Angela Gandra Martinsová je národní tajemnicí pro rodinu brazilské konzervativní vlády. Přednáší filozofii práva na na Mackenzieho presbyteriánské univerzitě v São Paulu. V roce 2018 vedla úspěšnou argumentaci proti legalizaci potratů v Brazílii. Kromě svých postojů a názorů na rodinnou politiku se právnička Martinsová v rozhovoru zaměřuje také na osobu brazilského prezidenta Jaira Bolsonara a roli Nejvyššího federálního soudu v chodu celého státu a současné politiky. Do Prahy přicestovala na pozvání Aliance pro rodinu.
Vraťme se nejprve do nedávné minulosti. V roce 2014 spustila brazilská federální policie protikorupční operaci „Lava Jato“, která svým rozsahem neměla ve světě obdoby. Bylo vydáno kolem tisícovky zatykačů. Ve vězení tehdy skončili například náměstci a ředitelé státních podniků, byznysmeni napojení na bývalou vládní stranu a dokonce levicový exprezident Lula da Silva. Jaký je váš pohled právničky na celé vyšetřování?
Byla to operace, která odkryla skutečnou úroveň tehdejší korupce. Osobně mám určité výhrady k metodě a způsobu získávání důkazů, které bylo ovládané silnou touhou vynést na světlo všechna fakta. Na druhou stranu bez toho bychom se asi nikdy nedozvěděli o tak velkých rozměrech rozkrádání a míře zkorumpovanosti naší minulé vlády. Operace Lava Jato byla ale poznamenána tím, že jednotlivé kroky kontrolovala soudní moc jmenovaná právě předchozí zkorumpovanou vládou. (Vyšetřovatelé brazilské policie byli omezováni a nemohli konat v takovém rozsahu, jak by si představovali. – Pozn. red.) Boj proti korupci se stal jedním z hlavních bodů programu současné vlády, které jsem členkou a vždycky si říkám, že pokud by se nějaká objevila, tak bych odešla.
V roce 2016 po masových demonstracích, které vyvolaly impeachment prezidentky Dilmy Rousseffové skončila po 13 letech vláda levice. Ve volbách v roce 2018 zvítězil konzervativec Jair Bolsonaro. Proč zvolili voliči zrovna jeho?
Prezident Bolsonaro hájí lidské hodnoty, život, rodinu a vlastenectví v dobrém slova smyslu, nikoli nacionalismus. Má upřímně rád naši zemi a nezneužívá své osobní výhody. Mluví také o Bohu. To jsou hodnoty, které jsou lidské a zároveň velmi brazilské. Současně ho posiluje i boj proti korupci. Předvolební kampaň vedl skrze sociální sítě a s minimálními prostředky. V kampani pokračoval dokonce i z nemocnice a pak z domova, když se léčil po atentátu. (Měsíc před prezidentskými volbami, 6. září 2018, byl Jair Bolsonaro pobodán během svého předvolebního mítinku v ulicích města Juiz de Fora. Atentátník Adélio Bispo byl dříve členem radikálně levicové strany PSOL – Pozn. red.)
Myslím, že byl Bolsonaro zvolen na základě přímosti a opravdovosti vlastního vystupování. Ale zcela jistě má i mnoho nepřátel. Přesto, že byl atentátník dopaden, v případu zůstává mnoho nevyjasněných otázek.
Máte na mysli například to, že podle záznamů z recepce Poslanecké sněmovny měl vstoupit v den útoku atentátník Adélio Bispo do budovy Parlamentu v hlavním městě Brasília? Vedení sněmovny poté uvedlo, že šlo o vnitřní chybu. Nebo mluvíte o tom, že když byl atentátník dopaden, přicestovali na jeho obhajobu tři právníci soukromými letadly a nikdo nezodpověděl, kdo je platí?
Ano, až do konce procesu se to nevyšetřilo. Atentátník byl prohlášen za psychicky nemocného a ve skutečnosti nevíme, kdo za atentátem doopravdy stál.
Celý svět změnila pandemie nemoci COVID-19, brazilský prezident byl kritizován médii a opozicí za to, že nechtěl zavést v zemi lockdown a tím způsobil mnoho úmrtí.
