Manželství pro všechny? A co veřejnoprávní médium pro všechny? Česká televize se v pořadu „168 hodin“ až příliš jednostranně ztotožnila s postojem aktivistů za svazky homosexuálů. Nedala vůbec prostor oponentům, jako by jejich názory a argumenty neměly žádnou váhu a důležitost. Tím vážně zpochybnila své vlastní veřejnoprávní poslání.
Co se vlastně stalo? V reportáži „Pro všechny“ dali její autoři prostor pouze jedné straně sporu o podobu manželství. Té, která trvá na tom, že z jeho definice se mají vyškrtnout slova muž a žena a nahradit formulací, že jde o svazek dvou lidí. Na tuhle neférovost si stěžovala Aliance pro rodinu. Šéfka pořadu 168 hodin Nora Fridrichová odpověděla, že „daná reportáž neměla za cíl znovu a dokola popisovat známé postoje obou táborů… Vše zaznělo mnohokráte od uzákonění registrovaného partnerství v roce 2006.“
Tuto obhajobu odmítla Rada ČT, a to s odkazem na dva články kodexu veřejnoprávního média, jež stanoví, že divákům poskytuje informace pro jejich orientaci a svobodné utváření názorů a že v publicistických pořadech dává prostor všem aktérům, aby mohli argumentovat a zdůvodnit své postoje. O ničem z toho nemůže být řeč, když servírujete coby zjevnou pravdu jen jeden ze dvou protichůdných postojů a nedáte lidem žádný prostor pro svobodný názor, orientaci, ani jim nenabídnete argumentaci protistrany.
Autoři reportáže vše zhoršili tím, že lobbistu za homomanželství, který v ní měl klíčové slovo, označili jako neutrálního vědce a autoritu. A vrchol všeho představovala anketa mezi zákonodárci, jež zjevně měla sloužit coby alibi, že přeci jen zazní jiné názory. Podle Rady to ale nestačí, protože něco jiného je slyšet „jsem pro“, „jsem proti“ a něco jiného mít prostor vysvětlit své postoje, který dostala jen jedna strana, a ještě skrytá za anonymní nálepku „sociolog“, která neidentifikuje a naopak zakrývá osobní zájem aktéra ve sporu.
Radě navíc vadí, že formulace anketní otázky „Proč to ale vadí? Protože nám, tradičním rodinám, to neublíží, ale jim to pomůže, homosexuálům“, byla sugestivní a porušila další článek kodexu, podle kterého musí redaktor vystupovat tak, aby nebylo poznat, jaký má na věc názor. K tomu dodejme, co ve stanovisku radních nezaznělo. Dotaz nesugeruje jen návod na odpověď, ale přímo lež. Jádrem sporu u homomanželství jsou adopce cizích dětí. A do jejich ústavou zaručených práv tento zákon zasahuje, ne že ne.
Tím se dostáváme k tomu, že Česká televize vůbec celý problém posunula do falešné roviny. Není pravda, že obráncům rodiny vadí, aby dospělí lidé v homosexuální svazku měli vůči sobě stejná práva a povinnosti, jako mají muž a žena. Obávají se však obchodování s dětmi, k němuž může dojít v důsledku úpravy, která by LGBT párům umožnila adopce za stejných podmínek, jaké mají dnes jen manželé a už ne jednotlivci, nesezdané páry či gayové a lesby. Ti všichni si sice dítě mohou osvojit, ale mají to těžší.
Tato úprava vychází ze zájmů dítěte, aby se dostalo pokud možno do úplné rodiny, což je prostředí, které je pro jeho vývoj dle řady studií nejlepší. Je legitimní mít jiný názor a bylo by jistě zajímavé, kdyby ČT divákům zprostředkovala férový argumentační souboj mezi těmi, kteří si myslí, že změna by dětem uškodila a těmi, kteří tvrdí opak. Bohužel, nabídla jim pouze jednostranný a prefabrikovaný pohled ve smyslu: homomanželství je dobro a kdo s tím nesouhlasí, je špatný – a nemá smysl si ho ani vyslechnout.
Rada svým stanoviskem vytvořila určitý precedens. Který má dokonce širší platnost než jen pro veřejnoprávní médium. Jistě, na Českou televizi jsou kladeny přísnější požadavky co se týče objektivity, nestrannosti a plurality. Prestižní publicistický pořad flagrantně porušil explicitní formulace z Kodexu ČT. Ale v přiměřené míře by ona pravidla měla platit i pro soukromá média. Byť ta si mohou dovolit mít vlastní názor a nemusejí pokrývat celé spektrum společnosti a být zde „pro všechny“.
Jde tu o základní principy: nechť jsou slyšeny obě strany, nechť je vždy jasné, kdo za koho mluví a nechť novinář v reportáži referuje o názoru respondenta, ne aby se mu snažil vnutit svůj vlastní. Bohužel, všechny tyto tři axiomy jsou často porušovány, a právě i v tom lze spatřovat klesající autoritu mainstreamových médií. Koho by bavilo číst nebo sledovat jednostranná sdělení, jež jsou navíc podávána coby neutrální fakta, nikoli subjektivní postoje a ještě rámována snahou žurnalisty vnutit zpovídanému vlastní názor.
Vidíme, že ne vždy jsou jasně odděleny zpravodajské a názorové formáty a že třeba reportáž je ve skutečnosti stylizovaným komentářem autora, který se k němu ovšem odmítá otevřeně prohlásit. Což je přinejmenším pokrytecké. Jak řečeno, tohle by neměla činit ani privátní média. Paradoxně si však mnozí myslí, že tento nešvar je nejvíc uhnízděn právě v České televizi. Možná proto, že komentářové pořady, kde by její redaktoři mohli říkat, co si myslí a argumentovat, vlastně nevysílá, snad s výjimkou sportu?
A to jsme se ještě nedostali k tomu vůbec nejhoršímu. Pokud vás zklame soukromé médium, tak za něj prostě nezaplatíte. Ale Českou televizi sponzorujete povinně, a to právě výměnou za závazek, že zde bude skutečně „pro všechny“. Pro mladé i staré, pro lidi z metropole i z periferie, pro voliče všech stran a nositele různých světonázorů, pro zastánce i odpůrce adopcí dětí homosexuály… Reportáže, jako ta o manželství stejnopohlavních párů, porušují jak profesní a etické zásady, tak i poslání veřejnoprávní služby.
Není divu, že řada lidí je proti ČT nabroušená, když vidí, že za jejich peníze ji někteří redaktoři zneužívají k vedení soukromých kulturních válek a ještě bohorovně nálepkují ty, jimž se to nelíbí, jako dezinformátory či rovnou ruské agenty. Přesně po tak neuvěřitelném „vysvětlení“ sáhla dramaturgyně pořadu 168 hodin Nora Fridrichová, když obhajovala jednostrannost reportáže „Pro všechny“. Názor na svazky homosexuálů prý rozděluje „západní liberály“ a „provýchodní konzervativce“ a jde tak o „další z bojišť“ války na Ukrajině.
Proč si vlastně šéfka 168 hodin tuhle nesmyslnou argumentaci nedokázala odpustit? Nemohla si tím pomoci, protože se samotného problému netýká. Spíše se zdá, že jde o ten druh trucovitého odseknutí, když je někdo zahnán do kouta a aby odvedl pozornost, vypálí: „a vy stejně lynčujete černochy“. Ovšem tvrdit, že kdo nesouhlasí s homomanželstvím, je spojencem Kremlu, to je hodně silná káva. Navíc je ve flagrantním rozporu s realitou, protože právě evropští konzervativci jsou v čele tažení proti Putinovi.
Je otázka, jak s touto lekcí naloží vedení České televize, sama Rada a nakonec i zákonodárci, kteří právě projednávají tzv. malou mediální novelu, která mění poměry v této instituci. Po bouřlivém průběhu schůzi přerušili do pátku. V každém případě takovéto kauzy dávají argumenty do rukou těm, kteří obecně odmítají veřejnoprávní média, respektive jejich financování z koncesionářských poplatků. Mohou totiž říkat, že ČT tu není pro všechny, ale jen pro vybrané, takže by si ji měli platit pouze ti, pro které fakticky vysílá.
Převzato z Info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!