Marine Le Penová nesmí pět let kandidovat do veřejných úřadů, což vyvolalo obvinění některých konzervativců a příznivců ze zneužívání justice k politickému boji. Pojďme se podívat na některé zajímavé detaily případu a argumenty pro a proti.
Rozsudek pařížského trestního soudu z 31. března vyvolal silné reakce napříč francouzskou politickou scénou. Marine Le Penová, výrazná postava nacionalistické pravice a trojnásobná uchazečka o prezidentský úřad, byla odsouzena v dlouhotrvajícím případu, který se týkal využívání prostředků její strany z Evropského parlamentu na placení asistentů. Rozsudek jí znemožňuje kandidovat v prezidentských volbách v roce 2027.
Poprvé od roku 1981 by tak jméno „Le Pen“ mohlo na volebních lístcích zcela chybět.
Verdikt pařížského soudu nad Marine Le Penovou měl odezvu i za hranicemi Francie a vyvolal mezinárodní kritiku významných konzervativních představitelů, včetně maďarského premiéra Viktora Orbána, italské premiérky Giorgie Meloniové a amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Trump jí na své sociální síti Truth Social vyjádřil 4. dubna jednoznačnou podporu:
„Osvoboďte Marine Le Penovou!“ napsal velkými písmeny.
Jádrem případu je použití prostředků Evropského parlamentu na placení asistentů, kteří současně pracovali také pro Rassemblement National (RN) neboli Národní shromáždění – pro poslance Evropského parlamentu i pro samotnou stranu. Soud to označil za zpronevěru, i když uznal, že nedošlo k osobnímu obohacení.
Le Penovou a 21 spoluobžalovaných soud odsoudil. Byla odsouzena ke čtyřem letům odnětí svobody (z toho dva roky podmíněně, které si má odpykat mimo vězení pod elektronickým dohledem) a k pětiletému zákazu výkonu veřejných funkcí, který platí s okamžitou platností.
Le Penová odsoudila rozsudek jako politicky motivovaný. Ve francouzské televizi TF1 téhož večera řekla, že „jde o porušení právního státu“.
Druhý den šla ještě dál a rozhodnutí označila za „jadernou bombu“, která má vymazat její kandidaturu z politické mapy.
Jordan Bardella, předseda Národního shromáždění, odsoudil to, co nazval „tyranií rudých soudců“. Bardella i Le Penová tvrdí, že v tomto případě nejde o zpronevěru, ale o „administrativní neshody“.
Soud tuto obhajobu odmítl, přičemž uvedl, že „nešlo o administrativní pochybení nebo nepochopení zmatečných evropských pravidel ze strany poslanců“.
První místopředseda Národního shromáždění Louis Aliot a bývalý pokladník strany Wallerand de Saint-Just, oba spoluobžalovaní, uvedli, že si za svou obhajobou Le Penové stojí.
„Nejde o zpronevěru, ale o administrativní spor,“ řekl Aliot listu The Epoch Times. „Kdyby nám Evropský parlament jasně řekl: ‚Tohle nemůžete dělat‘, zřejmě bychom jednali jinak.“
Aliot uvedl, že pravidla, jimiž se řídí činnost parlamentních asistentů, se během osmi volebních období opakovaně měnila a stírala hranici mezi stranickými aktivitami a poslaneckými povinnostmi.
„Všechny ostatní politické strany dělaly v posledních desetiletích totéž,“ dodal. „Soud to měl vzít v úvahu. Neudělal to.“
Soudci naproti tomu odmítli uznat jakýkoli náznak jednání v dobré víře. Ve svém rozhodnutí dospěli k závěru, že Národní shromáždění se dopustilo „zpronevěry v rámci systému nastaveného tak, aby snížil finanční zátěž strany“. Obžalovaní se proti tomuto rozsudku odvolali.
Bayrou „znepokojen“
Kromě samotné podstaty případu je ve Francii nejspornějším tématem rozhodnutí soudu uplatnit okamžitou nezpůsobilost Le Penové k výkonu veřejné funkce prostřednictvím předběžného opatření (exécution provisoire). Rozhodnutí, které jí zakazuje kandidovat v prezidentských volbách v roce 2027 před ukončením odvolacího řízení, je zejména na pravici vnímáno jako politicky motivované.
Napříč francouzskou pravicí vyjádřili političtí představitelé od Érica Zemmoura (Reconquête) a Érica Ciottiho (UDR) až po Laurenta Wauquieze (Les Républicains) silné rozhořčení nad rozhodnutím o předběžném uplatnění rozsudku.
„Není na soudcích, aby rozhodovali o tom, koho má lid volit,“ uvedl Zemmour ve svém příspěvku na sociálních sítích z 31. března. „Lituji, že politici předali soudcům takovou nadměrnou moc. Vše se bude muset změnit.“
Na straně prezidenta vyjádřil své výhrady francouzský premiér François Bayrou, který uvedl, že ho rozhodnutí soudu „znepokojuje“. Bayrou a jeho strana Demokratické hnutí (MoDem) jsou zapleteni do podobného případu. Pařížský soud 5. února předsedu MoDem zprostil viny kvůli „nedostatku důkazů“. Obžaloba se proti rozsudku odvolala.
Předseda krajně levicové strany Nepoddajná Francie Jean-Luc Mélenchon je rovněž vyšetřován kvůli údajnému zneužití prostředků na asistenty poslanců EU. Rozsudek v tomto případu ještě nepadl.
Bayrouovy obavy nenašly v politickém táboře francouzského prezidenta Emmanuela Macrona větší odezvu.
„Když je volený funkcionář odsouzen za zpronevěru veřejných prostředků, je nezpůsobilost automatická. Takový je zákon. Pokud existuje riziko opakování trestného činu (což hrozí zejména v případě, kdy obviněný popírá, že by se trestného činu dopustil), je nařízen předběžný výkon rozhodnutí. Takový je zákon,“ napsal zákonodárce Sacha Houlié na platformě X.
Bayrouovy výroky ostře kritizoval také předseda Socialistické strany Olivier Faure, který uvedl, že je „znepokojen premiérovým rozrušením“, a vyjádřil politování nad tím, že „respekt k právu, právní stát a dělba moci již nejsou na pořadu dne vlády“.
K tomuto názoru se připojil i právník Paul Cassia, profesor práva a předseda francouzského protikorupčního sdružení Anticor. Ve svém článku pro deník Le Monde uvedl, že soud odůvodnil „přiměřenost“ svého rozhodnutí. Uvedl také, že prezidentská kandidatura „nemůže sama o sobě představovat privilegium nebo totem imunity … s výjimkou nerespektování zásady rovného zacházení před zákonem“.
Někteří právní experti tento výklad zpochybňují. Tvrdí, že rozhodnutí soudu porušuje presumpci neviny zakotvenou v článku 9 Deklarace práv člověka a občana z roku 1789. Podle francouzského práva se občanská práva obvykle odebírají až po vyčerpání všech opravných prostředků. Upozorňují, že Le Penová zůstává hlavní uchazečkou v prezidentských volbách v roce 2027, takže okamžité uplatnění nezpůsobilosti je obzvláště důsledné a podle jejich názoru nepřiměřené.
Kritici rovněž poukazují na vnímaný dvojí metr. Tvrdí, že mnohé z hlasů, které se nyní odvolávají na zásadu rovnosti před zákonem, jsou tytéž, které obvykle volají po individualizaci trestů, což je klíčový koncept francouzského trestního práva, který se často používá k ospravedlnění rozsudků vnímaných zejména pravicí jako mírné v případech týkajících se násilí a porušení bezpečnosti ve městech. Tato zásada vyžaduje, aby byly tresty přizpůsobeny individuálním okolnostem pachatele a nebyly uplatňovány mechanicky.
Aby soud odůvodnil urychlené uložení nezpůsobilosti Le Penové, odvolal se na ducha zákona Sapin II, přijatého v prosinci 2016, který nařizuje automatickou nezpůsobilost pro osoby odsouzené za zneužití veřejných prostředků. K předmětným událostem ale došlo v období od roku 2004 do začátku roku 2016, tedy před přijetím tohoto zákona.
Jelikož se soudci nemohli právně opřít o samotný zákon Sapin II, vycházeli místo toho z již existujících francouzských právních předpisů, které v odůvodněných případech nezpůsobilost v takových případech umožňují. Na podporu předběžného výkonu soud uvedl dva kontroverzní argumenty.
Argument „riziko recidivy“
Prvním odůvodněním, které soud nabídl pro předběžný zákaz kandidatury Le Penové, byl „systém obhajoby“ obžalovaných, který interpretoval jako důkaz potenciálního „rizika recidivy“. Jinými slovy, odmítnutí Le Penové přiznat vinu a její rozhodnutí zpochybnit obvinění byly považovány za známky toho, že by mohla v trestné činnosti pokračovat.
„Vzhledem k tomu, že zcela odmítli uznat jakoukoli vinu … je zcela legitimní uvažovat o tom, že by se mohli snadno dopustit recidivy, zejména pokud by v budoucnu zastávali nejvyšší funkce v zemi,“ řekl Le Monde Julien Boudon, profesor veřejného práva na univerzitě Paris-Saclay.
Kritici s tímto názorem nesouhlasí. V rozhovoru pro The Epoch Times právník Ghislain Benhessa, který vyučuje na Štrasburské univerzitě, poznamenal, že soud považoval odpor Národního shromáždění k Evropské unii, a zejména k hodnotám právního státu prosazovaným EU, za přitěžující okolnost.
„Marine Le Penová má však ústavní právo se hájit a obvinění zpochybnit,“ dodal. „Nelze na jedné straně obviňovat Národní shromáždění z podkopávání právního státu a na druhé straně ji kritizovat za to, že využila svého zákonného práva na obhajobu.“
Francouzský právník Pierre Gentillet, známý svými konzervativními názory, označil odůvodnění soudu za „absurdní“.
„Soudci založili své rozhodnutí na úmyslu, nikoli na podstatě. A i kdybychom vzali v úvahu úmysl, byl vyvozen jen proto, že Marine Le Penová popřela spáchání trestného činu,“ řekl Gentillet. „V té době si nebyla vědoma toho, že by kroky, které pod její pravomocí probíhaly, mohly být nezákonné. A pokud hovoříme o materiálním riziku opakování trestné činnosti, jak? Již není poslankyní Evropského parlamentu, ani předsedkyní Národního shromáždění.“
Argument o riziku pro „veřejný demokratický pořádek“
Zadruhé, aby soudci argumentovali, že jejich rozhodnutí bylo přiměřené, zavedli něco, co někteří označují za nový – a právně sporný – koncept: „veřejný demokratický pořádek“.
Podle rozsudku by kandidatura, resp. případné zvolení Marine Le Penové prezidentkou představovalo „závažné narušení demokratického veřejného pořádku“, vzhledem k tomu, že „již byla odsouzena v první instanci, zejména k dodatečnému trestu zákazu činnosti“, a „později by mohla být odsouzena definitivně“.
Kritici upozorňují, že tento koncept nemá ve francouzském právu žádnou právní oporu.
„Soud si ho vycucal z prstu,“ řekl Benhessa. „A není úkolem soudu vymýšlet nové judikaturní doktríny. Tuto odpovědnost mají výhradně nejvyšší soudy – Conseil d’État a Kasační soud -, které jediné mají pravomoc utvářet judikaturu v souladu s právní doktrínou a konkrétní povahou případu.“
Bývalá členka Ústavní rady Noëlle Lenoirová se k této kritice připojila v článku pro deník Le Figaro, v němž jednoznačně uvedla, že „veřejný demokratický pořádek“ je „v trestním zákoníku neznámým pojmem“ a že tito soudci při svém rozhodování nevycházeli ze zákona.
Porušení svobody volby?
Pouhé tři dny před vynesením rozsudku, 28. března, vydala francouzská Ústavní rada rozhodnutí, v němž se uvádí, že omezení práva být volen může být uplatněno okamžitě pouze tehdy, pokud nepřiměřeně nezasahuje do svobody voličů.
Zatímco někteří právní odborníci tvrdí, že soudní dvůr tento standard dodržel, když se odvolal na riziko recidivy a koncept „veřejného demokratického pořádku“, aby odůvodnil přiměřenost předběžného výkonu, jiní s tím rozhodně nesouhlasí.
Jean-Éric Schoettl, bývalý generální tajemník Ústavní rady, v článku pro Marianne obvinil soudce, že se otevřeně vzepřeli pokynům rady.
„Vzbouřili se proti Ústavní radě a proti voličům,“ napsal. „Předběžné prosazení nezpůsobilosti Marine Le Penové má zjevně nepřiměřené důsledky pro svobodu voliče, neboť připravuje miliony občanů o jejich přirozeného kandidáta v nejdůležitějších volbách v zemi.“
K tomuto varování se připojil i trestní právník Maxime Thiébaut, který krok soudu označil za závažné porušení právních norem.
„Soudci poskvrnili své rozhodnutí nezákonností,“ řekl deníku The Epoch Times. „Rovná se to zásahu do demokratického procesu. Jakou legitimitu má prvoinstanční soud k tomu, aby prohlásil, že někdo není způsobilý kandidovat na prezidenta?“ dodal.
Údajná podjatost soudců
Aliot i de Saint-Just v rozhovorech pro The Epoch Times rovněž tvrdili, že justice – státní zástupci, vyšetřující soudci a soudní senát – projevila politickou zaujatost.
