Počínaje 16. stoletím – s nárůstem evropského kosmologického myšlení,vědění a zámořskými objevy – došlo k velkému rozmachu hospodářských a obchodních činností. Tento proces byl doprovázen zničujícími náboženskými válkami 17. století, které vyústily v začátek procesu sekularizace. Spojením centralisticky organizovaných monarchií s novými vědeckými činnostmi a objevy učenců, obvykle středostavovského původu, dochází v 18. století ke zvýšenému úsilí o racionalizaci základních oblastí života.
Zemí, která stála v centru nových ideových přístupů (osvícenství) byla Francie, pro níž byla příznačná silná protikřesťanská a proticírkevní orientace. Na rozdíl například od Anglie zde došlo k hlubokému konfliktu mezi novodobými trendy vědy a techniky a silami tradice. Bezprecedentně zde posílila iracionální víra v sílu lidského rozumu a přesvědčení o nezbytnosti naprostého rozchodu s minulostí. Dějiny začaly být nazírány hlavně jako nekončící řetězec útlaku a křivd ze strany králů a duchovenstva. Z toho pak logicky vyplývalo, že staré vládnoucí kruhy je nutno svrhnout a nastolit lepší, zcela odlišnou, to jest pokrokovou éru existence lidstva osvobozeného cestou radikálního převratu.
Revoluční idealismus, inspirovaný anglickým a americkým hospodářským a politickým vývojem ale v Evropě nestačil k nastolení nových společenských institucí bez velkých otřesů a dlouhodobých konfliktů. Stabilní a kontinuální vývoj byl možný jen v málo zemích – evropská kultura se tak dostala do období dlouhotrvající postupné dezintegrace. V první polovině 19.století se na čele hnutí o radikální transformaci společnosti i lidství prosadil u nás málo známý významný francouzský myslitel Auguste Comte (1798–1857). Pocházel z katolické a roajalistické rodiny, od níž se jako ještě nezletilý student emancipoval vyhlášením svého ateistického a republikánského přesvědčení. Od zahájení jeho filosofického vzdělávání byla zřejmá jeho radikálně materialistická orientace na průmyslový růst a vědu, které vnímal jako určující činitele celospolečenského rozvoje. Ovlivněn Henry Saint–Simonem a řadou dalších francouzských myslitelů, kteří také zastávali jím formulované myšlenky, přejal a rozpracoval Saint–Simonovo učení o třech stadií vývoje lidského myšlení:
• první stadium je teologické: hledalo absolutní pravdy cestou zkoumání vnitřní povahy jevů
• druhé bylo metafyzické, kdy člověk přechází od zkoumání nadpřirozených sil k soustředění se na abstraktní pojmy a entity
• a třetí poslední stadium je vědecké nebo-li pozitivní. Překonává předchozí před–vědecký vývoj, protože je založeno na studiu vztahů mezi pozorovatelnými jednoznačně vnímatelnými entitami.
Podle A. Comta budoucnost má patřit pozitivistickému přístupu, který umožní nastolení společenského zřízení, kde bude panovat státem zajišťovaný řád a chod veřejných záležitostí vedený vědci, filosofy a dalšími mysliteli. Všichni budou ukáznění a vedení smyslem pro udržení stabilní společnosti jako celku. K tomu ovšem bude nutno vytvořit předpoklady pro rozvoj i zcela nových akademických disciplín. Hlavně studií o člověku a obecně platných zákonech společenského vývoje. Společenskovědní disciplíny budou pro racionální přípravu zásadních společenských změn klíčové, přičemž nejvýznamnější bude sociologie. Sociologie (a její další podobory) budou nezbytné pro řízení společnosti s ohledem na soustavnou racionalizaci veškerého dalšího vývoje. To vše – spolu s odkazem na úspěchy dosavadních vědeckých oborů – posloužilo Comtovi jako východisko pro formulaci teorie dějinného pokroku. V jejím jádru byla vize harmonické, racionálně pojaté společnosti, v níž jsou si lidé oporou, žijí jeden pro druhého a na jejímž čele stojí altruističtí vědci–kněží.
A. Comte vždy věnoval etice a náboženství zvýšenou pozornost, protože si byl vědom jejich rozhodujícího významu pro kvalitu mezilidských vztahů. V jeho pojetí ale i náboženství musí být zásadně přetransformováno. V pozitivisticky budované společnosti nutně dojde k jeho vývojovému posunu: neustrne na teologické úrovni myšlení ale začne se rozvíjet bez bohů a bez Boha. Vznikne tak nové náboženství, které společnosti umožní obejít se bez dějin a předchozí pospolitostní, (politické) zkušenosti lidí. Pozitivistické kněžstvo by kázalo rozumem zjištěnou pravdu, posilovalo a rozvíjelo lidskou vzájemnost a spolupráci. Staralo by se o to nejdůležitější: o celospolečenskou soudržnost. Následně budou dosavadní víra, rituály a tradiční autorita postupně překonány rozumem, vědou a jednáním uvědomělých autonomních jedinců. Půjde o nové náboženství humanity respektive lidskosti, které svým univerzalismem osloví hlavně chudé a utlačované pracující. Z těch nejbědnějších to budou především ženy, komu bude třeba věnovat pozornost (viz dílo Pozitivistický katechismus, 1852). A. Comte se tak snažil smířit náboženství a vědu – jeho cílem bylo překonat tradicí zformovanou před–sudečnost prostých lidí a způsoby společenského chování, jež se utvářely v průběhu bezpočtu generací. Tento složitý a bezprecedentní problém byl pro něj snad nejdůležitější. Proto není divu, že za něj zaplatil trvalým psychickým přetížením, vážným nervovým zhroucením a pokusem o sebevraždu ještě před dovršením věku třiceti let. Protože nikdy nedosáhl akademického ocenění ani postavení, vydělával si převážně soukromým vyučováním. Často byl nucen přijímat finanční podporu od přátel žijících ve Francii i v zahraničí (velmi mu pomáhal například anglický myslitel John Stuart Mill). Zemřel na rakovinu při psaní prvního dílu práce o syntéze vědy a náboženství s názvem Subjektivní syntéza (1856).