Pandemie přišla po prvním roce, kdy byl Jair Bolsonaro v úřadě a byla to další obrovská výzva. Žádná země v Latinské Americe nenabídla takovou úroveň nouzové finanční pomoci, jakou jsme rodinám nabídli my. On se tehdy obával lockdownu a jeho dopadů na ekonomiku, bál se, že lidé budou hladovět. Federální nejvyšší soud rozhodl, že jednotlivé brazilské státy mají právo řešit pandemii svým vlastním způsobem. V té době byla země totálně rozbitá a prezident ji nemohl rozumně a zdravě řídit. Ale každopádně to co mohl, udělal dobře, podařilo se mu udržet ekonomiku a stát začal očkovat s respektem ke svobodnému rozhodnutí. A to samozřejmě prezident chtěl, aby byla zachována svoboda. Každý se může rozhodnout, co je pro něj nejlepší.
Opozice v parlamentu zřídila vyšetřovací komisi, která nespravedlivě obviňovala prezidenta z genocidy. Podle mě je šílené srovnávat to, co udělal pro naši zemi náš prezident během pandemie se Rwandou, Jugoslávií či Hitlerem. Prezident opozici vzkázal, že každý brazilský stát si boj s pandemií řídil po svém. Navíc se ukázalo, že mnozí guvernéři a starostové zpronevěřili finanční a materiální prostředky, které jim během covidové pandemie poskytla federální vláda.
Myslíte tím informace o několikanásobně předražených nákupech umělých plicních ventilací a respirátorů přes podezřelé firmy?
Přesně tak a bylo toho hodně. Navzdory tomu parlamentní komise prezidenta obvinila z genocidy a poslali to k Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu, který se tím odmítl zabývat. Prezident Bolsonaro je však podobné situaci vystaven po celou dobu svého mandátu. Téměř každé jeho rozhodnutí je napadáno Nejvyšším federálním soudem, který na něj útočí dnem i nocí. Praxe je taková, že když opozice neuspěje na půdě parlamentu, tak s tím hned běží k Nejvyššímu federálnímu soudu. A ten se nesmí kritizovat, jinak je to zločin a můžou vás zatknout, tak jako se to už v několika případech stalo. Neexistuje tu tedy žádná rovnováha dělby moci, přitom není žádný objektivní důvod k narušení rovnováhy mezi prezidentem, parlamentem a Nejvyšším soudem. Říkám to proto, že mi jde o zachování kompetencí každé ze složek moci, respektování těchto kompetencí a soulad mezi nimi.
Navzdory této vnitřní krizi a dopadům pandemie zažívá Brazílie období ekonomického růstu, relativně nízké inflace vzhledem k Evropě, poklesu nezaměstnanosti a přílivu zahraničních investic. Přispívá k tomu podle vás prezident svojí politikou?
Prezident Bolsonaro se hodně soustřeďuje na rozvoj ekonomiky a má vizi týkající se budoucnosti země. Ve vládě jsme navíc hodně střízliví, bojujeme proti jakýmkoli předimenzovaným veřejným výdajům. Doufám, že budeme schopni i v příštích letech pokračovat v boji proti korupci. Jediná věc, která prezidenta často poškozuje je ta jeho přímost. Říká to, co má právě na mysli. Mluví a odpovídá defenzivně, protože je často napadán. Ale mám raději transparentního člověka než někoho, kdo je výřečný, ale mlží. Je transparentní, záleží mu na každém člověku. Proto je mnohými doslova milován. Vždycky se usmívá a velmi tvrdě pracuje. On je skutečný mýtus. (Prezident Jair Bolsonaro má mezi svými příznivci přezdívku „o mito“, česky „mýtus“ – Pozn. red.)
Světová mainstreamová média včetně našich označují prezidenta Jaira Bolsonara jako krajně pravicového a autoritářského politika, který nerespektuje menšiny, epidemii čínského viru označil za chřipečku a podporuje vypalování amazonského pralesa. Je to pravdivý obraz?
Ne, je to úplně zkreslené. Za prvé to použití slova „chřipečka“ bylo z jeho strany možná nešťastné, sám to ostatně později uznal, ale bylo to také vytržené z kontextu. Bylo to na začátku a nikdo si nedokázal představit, co ta pandemie vlastně je.
