Takže jsme v karanténě. Všichni. Jak rychle se svět mění. Ještě koncem února se neuvěřitelných třiceti sedmi tisíc sdílení dočkal na Facebooku příspěvek biochemika Jana Konvalinky z Přírodovědecké fakulty UK, že se nebojí koronaviru, ale reakcí na něj. A že si máme mýt ruce a jíst zeleninu a všechno bude fajn. Neurolog Martin Jan Stránský pak ještě třetího března tvrdil, že nás stihla epidemie hysterie. Před hysterií a panikou varoval i prezident Zeman.
Petr Honzejk z Hospodářských novin nás zase na Twittru ubezpečoval, že má naprostou důvěru ve vyspělé zdravotní systémy v Evropě. A v intelektuálních kruzích se stalo dobrou módou dělat si legraci z nakupování roušek (když ještě byly) a zásob potravin a toaletního papíru. Ta legrace už (skoro) všechny přešla. Přiznejme si, že ti obyčejní panikáři měli zakódovanou větší dávku zdravého rozumu. Konzervy vás sice neochrání před virem, ale umožní vám v době největšího náporu epidemie vycházet méně z domu. A to se počítá.
Už v lednu
Včera tedy vláda rozhodla. Dalo se to čekat – stačí sledovat, co udělala Itálie, my jí jen s menším odstupem následujeme. Zajímavé je zaryté mlčení prezidenta Zemana. Jeden by čekal nějaký státnický projev. Místo toho dělá, že neexistuje. Premiér Babiš naopak dělá, že řídí všechno, ale neřídí nic. Jen předvádí hru na mikromanagement, ale prakticky vždy na špatném místě. Kontroluje sklady potravin, které jsou plné, přitom nezařídí roušky a respirátory, které nejsou. Ale kdo si dnes vzpomene na to, že k tomu už v lednu (ano, odborníci od ledna věděli, co se stane, vláda ale spala) vyzýval vládu poslanec Bohuslav Svoboda (ODS), bývalý předseda České lékařské komory.
„Jaké lůžkové kapacity má Česká republika připravena pro případ většího počtu pacientů s podezřením na infekci koronavirem? Máme nachystaný dostatečný počet zdravotních pomůcek, ochranné oděvy, dezinfekce, masky atd.? Máme dostatek personálu, který je připraven na možné nenadálé situace? Jaký bude postup v případě rozšíření viru do okolních zemí? A jaký postup bude v případě rozšíření České republiky? Jak budeme vychytávat rizikové cestující a návštěvníky? Jak jsme připraveni na to, že ten virus mutuje?“ ptal se Svoboda.
Jenže tehdy ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO) tvrdil, že je všechno v pořádku, všichni vědí, co dělat a všeho je dost. O sedm týdnů později přiznal, že respirátorů chybí milion a že je těžké je nyní koupit. To má jistě pravdu, nyní je kupuje na světovém trhu každý. Ale od ledna je mohly do zásoby vyrábět české firmy. V neděli se pak na sociálních sítích pochlubil, že už čtyři (!) dny se jakýsi mini štáb na ministerstvu zdravotnictví snaží roušky a respirátory nakoupit. Andrej Babiš pro změnu vyzývá nemocnice, aby odložili neodkladné výkony. Kde ten člověk žije? To každá nemocnice udělala již před týdnem! Třikrát odmítl svolat Ústřední krizový štáb, předepsaný zákonem pro případ epidemiologické situace. Když to konečně udělal, jmenoval jeho předsedou náměstka zdravotnictví Prymulu. To je sice odborník a jeden z mála lidí, který ví, co dělá, ale ze zákona to má dělat ministr vnitra, což má nějaké důvody. Jen z toho důvodu, aby to nebyl politik z koaliční strany, to ale Babiš zatrhnul.
Jak to nedělat
Jestli existuje něco jako krizová komunikace, tak to opravdu není to, co předvádí Andrej Babiš. A to nejen kvůli často nepříliš souvislému toku čísel a myšlenek, které musí být hodně velkým oříškem především pro tlumočnici do znakové řeči. Babiš opakovaně slibuje, že se nestane to, co se pak stane. Opakovaně slibuje, že bude k dispozici, co pak není. A navíc útočně reaguje na jakékoliv prokázání toho, když je mimo.
Jako když tvrdil, že Ústřední vojenská nemocnice (ÚVN) spustí 12. března v jedenáct hodin odběry v nově instalovaném stanu. Novinář Týdeníku Policie a kameraman Pavel J. se chtěl nechat na základě tohoto oznámení v ÚVN otestovat, jelikož přišel do kontaktu s rizikovými lidmi a pociťoval příznaky nákazy. Po anabázi na infolince odjel do ÚVN, kde „u odběrného stanu se nacházel pracovník bezpečnostní agentury, který nám řekl, že stan zatím nefunguje a musíme na infekční oddělení. Tam nám řekli, že pokud jsme se nevrátili z rizikové oblasti v zahraničí a nemáme vysoké horečky, tak pro ně nejsme rizikovou skupinou a máme jet domů.“ Babiš to pak označil za totálně vylhané, „To byla provokace toho člověka. Nechápu, proč to lidi dělají, akorát šíří paniku.“ Pavel J. byl přitom druhý den na koronavirus pozitivně testován. Babiš tak opakovaně padá do pasti slibování něčeho, co ještě není nebo nefunguje. Jako když slibuje, „není pravda, že čeští zdravotníci nemají respirátory. Pokud ano, ať mi řeknou a sám je k nim dovezu.“ Zdravotníci řekli, tady je na internetu opravdu hodně dlouhý seznam.
Nuže, jak vypadá odpovídající komunikace? Třeba jako když vystoupil Boris Johnson. Přidal do toho trochu patetiky (největší krize za generace), varování (ne, opravdu to není běžná chřipka) reality (mnozí zemřou), vysvětlí současná opatření (týdenní karanténa pro lidi s příznaky, zákaz školních výletů atd.) a jasně řekne, že další opatření mohou následovat (a také následovala). Babiš nám naopak řekl, co nebude (nebudou se zavírat obchody, nebude celostátní karanténa, nebude lokální uzávěrka), aby se přesně to v řádu dnů stalo.
My si poradíme!
Ale všechno zlé je k něčemu dobré. Lidé si totiž poradí i bez státu. Sociální sítě jsou sice zlý pán, ale teď i dobrý sluha. Restaurace, které musely zavřít, na nich nabízely k odběru za poloviční ceny hotová jídla sebou. Ženy, které umí šít, se daly dohromady ve facebookové skupině Česko šije roušky a šijí roušky pro nemocnice a další potřebné. Česká televize v rekordním čase zahájila vysílání naučného pořadu pro děti, co se nyní musí učit doma a některá nakladatelství zpřístupnila zdarma elektronické učebnice a firmy online výukové programy. Městská knihovna v Praze uvolnila 1700 titulů elektronických knih. Dala se dohromady IT komunita. Pět set programátorů vyvíjí moderní call centrum místo těch, co kolabují, aplikaci na vysledování nakažených (aby se vytvořila mapa růstu nákazy) a projekt Pomůžeme si, který umožňuje snadné propojení institucí, které potřebují pomoc s těmi, co pomoc nabízejí. Firmy nabízejí za režijní ceny výrobu respirátorů a roušek. Rektor ČVUT předvedl, jak si lze vyrobit i respirátor.
Takže hlavu vzhůru, noste roušky a šijte roušky. A myslete na to, že právě dnes vyrážejí policisté kontrolovat lidi v karanténě a nemají ani respirátory ani roušky. Zdravotníci jdou do práce a mají zásoby ochranných prostředků na den, dva a někdy žádné. Řidiči hromadné dopravy, pokladní v obchodech či pracovníci sociálních služeb (většinou mezi seniory) nemají většinou také nic. Pomůžeme jim alespoň tím, že nebudeme zbytečně nikam chodit a potencionálně tak roznášet nákazu. Jak se píše na jedné povedené grafice, která koluje na internetu, „naše praprarodiče povolali do první světové války, naši prarodiče přežili druhou světovou válku, my se snad zvládneme válet pár týdnů na gauči.“
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173/2010 Děkujeme!