Poukázali například na to, že vyšetřující soudci Claire Thépautová a Renaud Van Ruymbeke jsou oba spojeni se Syndicat de la Magistrature (Svaz soudců), soudcovskou unií, která otevřeně vyzvala soudce, aby se postavili proti vzestupu RN před parlamentními volbami v roce 2024.
Syndicat de la Magistrature reagoval na kritiku rozhodnutí pařížského soudu tvrzením, že tvrzení o „zpolitizované justici“ jsou „založena na domněnkách hraničících s konspiračními teoriemi“.
Zpochybňována byla také nestrannost soudkyně Bénédicte de Perthuis, která rozsudek vynesla.
Další kontroverzi přiživila skutečnost, že tento týden vyšlo najevo, že soudkyně de Perthuisová v roce 2020 uváděla jako osobní zdroj inspirace zelenou političku a bývalou soudkyni Evu Jolyovou.
Rémy Heitz, generální prokurátor francouzského kasačního soudu, se v komerční rozhlasové stanici RTL ohradil proti této linii kritiky a uvedl, že toto rozhodnutí je výsledkem „spravedlivého procesu“ a že ho nevynesl jeden, ale „senát tří nezávislých a nestranných soudců“.
Závod s časem
Pařížský odvolací soud 1. dubna oznámil, že případ Le Penové urychleně přezkoumá.
Obvykle odvolání tohoto druhu trvají 18 až 24 měsíců, což znamená, že časový harmonogram by Le Penovou pravděpodobně vyřadil z prezidentského klání v roce 2027. V neobvyklém kroku soud oznámil svůj záměr vydat rozhodnutí do léta 2026.
Benhessa připustil výjimečnost tohoto kroku.
„Je to velmi neobvyklé,“ řekl. „Vzhledem k mediální bouři kolem prvoinstančního rozhodnutí se domnívám, že se odvolací soud snaží uhasit požár. Zarážející je, že nejenom nařizují jednání: zavazují se k dodržení lhůty.“
Pařížský odvolací soud se k rozhodnutí odmítl veřejně vyjádřit.
V rámci Rassemblement National je toto oznámení vnímáno jako tiché přiznání, že původní rozhodnutí bylo přehnané.
„Je to velmi dobrá zpráva a beru ji jako znamení neklidu, který rozhodnutí vyvolalo,“ uvedla Le Penová.
„Ukazuje to, že je to vlastně rozhodnutí soudu nižší instance, které vyvolává narušení veřejného pořádku. Odvolací soud něco takového ještě nikdy neudělal,“ řekl Aliot deníku Epoch Times.
Zrychlený časový harmonogram by neměl být vykládán jako „zneuznání“ verdiktu soudu nižší instance, uvedla pro agenturu France-Presse vrchní pařížská prokurátorka Marie-Suzanne Le Quéauová.
Za hranicemi Francie bude odvolání ostře sledováno zejména konzervativci a Trumpovou administrativou, kteří se obávají, že v Evropě roste počet případů porušování práva a svoboda slova slábne.
Ve svém dlouhém příspěvku prezident Trump přirovnal situaci Le Penové ke svým právním bitvám.
„Hon na čarodějnice proti Marine Le Penové je dalším příkladem toho, jak evropští levičáci využívají soudní politický boj k umlčení svobody slova a cenzuře svých oponentů. … Je to stejný postup, jaký použili proti mně,“ napsal.
„Marine Le Penovou neznám, ale oceňuji, jak tvrdě pracovala po mnoho let. Utrpěla ztráty, ale pokračovala dál, a teď, těsně před svým možným velkým vítězstvím, ji dostanou za drobné obvinění, o kterém pravděpodobně nic nevěděla – zní mi to jako ‚účetní‘ chyba. Pro Francii a Velký francouzský lid je to všechno strašně špatné, ať už stojí na kterékoli straně.“
Na obranu Le Penové se postavil i americký viceprezident JD Vance, který ve svém projevu v Mnichově loni v únoru varoval před „ústupem Evropy od některých jejích nejzákladnějších hodnot, hodnot sdílených se Spojenými státy americkými“.
„Evropané, to jsou naprosto, stoprocentně naši přátelé,“ řekl Vance 3. dubna v rozhovoru pro Newsmax. „Ale tento vztah bude napjatý a bude podroben zkoušce, pokud se budou i nadále snažit zavírat opoziční vůdce do vězení.“
Převzato z anglického vydání The Epoch Times,
překlad DeepL a Stanislav Kneifl.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