(Termín „chřipečka“ poprvé použil Jair Bolsonaro během svého projevu 24.3.2020 kdy řekl: „Proč zavírat školy? Vzácné jsou smrtelné případy u zdravých lidí do 40 let, většina z nás ani nebude mít silné příznaky. Musíme se vyvarovat přenosu viru na naše rodiče a prarodiče tím, že budeme respektovat pokyny WHO,“ řekl a dodal: „Kdybych se nakazil, vzhledem ke své minulosti sportovce bych se nemusel bát, nic bych necítil, měl bych jen chřipečku“.– Pozn. red.)
Za druhé, na začátku prezident také říkal: „Pokud bychom měli více preventivní léčby, tak bychom tu mohli mít jen chřipku“, ale jemu šlo, vlastně jen o tu prevenci, která se podceňovala. Sama jsem měla Covid-19 s preventivní léčbou a pomohlo mi to. On nechtěl lidi strašit a snažil se vidět celý obraz pandemie i s budoucími dopady. Lockdowny v některých brazilských městech nakonec byly skutečně absurdní, nejvíc zasáhly tu nejchudší část obyvatel, mnoho lidí spáchalo sebevraždu, školy byly zavřené atd. S dopady pandemie se vyrovnáváme do teď.
Média nešťastny termín „chřipečka“ využila a pořád ho opakovala, nikdy to neuvedla na pravou míru. Mezinárodní tisk nikdy nenapraví nic, co udělá.
V médiích u nás se točí spousta peněz někdy i špinavých peněz, od dárců jejichž zájmy jsou v rozporu s hodnotami prezidenta. Ten také omezil přesun veřejných peněz, například skrze různé státní kampaně, do soukromých médií. Jenže i zprávy z těchto brazilských médií se přebírají mezinárodně, takže ten Bolsonaro, který je známý v zahraničí, není Bolsonaro, kterého máme my u nás.
Pojďme teď k Amazonii, k té se upírá v Evropě velká pozornost…
Co se týče Amazonie, tak realita tam je úplně jiná než v Evropě. Je v zájmu všech, pochopit, že to není tak, že si tam můžete vypalovat a devastovat prales, jak chcete. To je trestné. Brazílie má jedny z nejpřísnějších ekologických zákonů na světě. V Amazonii ovšem žije 28 milionů lidí a my musíme hledat rovnováhu mezi tím jak využít to, co využít můžeme ve prospěch místních obyvatel, a zachovat to, co zachovat musíme ve prospěch přírody.
A to se týká i Indiánů, kteří si chtějí udržet svou kulturu a současně nechtějí žít v chudobě a chtějí žít normální život. To je to, co chceme, aby byl potenciál země skutečně optimalizován. Do téhle diskuse plné polopravd je potřeba přinášet pravdivá fakta, třeba tak jak to dělá prezident Bolsonaro na půdě OSN.
Pojďme se věnovat dalšímu tématu. Jaká je podle vás největší hrozba pro Brazilii? Kdo ohrožuje svobodu slova, demokracii a právní stát?
Existuje mnoho hrozeb, protože hrozba přichází od Nejvyššího federálního soudu, který vše kontroluje. Pro ilustraci zmíním případ federálního poslance Daniela Silveiry, který má poslaneckou imunitu, ale veřejně řekl něco, co nemělo parlamentní dekorum a podporu.
(Při výkonu své funkce Daniel Silveira na sociálních sítích ostře kritizoval soudce Nejvyššího federálního soudu, že jednají proti ústavě. Ti ho odsoudili k osmi letům vězení s nástupem do uzavřeného režimu s odůvodněním, že se poslanec dopustil antidemokratického jednání a napadl instituci Nejvyššího soudu – Pozn. red.)
Obhajoba Daniela Silveiry tvrdila, že postup soudu je protiústavní, protože poslanec má podle článku č. 53 Ústavy republiky poslaneckou imunitu. V případě svobody projevu ho tedy musí posuzovat Národní kongres, nikoli Nejvyšší soud. Nejvyšší soud překročil své pravomoci a Silveiru zatkl. V ten den byl státní svátek a prezident vystoupil v celostátní televizi a řekl: „Omilostňuji ho, je to ústavní právo prezidenta udělit milost.“ Silveira tak musí být posouzen Národním kongresem. Prezident se jasně projevil jako zastánce svobody v každém smyslu, zejména svobody projevu a svobody náboženského vyznání.
Brazilská levice a tisk tuto prezidentskou milost zpochybňovali. V době, kdy se to řešilo, vystupoval v brazilských médiích často i váš otec Ives Gandra.
Můj otec se kdysi podílel na tvorbě ústavy, zná ducha zákona a svůj postoj může ústavně obhájit. K omilostnění a propuštění Daniela Silveiry se vyjádřil tak, že prezident má pravdu, protože má ústavní právo udělovat milosti.
Ve vaší agendě jsou ale i další témata – rodinná politika a problematika potratů. V Brazílii je provedení potratu považováno za trestný čin, je možné ho provést pouze v případě, že je ohrožen život matky, těhotenství je následkem znásilnění a pokud nenarozené dítě nemá žádnou mozkovou aktivitu. V roce 2018 jste zastupovala Unii katolických právníků při veřejném slyšení u Nejvyššího federálního soudu, kde se projednávala dekriminalizace potratů do 12. týdne těhotenství. Jaké stanovisko jste zastávala?
Obrana života je součástí lidské přirozenosti a nemusím být věřící, abych mohla bránit život a pochopit, proč ho mám bránit. Pokud nemám právo žít, nemám žádné. Je to základní právo lidské bytosti, které je třeba uznat. Protože když relativizuji první lidské právo, relativizuji všechna lidská práva, a pak mohu logicky rozhodovat o následném lidském životě. Všechno se stává libovolným, když se relativizuje první právo. Další věc, na kterou jsem chtěla antropologicky ukázat, že je svévolné říkat, kdy začíná život, zejména u soudu. Nyní začíná čtrnácti dny, pak začíná šesti měsíci, jindy zas dvěma roky, potom mohu jít na potrat o půl roku později atd., zabít život, který se ještě narodil. Takže takhle právnicky definovat potrat znamená vlastně říci, že ten umlčený život není lidský.
Je to etapa, etapa života, ale je to lidský život, a ne jiný druh života. Zastánkyně potratů říkají: „Je to součást mého těla“, ale není, protože tato bytost nevznikla jen díky ní. V oblasti práv mužů bylo sice již odvedeno hodně práce, ale mám přátele, kde žena podstoupila potrat bez jejich vědomí. A ti muži říkají: „Pokud někdo tvrdí, že to dítě je odpad, já tvrdím, je to i moje dítě.“ Takže to není jen záležitost ženy. Navíc dítě, které nosí, má jiný genetický kód. Je to život, který už má individuální kodifikaci, takže takový život nemohu vyhladit. Musím pracovat se životem, s realitou, a ne s tím, co bych chtěl, aby se stalo realitou.
A jak celé slyšení nakonec dopadlo?
Výsledkem tedy bylo, že moje řeč byla velmi dobře přijata, včetně předsedkyně Rosy Weber. Řekla mi: „Ta vaše obhajoba mi zůstala v hlavě. A ten proces byl zastaven.“ Odpověděla jsem, že pokud se diskutuje o lidském životě, tak by to nikdy neměl řešit Nejvyšší soud. Soudní moc není ten hlas, který zastupuje lidi. Pokud by se o tom mělo diskutovat, muselo by se to projednat v Národním kongresu. Například pokaždé, když naše vláda připravuje projekt, který se týká nenarozených dětí, nechá si i provést průzkum veřejného mínění a většina Brazilců se vždy vysloví pro život. Pokud tedy Brazílie není pro potraty, tak o tom nemůže Nejvyšší soud rozhodnout. Nastala by situace, která je teď v Kolumbii, kde Nejvyšší soud potraty schválil, ale současně kolumbijská vláda podepsala Ženevský konsensus, tedy že Kolumbie je proti potratům. (Ženevský konsenzus o podpoře zdraví žen a posílení rodiny je dokument, který v roce 2022 podepsalo 34 zemí. Deklarace také zdůrazňuje, že „neexistuje žádné mezinárodní právo na potrat“. – Pozn. red.)
Vaše argumentace před Nejvyšším soudem upoutala pozornost tehdejší ministryně pro ženy, rodinu a lidská práva Damares Alves. Ta vás následně jmenovala národní tajemnicí pro rodinu. Jaká byla brazilská rodinná politika v minulosti a co se nyní snažíte změnit?
Rodina dříve nebyla veřejnou politikou státu. Víc než o rodinu se staral stát o jedince. Staral se o dítě, vzdělání bylo plně v rukou státu. My chceme, aby rodina byla zastřešujícím prvkem pro veškerou veřejnou politiku, aby rodina byl a tím, kdo drží zodpovědnost za každého jednotlivce. Snažíme se vytvářet podmínky pro to, aby se rodina mohla dobře sžít, tak aby byl každý člen rodiny ve své domácnosti nenahraditelný.
Díky tomu, že například ve favelách stále ještě žije 6% brazilské populace a vysoké míře kriminality mladistvých, je situace mnoha rodin velmi složitá. Jaké jsou hlavní principy státní rodinné politiky, na které teď pracujete?
Asi bych to shrnula do třech bodů. Prvním z nich je posílení rodinných vazeb, proto máme program nazvaný „Silné rodiny“. Do něj jsme zapojili obce. Chceme, aby ho aplikovaly na každou rodinu. Během sedmi společných setkání se snažíme bavit s rodiči o tom, jak se postarat o své děti. S dětmi zase mluvíme například o tom, jaké mají cíle a jestli dávají životu smysl. Snažíme se o budování odolnosti rodiny a snížení rizik spojených s problémovým chováním. Zní to bláznivě, ale je to velmi účinné.
Druhým bodem je program nazvaný „Rovnováha mezi rodinou a prací“, na kterém spolupracujeme s federální správou a podniky. Zaměstnavatelům říkáme: dávejte lidem práci, investujte, dávejte stipendia a podporujete silnou rodinu také tím, že vytvoříte podmínky pro to, aby rodiny mohly kvalitně trávit společný volný čas.
Třetí věcí je řešení dopadu technologií na rodinu. I rodiče jsou někdy otroky technologií. Přestože jsou s dětmi doma, nemluví spolu a přestávají je chápat. A to se dotýká srdcí dětí. Řešíme také obsah sociálních sítí a internetu, aby se prostřednictvím rodiny předešlo rizikovému chování, jako jsou drogy, alkoholismus, špatný prospěch ve škole, těhotenství mladistvých, závislost na počítačových hrách atd.
To jsou tedy ty tři aspekty rodinné politiky a další věcí kterou teď zavádíme v Brazílii je možnost domácího vzdělávání. Mimo to v rámci programu „Rodina ve škole“ prosazujeme přístup, že vzdělání by nemělo být delegováno pouze na stát, ale že rodina a stát by měly být dva pilíře společného vzdělávání dětí. Rodiče by samozřejmě také měli vědět, co se učí ve škole.
Pocházíte z právnické rodiny. Jak vás ovlivnili vaši rodiče?
Moje matka a otec vystudovali práva, bylo nás šest dětí, říkám šest jedináčků, protože se o nás starali, jako bychom byli jedináčci, s velkou láskou. Čtyři z nás jsme právníci. Náš otec pravidelně obědval a večeřel s rodinou a vždycky s námi mluvil o své práci a vkládal nám do srdce starost o spravedlnost. O Velikonocích nás jako děti brával do favely. Přinášeli jsme svoje sladkosti a čokoládu tamním obyvatelům. Otec vždycky říkal: „Podívej, já jsem se nenarodil ve favele a ty ses narodila v nejlepších podmínkách, co uděláš pro společnost?“ Původně jsem chtěla pracovat v diplomacii, potom jsem si myslela, že budu užitečná jako právnička. Nakonec jsem začala přednášet filozofii práva. A teď, když se dívám na svoje studenty myslím na to, že je možná mezi nimi budoucí soudce Nejvyššího federálního soudu. Takže učím ty, kteří přijdou v budoucnu po nás.
Jaký je recept na šťastný rodinný život?
Nemám jiný recept než lásku. Dnes trpíme krizí lásky, skutečné touhy milovat druhého bezpodmínečně. Myslím, že rodina je prvním místem, kde můžete být bezpodmínečně milováni. Dnes jsme individualističtí a sebestřední. Učíme členy rodin být sobci, stát učí lidi být sobci, aby mysleli jen na sebe. Myslím, že když začneme rodinu chápat jako školu lásky, stává se pak školou bratrství, které se promění ve společenskou solidaritu, mezinárodní solidaritu. Dnes jsem slyšela, jak u vás v České republice přijímáte lidi z Ukrajiny. To je sociální solidarita. Je třeba rozšířit lidské srdce v rodině a skutečně navázat láskyplné vztahy. A pak vítězství v srdci jedné rodiny, je vítězstvím v srdci mnoha lidí.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!