Když byl britský filozof Roger Scruton během pouhých několika hodin, bez možnosti obhajoby, odvolán po zmanipulovaném rozhovoru pro levicový New Statesman z pozice vládního poradce pro architekturu, vzbudilo to ohlas po celém světě. V České republice ale asi nejvíc. Roger Scruton strávil mnoho let obětavou prací pro naši svobodu. Organizoval příjezdy západních myslitelů do bytových seminářů, pomáhal s pašováním knih a s komunikací disentu se světem, a sám v tehdejším Československu opakovaně – až do svého zatčení a vyhoštění – přednášel v bytových seminářích. Zásadně se zasloužil o přenos výhonků anglosaského konzervatismu do českého prostředí a významně tím přispěl k tomu, že po listopadové revoluci zde rychle vznikla organizovaná, sebevědomá a kultivovaná pravice s jasným cíle svobody jednotlivce, volného trhu a ukotvení v židovsko-křesťanské tradici.
Ti, kdo sira Rogera Scrutona znají, samozřejmě ani na vteřinu nezapochybovali, že by snad byl bigotem, homofobem, islamofobem, rasistou či dokonce antisemitou, jak se z něj snažila udělat britská média po lživém rozhovoru v New Statesman (časopis mimo jiné dosud odmítá zveřejnit nahrávku rozhovoru, byť smazal část nejvíc manipulativních tweetů o rozhovoru s Rogerem Scrutonem). Jsou ale oprávněně rozhořčení tím, jak je možné profesně zlikvidovat úctyhodného a mimořádně zasloužilého člověka na základě několika tweetů zjevně zaujatého novináře, který následné Scrutonovo odvolání oslavil lahví šampaňského a statutem „Ten pocit, když se vám podaří odvolat pravicového bigotu a homofoba“. Fakt, že by odvolán pouhé čtyři hodiny po zveřejnění rozhovoru, bez možnosti se obhájit, klade rozhodnutí vlády Jejího veličenstva do nelichotivého světla někoho, kdo kapituluje před několika výkřiky na twitteru.
Skupina českých disidentů se proto rozhodla zareagovat otevřeným dopisem ministru bytové výstavby Spojeného království Jamesi Brokenshirovi, předaným prostřednictvím britské ambasády v Praze. Iniciátory akce jsou ředitel Občanského institutu Roman Joch a šéfredaktor Konzervativních novin Matyáš Zrno. Autorem dopisu je bývalý politik Občanské demokratické aliance a ministr Pavel Bratinka. Svůj podpis připojili vědec Ivan Havel (bratr Václava Havla), bývalý český premiér a předseda Senátu Petr Pithart, filozof, politik ODA a bývalý senátor Daniel Kroupa a někdejší mluvčí Charty 77, poradce Václava Havla a ministr obrany a zahraničí Alexandr Vondra.
Dopis přikládáme:
Byl jsem zaskočen, že ve Spojeném království stačí tak málo k tomu, aby vás vyhodili ze služby Jejího Veličenstva: vytrhnout pár vět z kontextu.
O to více, že se jedná o osobu, kterou je sir Roger Scruton, jehož mi bylo ctí potkávat na počátku osmdesátých let dvacátého století, když navštěvoval Československo.
Nepřijel jako turista, nehledal jen zážitky, přijel mým krajanům pomoct udržovat alespoň minimální prostor k přemýšlení v jinak ponuré šedi komunistického kýče.
Obětoval svůj čas i energii pro Nadaci Jana Husa, jež pořádala cesty západních vzdělanců, aby přednášeli na „podzemních“ seminářích a diskusích s Čechoslováky, kteří toužili tříbit si argumenty v setkáních se skutečnými mysliteli.
Nešlo o myslitele jen z jednoho politického tábora. Mnozí náleželi ke směru, který lze filosoficky rozhodně označit jako nekonzervativní.
Naši mladší čtenáři by měli vědět, že vládnoucí komunisté považovali tato počínání za „ideologickou podvratnou činnost“, a tudíž nebylo zřídkavé, že komunistická tajná policie násilně vpadla do soukromých bytů, kde se semináře konaly. Samozřejmě „odvezli“ i jejich účastníky.
Západní akademiky podrobovali několikahodinovým výslechům. Pak je vyhostili ze země s důrazným varováním, že se už nikdy nesmějí něčeho takového dopustit. Takže nakonec přišlo i na (dnes sira) Rogera Scrutona. Nesměl se do mé země vrátit až do roku 1989, kdy komunisté odkráčeli na smetiště dějin.
V těch letech poté, když jsme se potkávali, můj respekt k němu jen vzrostl. Nejen kvůli jeho pomoci nám v dobách, kdy tyto aktivity působily naprosto beznadějně, ale i kvůli jeho věrnosti vážnému a důkladnému přemýšlení.
Když jsme spolu diskutovali – a občas nesouhlasili – nikdy jsem ho nepřistihl, že by se schovával za mentální klišé, jež až příliš často slouží coby náhražka myšlení pro ty, kdo jsou zaslepeni ideologií.
Je vzácným myslitelem.
I když se naše politické názory na mnohé otázky po roce 1989 rozešly, ani na chvíli jsem neváhal podpořit petici, jež našeho tehdejšího prezidenta Václava Havla žádala, aby mu udělil Medaili za zásluhy, první třídy.
Stalo se tak v roce 1998.
V roce 2014 publikoval „Zápisky z podzemí“– příběh odehrávající se v Praze v osmdesátých letech, jenž bravurně zobrazuje život za totalitarismu, pokud člověk nebyl ochoten přitakat stranické partajní linii.
Pro mě to bylo důkazem, že pronikavost a mravní průzračnost sira Rogera neupadly ani trošičku od naštěstí dob dávno minulých, kdy jsme se společně bavili o různých otázkách.
A proto jsem pobouřen jeho vyhazovem.
Znamená to, že neschopnost myslet je nyní nutnou podmínkou toho, aby člověk mohl pracovat pro vládu Jejího veličenstva?
Autor:
Pavel Bratinka (fyzik, technik, uklízeč ulic, topič, poslanec, náměstek ministra zahraničních věcí, ministr, kapitalista, konzultant v evropských záležitostech)
Spolupodepsaní:
Ivan Havel (vědec)
Daniel Kroupa (filozof, disident, poslanec, senátor, vysokoškolský pedagog)
Petr Pithart (disident, předseda vlády České republiky, senátor)
Alexandr Vondra (disident, poradce prezidenta Václava Havla, senátor, ministr vlády ČR, vysokoškolský pedagog).
Naskenovaný dopis s podpisy, předaný britské ambasádě, je k dispozici zde: Support_Roger Scruton.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
