Známe to zatím spíše ze Západu. Někdo něco řekne či napíše, co se zdá být politicky nekorektní. Stačí pár ukřičených hlasů několika aktivistů na sociálních sítích a z člověka se rázem stane „bývalý člověk“. Postihne ho tzv. deplatforming. Může přijít o práci, nezvou ho nikam přednášet, zapovězeno mu je podium (záleží, zda je vědec či třeba herec atd.). Nyní se to stalo mluvčímu Filozofické fakulty UK Petru Kukalovi. V deníku Metro zveřejnil sloupek, kde přirovnal ženy v rouškách k perským princeznám. Některým studentkám se to nelíbilo, střetly se s ním ve facebookové diskusi, stěžovaly si a mluvčí skončil. Zdá se to být ukázkovým příběhem toho, před čím my konzervativci s děsem v očích varujeme. Až tak jednoduché to nebude, ale přesto je to varující…
Pan Kukal, jinak také spisovatel a básník, samozřejmě není jen tak nějakým mluvčím. Proslul jako správce twittrového účtu Ministerstva kultury v době Daniela Hermana a je nutno uznat, že v ubíjející šedi úředních účtů na sociálních sítích byl skutečně zjevením. Také za to získal Křišťálovou lupu v kategorii Obsahová inspirace. Stal se miláčkem liberálních médií a následně ho angažovala jako svého mluvčího Filozofická fakulta Univerzity Karlovy a těžko říct, zda netušili, že přijímají někoho, kdo je tak trochu celebritou a z podstaty věci i trochu neřízenou střelou. Každopádně se ho nyní po dvou letech zbavila.
Co tedy vlastně Kukal napsal? Po pravdě, nic pobuřujícího tam příčetný člověk nenajde. „Naše současná kultura odhaluje úplně všechno. Nejen nahota tváře, ale i nahota těla ztratily jakékoli tajemství… Koronavirová pandemie je děsivá věc. Dopadá na nás všechny a neshledávám na ní nic dobrého. Opatření, k nimž nás nutí, nám ale mohou některé věci připomenout. Nejen hodnotu solidarity a odpovědnosti, ale i skutečnosti zdánlivě nevýznamné. Třeba že okouzlení a tajemství jsou dvě sestry, které se vedou za ruce. Milé ženy a dívky v rouškách, nejste směšné, trapné ani neatraktivní. Jste i v mizerii těchto dní perskými princeznami.“
Tento nevinný text ale některé čtenáře (a čtenářky) rozhořčil. „Nikdy by mě ani nenapadlo přemýšlet, jestli jsem v roušce atraktivní nebo neatraktivní. Nosím jí prostě proto, že je účelná, ne proto aby mě někdo (zvlášť muž) přesvědčoval na internetu, že je to sexy.“. „Pane Kukale, tak trapný článek už jsem dlouho nečetl. Možná dejte ženám pokoj. Mají tisíc jiných starostí než číst vaše sexistické textíky. A to jsem si vás doposud vážil.“ Sám Kukal na to ovšem zareagoval poněkud paternalisticky, v diskusi jedné ze studentek napsal mimo jiné „Jsi děvčátko mladší než oba moji synové… Doporučení, abych si řeči nechal na koledu, bys mi patrně na chodbě školy, která jednou, až jí dokončíš, skutečně bude Tvou alma mater, asi neřekla.“ Na druhou stranu kritici v diskusi jeho text označili za slinty a jeho za slizáka a obšourníka. A ona klíčová studentka, která si nakonec stěžovala Akademickému senátu, pochybovala o tom, zda má dělat mluvčího FF UK.
O tom zjevně zapochybovalo i vedení fakulty a ještě téhož dne Kukal po vzájemné dohodě skončil. Jak ta vzájemná dohoda asi vypadala, naznačil Kukal ve svém tweetu slovy. K větě „Rada fakt zkušeného průšviháře: Nikdy nedávejte vyjádření přes telefon!“ dodal: „A samozřejmě: Ať žije Trockij!“ ve zjevné narážce na slavný Kunderův román Žert, jehož hlavní hrdina, student Ludvík Jahn, vyletí v padesátých létech ze strany a z fakulty kvůli žertovné pohlednici s větou „Ať žije Trockij“…
V tomto ohledu tu jistá podobnost je. Jahn byl komunista, vyhozený komunisty. Kukal byl progresivista, píšící posměšné básničky o bílých heterosexuálních mužích, kteří kritizují Gretu, až byl nakonec vyhozen díky akci ještě radikálnějších soudruhů. Jak víme z krajně levicových kruhů, kdo chvíli stál, už stojí opodál a stačí málo a už máte cejch třídního (genderového, ekologického…) nepřítele.
Pro vedení fakulty to přitom opravdu byla asi jen poslední kapka. Kukal se skutečně v diskusích na sociálních sítích nedržel zkrátka (jak by se na mluvčího ctihodné instituce slušelo), byl skutečně poněkud plný sám sebe (diplomaticky řečeno), skutečně se choval povýšeně, kdekoho blokoval a navíc jako mluvčí žalostně zklamal. Třeba když v době klimatické stávky a obsazení fakulty ekologickými aktivisty seděl zamčený v kanceláři a odmítal mluvit s novináři. Ale ta poslední kapka byla trapná a vyvolává dojem, že stačí, aby se pár fanatiků svolalo na sociálních sítích (doporučujeme v tomto ohledu facebookovou skupinu Everyday Patriarchy Bullshit, objevíte tam zcela nový svět permanentně rozhořčených válečníků ochotných kdykoliv se zapojit do další svaté války se sexismem) a za pár hodin kapituluje i Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. A to není dobře.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!
A pro zájemce o onen klíčový diskusní příspěvek, který se stal Kukalovi osudným:
