraždili později.
Takže král se sám vydal revolucionářům do rukou, aby předešel násilí. Jeho garda byla pobita. Později revolucionáři popravili krále (jemuž předtím slíbili bezpečnost). A popravili i jeho choť, královnu. Jeho děti uvrhli do vězení. Postupně sťali tisíce nevinných lidí. Politiku v těch letech ovládala pařížská lůza, dokud ji mladý důstojník dělostřelectva jménem Napoleon Bonaparte bez váhání nerozprášil kartáčovou střelbou. Po lůze bylo veta. A co myslíte, kdo byl potom vládcem země?
Máme vůbec v americké armádě statečné, schopné velitele? Nyní ovládá vedení armády strach, že ji rasové rozdíly uvnitř ozbrojených sil rozdělí na vzájemně znepřátelené tábory. Poklekli tedy generálové. Budou klečet, až přijdou Číňané?
Smích z Pekingu
Slovo závěrem k těm našim politicky korektním idiotům: měli byste se stydět. Jste banda bez mužnosti. Zatímco si budete kopat hrob v zájmu Číňanů, chci, aby se vám do mysli vpálila tato slova: zradili jste svou vlast za třicet stříbrných let míru a prosperity. Když váš nepřítel přebíral do svých rukou školy, bylo vám to jedno. Když všechno v obchodech pocházelo z jeho fabrik, líbilo se vám, jak je to laciné. Chlácholili jste sami sebe, že jste vyhráli studenou válku. Předstírali jste, že Čína je země, s níž můžeme obchodovat.
Komentář zveřejněn k 4. červnu 2020. Převzato se souhlasem autora. Pro Konzervativní noviny přeložila Ivana Kultová. Redakčně kráceno.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173/2010 Děkujeme!