Pavlovi Bělobrádkovi se povedly dvě věci, jaké se v české politice nestávají. Coby neznámý veterinář vrátil stranu do sněmovny a po osmi letech ve funkci dobrovolně (a v dobrém) odešel z jejího čela. Jak se na něm politika podepsala, čím ho šokoval Andrej Babiš, co čeká lidovce a co jeho samotného?
Když jsi odcházel z postu předsedy, mluvil jsi o vyhoření. Už je to lepší…? Nebo je na regeneraci po osmi letech potřeba trochu víc času?
Pořád jsem ve fázi uvolnění a odpočinku. Více se věnuji rodině, zahradě a poslanecké práci. Taky četbě. Navštěvuji obce v regionu a řeším, co je možné konkrétně zlepšit. Docela mě to baví. Od velké politiky mám odstup. I proto, abych nekomplikoval situaci novému vedení KDU-ČSL. Mluvím, jen když jsem tázán (pozor, vtip!).
Lidí, kteří dobrovolně odejdou z nejvyššího postu ve straně, moc nebývá. Snaží se obvykle odejít někam vzhůru, do jiné funkce. Senát ale nevyšel. Už víš, jestli budeš kandidovat znovu do sněmovny? Nebo se spokojíš s komunální politikou v Náchodě?
Senátem jsem neměl co ztratit, hlavní je, že tam není senátor ze současné hlasovací mašiny. Byl by to svým způsobem ústup, pochopitelně. Kdybych chtěl pokračovat jako předseda, do senátu bych nekandidoval a neriskoval. Navíc v obvodě, kde jsme byli v druhém kole naposledy v roce 1996. Jsem řadovým zastupitelem nejen města, ale i kraje a musím říci, že v kombinaci s poslaneckým mandátem to dává smysl. Mám teď více času na tuto práci a docela mě naplňuje. V regionu jsem opravdu podstatně více, než v Praze. Určitě chci kandidovat příští rok v krajských volbách, vždyť posledně jsem dostal nejvíce preferenčních hlasů z kandidátů ze všech stran v kraji. Co bude v roce 2021, nevím. Tak daleko neplánuju. Pán Bůh má smysl pro humor a možná, že budu už mimo politiku, kdo ví.
Celkem otevřeně si po odchodu z funkce popsal, jakou daň si práce vrcholného politika vybírá. K tomu trpíš roztroušenou sklerózou, což vše komplikuje. Když se ohlédneš, šel by si do toho znovu? Stálo to za to?
Určitě to za to stálo za to. S kolegy jsme odvedli dobrou práci. Ať při návratu mnohými pohřbené strany, potom ve vládě i nyní v opozici. Samozřejmě to bylo s chybami. Ty se nevyhnou nikomu. Ale každému se mohu podívat do očí, hlavně sám sobě. Z osobní roviny to pak byla obrovská zkušenost. Setkal jsem se s mnohými zajímavými lidmi z naší, evropské i světové politické, ekonomické a kulturní špičky. Ale i s mnoha tisíci občany, ať už byli ve straně nebo ne, kteří působili např. ve vědě, průmyslu nebo sociálních službách. Mnohé jsem se naučil a v mnohém jsem dozrál. Ale jak je psáno, vše má svůj čas. Pochopitelně mám výčitky hlavně vůči manželce a synovi. Ten už chodí do první třídy a na něj jsem měl prvních pět let opravdu málo času. Snažím se to teď napravit. Jemu i manželce. Dcery už si protéct mezi prsty nenechám.
Když si šel do minulé vlády, tušil jsi, co je Andrej Babiš zač? Nebo to z tvého pohledu začalo být zřejmé až postupně? Snažil se třeba ze začátku ještě držet trochu zpátky?
Moc jsem toho o něm nevěděl a musím říci, že když jsem ho pak poznával, byl to kulturní a společenský šok. Dynamiku v něm nevidím, je pořád stejný. Musím říci, že mě už v ničem dlouhodobě nepřekvapuje. Ze začátku jsem se nestačil divit, co vše je možné, jak je myslitelné se na takové úrovni chovat a jednat.
Babiš si jednou stěžoval, že jste si lidsky neporozuměl. Porozuměl si lidsky více s ostatními ministry za KDU-ČSL?
Neporozuměli jsme si proto, že jsem ho bral jako sobě rovného, což ho očividně iritovalo. Podle něj jsem měl být rád, že jsem ve vládě a já neprojevoval ani vděčnost, ani strach. Mám to tak prostě s lidmi nastaveno. Tvá návodná otázka je k smíchu. Pomluvy vůči Marianovi Jurečkovi nebo Danovi Hermanovi jsou jen jedovatou slinou nenávisti. Po tom, co mu Marian jednou trochu nešikovně vyšel vstříc, z něj opozice dělala Babišova vazala. Ale brzo se ukázalo, že to tak opravdu není. Sám Andrej Babiš pak byl na Mariana velmi rozezlen, že neskákal podle jeho not. Daniel se snažil vyjít s každým, ale taky chápal, že to opravdu má svoje limity. Vodit se nenechal. Andrej Babiš zná totiž jen dvě kategorie vztahů. Šéf a zaměstnanec. Někteří z jeho okolí říkali otrok a nepřítel. Ale když je někdo silnější než on, umí být velmi servilní. Rozumí síle, převaze…
No, jedovatá slina nenávisti… Chápu, že není vhodné mluvit o kolezích špatně, ale zatímco Ty jsi měl s Babišem docela napjatý vztah, Daniel Herman ho doprovázel (když to Babiš potřeboval) do koncentráku v Letech a do kriminálu v Uherském Hradišti jako jakási morální stafáž, vyprávěl, jaký má Babiš duchovní rozměr a před volbami otevřeně říkal, že si dovede představit pokračování koalice. Takže ta otázka není úplně mimo…
Snažil se ho nejspíš kultivovat. Ale zde platí marnost nad marnost. Asi to už taky pochopil. Ale i členové ODS byli pro koalici s ANO.
Dovedeš si po fiasku se STAN-em představit nějakou další předvolební koalici KDU-ČSL?
Ano, dovedu. Na krajské úrovni je očekávám, zde existují už mnoho období. Na celostátní ji nelze vyloučit. Jen se nesmí uspěchat. My jsme teď v rámci konzervativních stran spolupracovali s SNK-ED, Konzervativní stranou, Korunou českou a SMS do evropských voleb. Ale třeba se dohodne i něco širšího. A třeba taky ne. V zásadě jsou tři možnosti. Půjdeme: 1) sami, 2) s ODS a neparlamentními subjekty (Konzervativní koalice), 3) s ODS a spojenými TOP09 a STAN (středopravicová koalice). Takové koalice nejsou rozhodně jednoduché, protože se programově v mnohém rozcházíme. Pak by musely být asi samostatné kluby, složitá tvorba kandidátek atd. Ale úplně vyloučit to nejde. Jsme nyní ve fázi pouhé teorie. S ODS máme mnohé rozdíly, ale bez ní mi to zase vzhledem k volebnímu systému nedává smysl. Zda by to voliči zkousli, těžko říci.
V jednom rozhovoru jsi zmínil, že si musel hodně práce přenechat svým spolupracovníkům? Byl dobrý nápad udělat šéfem kabinetu manžela (tehdy) tvé asi největší ideové oponentky ve vládě, ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové Tominové, se kterou se lidovci střetli hlavně nad koncepcí rodinné politiky a istanbulskou smlouvou? Je to hodně nestandardní řešení…
Šéfem kabinetu nebyl, ale náměstkem člena vlády. To, že je něčím manželem, nic neříká o něm samém. Je to bývalý místopředseda junior klubu KDU-ČSL a tak jsem se k němu dostal. Odvedl skvělou práci. Nevím, proč by to mělo být nestandardní. Zaměstnával jsem i Patrika Bendu, bratra poslance Marka Bendy. Neřešil jsem, že je z hnízda ODS, která nám byla opozicí. Nehodnotím lidi podle jejich příbuzných, ale podle jejich schopností. Nekádruju jejich původ. To, že mají manželé různé politické názory, není výjimkou. I v politice. Dnes máme rozděleny rodiny volbou prezidenta a do sněmovny. A vzpomeňme Kaina a Abela, a to byli bratři.
O Istanbulské úmluvě jste se tehdy s Marksovou hodně pohádali, i přes sociální sítě a média. Jak ale proběhlo hlasování na vládě? Je pravda, že proti jsi byl Ty a Marian Jurečka a Daniel Herman se hlasování zdržel?
To už nevím, ale v zásadě to vyšlo nastejno. Někdo možná vidí hrozivý rozdíl mezi NE a ZDRŽEL SE, ale to je jen nuance. Z hlediska přijetí je to jedno. Důležité totiž bylo, že jsme nebyli PRO, čímž se z návrhu nestal návrh koaliční a naši poslanci tím pádem nebyli pod tlakem hlasovat PRO ve sněmovně. Svedli jsme důstojný obranný boj a díky tomu není Istanbulská úmluva dodnes ratifikována. Podobně jako jsme odpálili levicově-liberální koncepci rodinné politiky. Přes hysterii progresivistů.
Když jsme ještě u těch spolupracovníků, pro lidovce byla vždycky značka ODS trochu toxická. Ty sis přitom k sobě vzal lidi od Mirka Topolánka – Martina Schmarze a Gábinu Kloudovou. Což jsou opravdu trochu jiné světy, než je ten lidovecký. Přiznám se, že si marně lámu hlavu, kde jste k sobě přišli…
Značka toxická není, spíš někteří lidé. Gábina už členkou ODS není, Martin ani nebyl, myslím, ale to mi bylo jedno. Viz Patrik Benda. Hlavní byly schopnosti a loajalita. Jsou to profesionálové, jací tady nebyli k mání. Byli po vyhazovu od Petra Nečase volní, hledal jsem někoho k sobě a známí mi je doporučili. Sáhl jsem po nich, protože pro předsedu Evropské rady nepracuje jen tak někdo, měli obrovské zkušenosti a kontakty. Gábina byla jednou ze tří lidí, kterým jsem při loučení na sjezdu jmenovitě poděkoval. Odvedla neocenitelnou práci.
Hodně ti přirostly k srdci sociální sítě – zjevně sis na rozdíl od řady politiků účet sám spravoval a osobně diskutoval. Ale často se zdálo, že jsi na Twittru či Facebooku skoro pořád. Nekrátil sis tím dlouhý čas na zasedání vlády…?
Na sítích jsem byl v autě, ve sněmovně, před spaním. To je kouzlo chytrých telefonů. Považoval jsem to za nástroj komunikace, což je taky práce politika. Teď už vidím, že s někým nemá cenu ztrácet čas. Kdo chce diskutovat, diskutuje. Kdo ne, uráží, zesměšňuje a troluje. Úroveň diskuse je nízká. Schopnost pochopení textu a vtipu je obecně slabá. Naposledy jsem tweetnul ten o tom, „jaký je rozdíl mezi Pannou Marií a současnou matkou. Žádný. Mladej u ní bydlí do třiceti, a když něco udělá, je to zázrak.“ Vtip. Nic víc. Vypukla neadekvátní debata o nedostupnosti bytů v Praze. A tak to máš pořád.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme