Jan Graubner, arcibiskup olomoucký, metropolita moravský a předseda České biskupské konference odpovídá ve vánočním čase na otázky Konzervativních novin nejen o nápadu vynechat vánoce v oficiálním slovníku Evropské unie.
Omlouvám se, že má první otázka bude trochu obsáhlejší. Předpokládám, že jste slyšel o příručce Evropské komise, která v rámci korektnosti mj. doporučuje nepoužívat slovo Vánoce. Papež František se k tomu velmi ostře vyjádřil. Jak to vnímáte Vy? Je to podle Vás vážný signál, nebo jen „úlet“, kterým se není třeba zabývat? Ptám se proto, že ti, kteří zažili předchozí režim, si dobře pamatují, jak byly Vánoce komunisty degradovány.
Chci věřit, že to byl jen úlet či nedorozumění. Nechceme-li mít strach z budoucnosti, musíme všichni nést zodpovědnost za budování zdravé křesťanské kultury, která roste životem z evangelia. Pokud nebudeme plnit své křesťanské poslání lépe než dosud, budoucnost Evropy nezachráníme žádnými protesty. Beru to jako výzvu k aktivnějšímu vnášení evangelia do společnosti především našim životem.
Nedávno jste odpověděl na otevřený dopis časopisu Te Deum, který reagoval na Vaši výzvu k očkování. Očkování, zvláště povinné, které navrhla vláda Andreje Babiše, je věcí, která rozděluje národ i rodiny. Vnímáte očkování jako zcela individuální rozhodnutí každého člověka?
V současné situaci rozhodně nejsem pro povinné očkování. Na druhou stranu mě mrzí, že toto téma vzbuzuje tolik vyhrocení a zloby. Netvrdím, že očkování je bezproblémové. I když očkování podporuji, neodsuzuji ty, kteří z něj mají strach. Vedle toho vidím umírat mnoho neočkovaných a přeplněné nemocnice. Nechci podporovat žádnou úzkostlivost či jednostrannost. Je třeba se modlit a taky dělat pro své zdraví vše, co je možné. Měli bychom být však daleko zodpovědnější a poctivější. Už vůbec nedovedu pochopit ani omluvit ty, kteří odmítají jakákoliv omezení a myslí si, že jsou hrdinové, když riskují.
V odpovědi na dopis Te Deum v závěru uvádíte, že covid je jen ukázkou hlubšího problému současné světové společnosti, kterými je chápání pravdy, ztráta důvěry, povýšení vlastního já. Jak se v tomto chaosu má obyčejný člověk vyznat? Jak se v něm může orientovat křesťan?
Před léty se uznával jen rozum, a co nebylo vědecké, se posílalo do říše pohádek, jako například celá oblast náboženství. Dnes jsme svědky opačného extrému. Rozhodující je subjektivní pocit. A to dokonce i u některých vědců. A protože každý cítí věci jinak, hledá se těžko shoda. Abychom se pak nehádali příliš, necháme si každý pravdu svou a všechno prohlásíme za relativní, tedy ovšem kromě toho tvrzení, že všechno je relativní.
Co je dobro a co zlo, si rozhodne každý sám, když už vlastní já povýšil na místo neomylného boha. A protože nejvyšší může být z logiky věci vždy jenom jeden, stávají se všichni ostatní konkurenty. Pak chybí přátelé či spolupracovníci. Váznou vztahy. Protože láska či důvěra jsou vztahy, řadí se mezi nedostatkové zboží taky. Bez lásky chybí štěstí. Bez důvěry nefunguje nic.
Jestli se nechceme v takovém světě ztratit, je třeba se více otevřít Kristu, který je Pravda. On nám cestu ukáže.
Jaké byla Vaše očekávání v adventu roku 2021?
Advent nejsou Vánoce, ale čas očekávání a touhy. Čím těžší období prožíval vyvolený lid Starého zákona, tím větší měl touhu po Spasiteli. Biblický advent nebyl sváteční pohodou, ale drsným přiznáním pravdy, že si sami nepomůžeme, že naší jedinou skutečnou nadějí je Boží slitování a pomoc. Čím černější byla temnota, tím větší byla touha po světle projevená úpěnlivým voláním. Čím hlubší byl smutek z vlastního nezdaru, tím větší bylo spolehnutí na toho, který přichází jako Zachránce. Čím větší bylo soustředění na Spasitele, tím větší bylo osvobození od vlastního já. Čím větší byla důvěra v toho, který přichází, tím rychleji padaly mezilidské hradby a rostla ochota přijmout jeho myšlení, požadavky a zásady, které shrnuje do jediného zákona: do přikázání lásky. Tam, kde vládne Boží láska, přichází zázrak uzdravení jednotlivců i společnosti. To je model i pro letošní Advent prožívaný v atmosféře coronaviru, nedůvěry a vypjatých vztahů.
Co byste čtenářům Konzervativních novin pro letošní Vánoce vzkázal?
Kéž všechno to napětí, starosti a tlaky nás vedou k novému otevření se tomu, jehož příchod Vánoce oslavují. Zkušenost proměny světa Boží přítomností přeji upřímně každému čtenáři. A děkuji každému, kdo do vánoční zkušenosti uzdravení Boží láskou zatáhne další lidi. Ona je totiž jedinou cestou k překonání smrtící fragmentace společnosti a beznaděje pramenící ze ztráty důvěry skrze pokoru a nové přijetí toho, který je láska sama.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!