Marek Výborný je poslancem teprve jedno funkční období, ale záhy vyrostl mezi nejvýznamnější tváře KDU-ČSL. Někdejší ředitel gymnázia v Pardubicích stojí za návrhem ústavního zakotvení manželství jako svazku muže a ženy a je jedním ze tří kandidátů na nového předsedu KDU-ČSL na volebním sjezdu 29-. 30. března 2019 v Brně.
Co Vás vedlo k tomu vyměnit respektovanou pozici ředitele gymnázia v krajském městě za nejistou budoucnost v zaměstnání, jehož prestiž se podle průzkumů veřejného mínění pohybuje kdesi na úrovni uklízečky?
Já to nikdy nedělal kvůli nějaké osobní prestiži nebo prospěchu. Jsem, jak se říká, homo politicus. Cítím zodpovědnost za věci veřejné a vnímám ji jako službu. I ve svém okolí. Jsem zastupitel v Heřmanově Městci. Nabídku kandidovat jsem dostal už v roce 2013, ale tehdy jsem vedl gymnázium jen několik měsíců a přišlo by mi dost nezodpovědné od toho odejít. Pak přišla ta nabídka znovu a to už jsem na ní kývnul. I svědomím toho, co jste zmínil v té otázce.
Jaké byly první týdny ve sněmovně? Přece jenom časy, kdy se tradovalo, že ve sněmovně pracují „přední mužové národa“, jsou už asi dávno pryč…
Žijeme v zastupitelské demokracii. A jak říkám i svým studentům, představa, že sněmovna je elitou národa, je naprosto mylná. Sněmovna je odrazem společnosti. Jsou tu samozřejmě lidé, kteří si zaslouží respekt a kterým rád naslouchám, ale jsou tu i lidé, se kterými si nemám nic co říct. Ale i ty je potřeba vyslechnout.
Já jsem sem šel s tím, že nejvíce kompetencí mám v oblasti školství, ale to dělá dlouhodobě kolega Mihola, moje pozice je tedy v ústavně právním výboru. Primárně se věnuji legislativě a to hlavně v oblasti exekučního a insolvenčního práva. Třeba ta roční diskuse o novele insolvenčního zákona probíhala pod mojí moderací. Ale asi nejvíc jsem známý svou podporou ústavního zakotvení ochrany manželství jako svazku muže a ženy.
No to mě překvapilo, když jsem Vás kdysi viděl podepsaného pod iniciativou Jsme fér za homosexuální manželství, která požaduje pravý pak.
To vzniklo v době kampaně, kdy jsem dostal nějaký dotazník této iniciativy. A já sem zvyklý lidem odpovídat. A na jednu otázku jsem zaškrtnul odpověď ANO ve smyslu toho, že se o tom můžeme bavit. Ostatně i jako KDU-ČSL nemáme problém diskutovat a podpořit narovnání postavení registrovaných párů např. ve věci společného jmění. Jsme zásadně proti relativizaci pojmu manželství. Ale oni to vzali po svém. Ale myslím, že svým vystupováním jsem dokázal, co si opravdu myslím a jaké hodnoty hájím.
Děje se to často, že nějaké organizace požadují po politicích, aby se přihlásili k nějaké konkrétní politice. Jako to třeba dělala Rekonstrukce státu?
Já jsem se nesetkal s tím, že by po mě někdo chtěl, abych se zavázal jak hlasovat. To, že s námi politiky chce mluvit spousta lidí, lobbistů, občanských sdružení atd., to je pravda. A já všechny vyslechnu. Ale v minulém období nějaký závazek Rekonstrukce státu ze strany KDU-ČSL proběhl. Já kdybych stál před podobným požadavkem, tak bych to nepodepsal.
Když jste zmínil iniciativu za ústavní zakotvení manželství, tak jak se řešilo to, že poslanec Jan Čižinský jí nejprve podepsal a pak – poté, co dostal na Facebooku vynadáno od svých přátel z Praha sobě – se od toho distancoval?
Jeho jméno už tam zůstane… To se nedá stáhnout. On se od toho ale mediálně distancoval. Měl jsem s kolegou Čižinským ten víkend asi tři telefonáty a beru to tak, že je to jeho svobodné rozhodnutí, se kterým nemůže nic dělat.
Jak vlastně probíhá spolupráce a komunikace s Čižinským, který je poslancem za KDU-ČSL a zároveň starostou a radním za konkurenční politický subjekt Praha sobě? To je trochu nestandardní situace.
On tím, že kandidoval za jiný subjekt, přišel o členství v KDU-ČSL. Ale členství v klubu se neváže na členství v KDU-ČSL. A považoval bych za nerozumné ho vylučovat. Politika je o komunikaci.
Proč jste se rozhodl kandidovat na předsedu KDU-ČSL? Zatím to sice působí jako takový gentlemanský soubor, ba dokonce soutěž, jak jste sám řekl, ale přece jen… Kandidujete proti dvěma dosavadním dlouholetým místopředsedům. Z toho jeden – Marián Jurečka – je léta tváří číslo 2 strany. Takže něco vám asi na dosavadním kurzu něco vadí…
Já jsem to docela dlouho zvažoval. Ti kolegové mají zkušenosti, ale taky zodpovědnost za uplynulých osm let. My se programově nijak zásadně nelišíme. Určitě nebudeme mít jiné názory na podporu rodiny, na sociálně tržní hospodářství. Hlavní rozdíl je, jestli ten program mají prezentovat tváře, které odpovědnost za politiku KDU-ČSL dlouhodobě nesou nebo má jít o změnu výraznou i v pozici předsedy. Já jsem občas vytýkal našemu vedení, že v některých postojích nedokážeme být konzistentní.
V jakých?
Klasickým příkladem je hlasování o EET, to sledoval celý národ. A my jsme nejprve deklarovali, že jsme proti, abychom během tří hodin jednání na vládě návrh podpořili. V takovém okamžiku samozřejmě ztrácíme na důvěryhodnosti.
Jste pro zrušení EET?
KDU-ČSL od počátku odmítala EET pro drobné podnikatele a živnostníky s obratem do 1 miliónu. U nich nám to přijde jako zcela zbytečná šikana.
Přerušil jsem Vás, pokračujte…
Musíme být pevní ve svých postojích, protože jenom tak budeme uvěřitelní a důvěryhodní. A to já nabízím. A musíme být politickým proudem, který dokáže integrovat konzervativní politické síly. Tak jako jsme to dokázali třeba nyní u evropských voleb, kdy se k nám připojilo několik menších konzervativních subjektů. A musíme si hned na začátku říct, že jsme středopravicová konzervativní strana.
Dovedete si představit spolupráci i s ODS? Ta působila vždycky na lidovce tak trochu jako hadr na býka.
Já vůbec nechci vést staré války a ohlížet se do minulosti. Ale s kým je možné vést nebo nevést spolupráci, to není na pořadu dne. Víme jen – a to není nic nového – že si nedovedu nikdy představit spolupráci s extrémisty. S KSČM a SPD. Ale pro mě je hlavní KDU-ČSL. Já nechci být předsedou strany, která se bude pořád pohybovat na pěti procentech a před každými volbami se bude třást, jestli tu hranici překoná. KDU-ČSL pod mým vedením bude sebevědomá strana, která má na víc a která se nemusí ohlížet nalevo či napravo. Že je zde poptávka po slušné konzervativní politice ukázaly např. poslední prezidentské volby.
Jak na to?
Musíme opakovat základní věci: Že se nemá krást, že svoboda je spojená se zodpovědností, že solidarita není slabost. A pokud tyto obecné ideje překlopíme do praktických kroků, pomůžeme třeba rodinám…
Jak konkrétně?
Třeba, aby žena mohla v průběhu mateřské pracovat na zkrácený úvazek. U nás to možné není, v Německu ano. A obecně není možné, aby se rodinám hrubě nevyplácelo mít více jak dvě děti. To je prostě špatně. Už na podzim jsme předkládali navýšení důchodů pro ženy – matky o 500 korun. Abychom kompenzovali jejich výpadek z trhu práce během mateřství. A týká se to jen těch, které mají na důchod nárok, tedy těch, co pracovaly. Vládní koalice o podpoře rodiny jen mluví. Druhá věc je důchodová reforma, kterou naléhavě potřebujeme, ale které se asi od současné vlády nedočkáme. KDU-ČSL má její koncept připravený.
Kdybyste byl předsedou strany, dostanete se do vlády a máte možnost vybrat si tři ministerstva. Jaká by to byla?
Ministerstvo školství, práce a sociální věci a to třetí… v podstatě kterékoliv další. Protože my musíme mít lidi schopné řídit jakékoliv ministerstvo.
Tak to Vám přeji hodně štěstí…
To je něco, co v KDU-ČSL musíme změnit. Musíme mít dostatek kandidátů na všechna ministerstva. Nestačí mít několik kandidátů na ministra zemědělství. Kdybychom měli zítra dostat ministerstvo financí, tak toho člověka prostě nemáme. Také každý kraj musí mít připravené kvalitní kandidáty na hejtmana, primátory. Kvalitní lidi do voleb do sněmovny. Je to i o vyhledávání osobností. A nemusí to být nutně členové KDU-ČSL. Pojďme hledat sympatizanty mimo. Ale co je pro mě nepřekročitelnou podmínkou je sednout si nad programem a zeptat se: „tohle jsou naše hodnoty, naše principy, souhlasíte s nimi? Pokud ano, vítejte na palubě!“
To je ale pro každou politickou stranu ošemetné.. Staří stranící se mohou cítit neprávem odstrčeni. Roky pracují a pak přijde někdo zvenku a získá přední místo na kandidátce.
To se musí lidem vysvětlit. A my jsme bohužel dost zanedbávali komunikaci dovnitř členské základny. Já to nechci úplně minulému vedení vyčítat, protože třeba Pavel Bělobrádek stranu znovu sjednotil, dostal nás do sněmovny a do vlády, ale pak prostě nebyl čas, aby se někdo věnoval členské základně. A já to z regionů cítím jako častou výtku. My se s členskou základnu musíme bavit. Ale taky vysvětlit, že kariérní růst není o tom vysedět si nějakou funkci Takové to, že kdo nebyl dvě období starostou, nemůže kandidovat do kraje. A kdo nebyl na kraji, nebude do sněmovny… To neznamená nevyužívat těch zkušených, ale neuzavírat se před novými lidmi.
Jak hodnotíte účast ve vládě s ČSSD a ANO? Nebylo to hlavně vůči Babišovi až servilní. Když si vzpomenu na některé ministry… hlavně když to porovnám s tou antibabišovsou kanonádou dnes.
Tak především si myslím, že žádná antipolitika – ať už je to antibabiš nebo antizeman -nám žádné volby nevyhraje. Zapomeňme na to a pojďme dělat konkrétní věci pro lidi. A naše angažmá ve vládě? Skutečně jsme v jednotlivostech nedokázali být sebevědomou KDU-ČSL. Na druhou stranu, když si vezmu náš program z roku 2013, tak jsme dokázali přes osmdesát procent prosadit. Z tohoto pohledu to bylo úspěšné. Ale ano, v jednotlivostech jsme si tu sebevědomou pozici uhájit nedokázali. To se musí změnit.
Ještě k těm ministerstvům. Proč ale celé roky měli lidovci obranu nebo zemědělství nebo životní prostředí? Tam se přitom žádná hodnotová politika vést nemá. A přitom je to asi poprvé za celé roky, co od vrcholného lidoveckého politika slyším to co by mělo být samozřejmé – „chceme MPSV a MŠMT“.
Nedokážu hodnotit tu historii, byly to i výsledky politických dohod. Třeba tu obranu jsme apriori nikdy nechtěli. Ale bylo chybou, že jsme neusilovali o tahle ministerstva. Ona se přece bezprostředně dotýkají toho, co je naší prioritou.
Právě. I v té minulé vládě jsem nezaregistroval nějaký velký zájem. Lidovci tam sice měli své lidi, ale co si budeme namlouvat – ti byli jako páté kolo od vozu. A zachránit je mohlo jen pořádné řachnutí do stolu na koaliční radě. To se ale nestalo a výsledkem je třeba ona Rodinná koncepce, která…
Já jí říkám Protirodinná koncepce. A za tu byla zodpovědná současná ministryně Maláčová. Ta je důkazem toho, že v politice opravdu neplatí, že nikdy nemůže být hůř. Mysleli jsme si, že horší než ministryně Marxová to být nebude a ono ejhle…
Matyáš Zrno
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!