Kdo bude profitovat z koronavirové krize? Čína nebo USA? Je reálný přesun výroby z Číny zpět do USA? Jakým způsobem Číňané postupně budují své impérium? A jak dlouho budou Číňané ochotni přinášet oběti pro vlast, když jim vyrůstají nové konzumní generace jedináčků?
Čínu většina Evropanů vnímá jako zemi, kde se především vyrábí levné a nekvalitní zboží. Dále snad jako kontroverzního investora, který sice slibuje velké projekty a nákupy, ale většina z nich skončí neslavně. Čínské investice v Čechách jsou toho důkazem. Daleko nejúspěšnější projekt není žádná strategická ani technologická firma, ale fotbalová Slavie. A přitom čínská realita je úplně jiná, technologický pokrok v Číně existuje. Čína se díky masivním investicím velmi rychle stává velmi moderní zemí. Stačí si prohlédnout počet a fungování čínských rychlovlaků. A to nejdůležitější: Čína historicky patří k zemím, kde se klade velký důraz na vojenskou strategii a umění války. To je důvod, proč má dnes Čína navrch nad zbytkem světa. Dokáže vytvářet dlouhodobé strategické vize a neměnit svojí politiku v závislosti na aktuální poptávce. Strategické cíle velkých firem jsou více závislé na těchto vizích, než na výsledcích publikovaných každé tři měsíce na burze, což je případ zbytku světa.
Ekonomická a informační válka
Nečitelnost konfliktu mezi Čínou a USA se nachází v neznalosti čínské strategie. Je asi normální, že Čína svou strategií nevykřikuje na ulici, ale naštěstí se občas objeví někdo zasvěcený a promluví o čínském pohledu na věc. Tím někým je například generál Qiao Liang. Tento čínský stratég je znám především knihou Unrestricted Warfare, která v době svého publikování na západě v roce 1999 vzbudila velký ohlas. Kniha patří do seznamu povinné četby toho, kdo se chce aspoň trochu přiblížit čínskému pohledu na současný svět. Hlavní myšlenkou knihy je, že současná válka nebude pouze územní, ale že existují jiné strategie na ovládnutí světa a vedení války. Čínský generál má především zalíbení v ekonomické a informační válce. Po přečtení této knihy nám dojde, že Čína postupuje velmi metodicky. Je to protivník, který umí čekat velmi dlouho a navíc se rád spoléhá na to, že ho všichni podceňují. A právě tento generál poskytl v květnu hongkongským novinám rozhovor. Jak vidí budoucnost čínsko-amerických vztahů?
Generál zcela vylučuje přímý vojenský konflikt s USA. A to z jednoduchého důvodu: nikdo nechce, ani by si nedovolil přímo napadnout USA. Navíc současná zdravotní krize nemůže být vyřešena válečným konfliktem, právě naopak. Co je naopak zajímavější a aktuálnější, je technologická válka. Ta stále trvá, stačí si vzpomenout na dění okolo Huawei do kterého se zapojovala velká část amerických politiků. Čínský generál upozorňuje, že v mnohých ohledech USA dominují oblastem nové technologie, ale skoro všechny komponenty jsou vyráběny v Číně. USA můžou zvětšit svůj technologický tlak, ale těžko nahradí výrobní výpadek z Číny. Generál uvádí další příklad: americké technologické firmy vynalezly velmi pokročilé detekční metody RNA viru. To umožňuje modernizovat přístroje na boj s epidemií. Američané ale nemají schopnost masově vyrábět tyto přístroje a navíc jim chybí dostatečně kvalifikovaný nemocniční personál. Hlavní slabinou USA je to, že mají velmi mnoho špičkových technologických výrobků, ale nejsou schopny je vyrábět samy bez čínských továren.
Jen si tak tisknout dolar…
Velkou výhodou Američanů je jejich měna, protože americký dolar není vázaný na zlato. Díky tomu si v USA mohli vytisknout obrovské množství peněz, za které si koupí vše, co potřebovali. Všichni potřebovali americké dolary a tím pádem, celý svět pracoval pro USA. Podle čínského generála však nastává doba, kdy si lidé položí otázku, co vlastně drží dolarový monopol ve světě? USA se musí držet ve všech odvětvích na špičce, aby dále mohly udržovat měnovou nadvládu nad světem. A udržet si prvenství v globálním světě je prakticky nemožné.
Ekonomický poradce Donalda Trumpa Lawrence Kudlow vidí možné řešení v návratu jisté části výroby do USA. Snaha o návrat bude jistě posílena zkušeností s koronavirem. Zastavení ekonomik totiž krátkodobě vedlo k zastavení cirkulace zboží. Mnoho firem určitě přehodnotí svojí výrobu v Číně, ale budou se moci Amerika a s ní i celý svět vzdát čínské produkce dlouhodobě?
Generál odpovídá záporně a jeho argument platí i pro nás. Je samozřejmě možné, že firmy přesunou výrobu do svých zemí. Co však nepřesunou, je pracovní síla. Ve většině amerických továren by museli dělnicí pracovat za sedminásobně menší plat a to zkrátka není možné. Outsourcování do jiných zemí s levnější pracovní sílou není řešení, protože čínské manufaktury mají velkou výhodu v odborných znalostech a v pracovní morálce. Čína velmi investuje do vzdělávání a oproti ostatním zemím již dnes disponuje větším počtem vysokoškolsky vzdělaných lidí. Čína také sazí na synergii mezi nenáročnými manufakturami (například pro výrobu roušek) a technologickými dílnami na výrobu mikročipů.
Možnou alternativou je rozšíření robotické výroby. Robotické továrny už by samozřejmě nemusely být v Číně. I na tuto námitku má čínský generál odpověď. Rozšíření robotické výroby by vedlo na Západě k masové nezaměstnanosti. A všichni současní politici od japonského prezidenta po amerického mají z nezaměstnaných strach. Armáda nových nezaměstnaných by asi těžko zvolila do čela politiky, kteří je do tohoto stavu uvedli.
Problém vlastní produkce není ničím novým. Už krize v roce 2008 ukázala na problém delokalizace výroby ze západních zemí. Čínský generál počítá s tím, že západní svět nebyl již tenkrát schopen tento problém vyřešit a bude tedy těžší ho řešit po dvanácti letech. Qiao Liang podtrhuje následující paradox: kdyby se to západnímu světu povedlo, každá země by se uzavřela do sebe sama a vytvářely by se bilaterální vztahy mezi jednotlivými zeměmi. Tyto vztahy by však určitě nepomohly americkému dolaru. Radikální oslabení globalizace by vedlo k ještě rychlejšímu úpadku USA. Avšak západní svět může díky současné epidemii přehodnotit své postoje a pokusit se napravit chybná ekonomická rozhodnutí z minulosti. Z následků epidemie se podle čínského generála bude Západ zotavovat rok nebo dva za podmínky, že bude efektivně léčit vlastní ekonomiku.
Jak dlouho to Číňané vydrží?
Na závěr si dovolím podotknout, že generálovy odpovědi ve skutečnosti ukazují na bolavé místo současného západního světa, a to schopnost přinášet osobní oběti pro větší celky (rodinu, stát, náboženství nebo dokonce nějakou ideu). Čína těží z toho, že její vlastní lid velmi trpěl v nedávné minulosti. Čínský ekonomický zázrak je vykoupen prakticky neexistujícím sociálním systémem a obětí mnoha stovek milionů dělníku pracujících v těžkých podmínkách. Ekonomický rozvoj a životní úroveň současných obyvatel Číny jim ale dává pocit, že tyto oběti měly smysl. Otázkou je, zda díky stále víc konzumnímu životnímu stylu, který je vlastní mladým Číňanům, budou nadále schopní přinášet stejné oběti, jako jejich starší generace.
Touha po ekonomickém růstu je velmi rychle může dostat do stejné situace, jako “upadající západní společnost”. Současný čínský úspěch tak může za pár let být cestou do stejné propasti, krize a úpadku, jakou současná západní společnost představuje pro čínského generála.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!