A. Comte věnoval pozornost i doprovodným stránkám vědeckého a technického rozvoje v podobě industrializace a urbanizace. Byl zúčastněným a soucítícím pozorovatelem a povolaným svědkem nárůstu rozmanité společenské patologie jako byl alkoholismus, duševní poruchy, sebevraždy, zvýšená obecná kriminalita, vykořeněnost obrovského počtu obyvatel průmyslových měst, vysoká zaměstnanost dětí, jejich špatný zdravotní stav a odklon revoltující mládeže od jakékoli autority a tak dále. Zde se nepochybně v mnohém shodoval s výše zmíněným přítelem–dobrodincem a filosofickým radikálem J. S. Millem (který po třicet pět let působil jako úředník Východoindické společnosti), a který v roce 1848 vydal významné dílo Principy politické ekonomie. Leitmotivem této vlivné práce byly rovněž otázky morálky a společenského vývoje v době hospodářské expanze. Na rozdíl od A. Comta bylo Millovo myšlení ukotveno v utilitární etice a liberálních důrazech na otázky vývoje osobnosti a lidské svobody. Problému společenské spravedlnosti se věnoval v díle Tři eseje o náboženství, jež vyšlo až po jeho smrti roku 1874. Zde vyložil své názory na otázku existence Boha a existence zla. Odmítl víru v nadpřirozeno a také se přiklonil k náboženství humanity (lidskosti). V novém náboženství bez Boha měl být, podle něj, kladen přednostní důraz na emocionální stránku lidské povahy: soucítění, vstřícnost a pomoc potřebným. Chápal, že pouhý intelektualismus by sotva stačil k vysvětlení např. touhy člověka po sounáležitosti a uznání.
Vraťme se k historizujícím a elitářským koncepcím A. Comta z hlediska morálně–duchovního. Jak známo, s úbytkem úcty a lásky k nejužšímu společenství („hnízdu“) jako je rodina, přátelé, sousedé, členové farnosti, obec, rodný kraj a tak dále, projevuje nejeden mladý člověk touhu poznávat jiná prostředí, odejít z domova, odtrhnout se od všeho omezujícího a tradičního. Zkrátka chce jít fakticky či mentálně pryč od všeho starého a seznámit se s novým, nepochybně lepším a jednou snadnějším způsobem života. Nevyzbrojen přijatými, osvědčenými morálními hodnotami či vlastními silami získanými zkušenostmi, které by mohl uplatnit v nových prostředích, začínají se v jeho mysli formovat aspirace založené spíše na představách, přáních a nerealistických vizích harmonického a mírumilovného soužití v duchu všeobecného bratrství. Vykořeněný a osamělý jedinec pohlcen zápasem o „úživu“ (prof. Jan Patočka) proto s povděkem přijímá nabízené východisko z životního shonu a duchovní prázdnoty. Přijímá a souhlasí: nejvyšší ideou nechť se stane humanismus, lidskost sama, soudružství. Bohem budiž lidstvo, které bude sjednocené odstraněním rozdílů mezi náboženstvími a národy. Stále proudícím davům do měst poslouží nové náboženství lidskosti, které každého učiní spokojenějším a vyrovnanějším. Bude jen třeba co nejlépe chápat potřeby všech ještě správně nezorientovaných lidí, respektovat jejich práva na správnou osvětu a vedení, oslabovat či odstraňovat mezi nimi společenské rozdíly. A samozřejmě bídu, nemoci, pocity křivd z důvodů přežívajících nerovností. A hlavně odmítnout vše, co člověka může znepokojovat – to znamená vše, co jeho běžnou existenci přesahuje. Ve svých důsledcích to ovšem znamenalo odmítnutí celoživotního zápasu mezi směřováním k dobru či zlu, který se odehrává v nitru každého jedince a který je podstatou cesty k jeho spáse: vždyť cesta k Bohu vždy vedla nikoli jen poklidným soužitím s okolními lidmi ale následováním Krista.
A. Comte byl a je i nadále jedním z nejvlivnějších vizionářů 19. století. Jeho představa nahrazení náboženství jako určujícího činitele života nenáboženskou humanitní orientací se více méně v různých částech světa uskutečnila. Jeho čistě racionální úsilí zásadně předznamenalo hluboký civilizační obrat, v němž dnes žijeme. Jen v tuto chvíli není jisté, v co se náš svět – bez našeho morálně–duchovního úsilí, pokání a z hloubi srdce jdoucích modliteb – bude dále vyvíjet.
Převzato z RC Monitor
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!
