Ještě na jaře se zdálo, že Češi jsou naprosto úžasní. Sami jsme si ušili roušky, sami si je nasadili dřív, než nám to vláda nařídila, jednali jsme solidárně a zodpovědně. Výsledek se dostavil. Všechny zásluhy si přivlastnil premiér. Ale nemylme se, úspěchu v boji s koronavirem jsme dosáhli ne díky, ale navzdory němu. Nebýt Pavla Řeháka – muže, který „přišel s matematickým modelem“ – a Jana Hamáčka, jenž jako jediný v kabinetu jednal rozumně, rázně a včas, Babiš by nás dovedl tam, kde jsme dnes, už na jaře.
Jako sexmise
Stačilo velmi málo k tomu, aby vláda v březnu nezareagovala, jak měla. Od katastrofy nás dělila jedna excelová tabulka. Předseda vlády a jeho ministr zdravotnictví nebyli schopni udělat nic. A nebýt ministra vnitra, tak bychom ani v době, kdy už se lidé za hnutí ANO k něčemu rozhoupali, neměli životně důležitý zdravotnický materiál. Ostatně Řehák Hamáčka zná, a když na zdravotnictví neuspěl, šel za ním. Kdyby Hamáček nebyl zrovna vicepremiérem a nezačal ihned jednat, tak by zřejmě kabinet hrozbu ignoroval i nadále.
Největší pochvalu ovšem zasloužíme my občané, to si řekněme rovnou. Bez nás by to vláda na jaře „nedala“. Jenomže Babiš a lidé kolem něj se opravdu hodně moc snažili, aby ztratili naši důvěru a sebrali nám vůli k obraně před epidemií. Prymulův bezrouškový výlet prázdnou noční Prahou do restaurace, kam je plebsu vstup zakázán, se stal příslovečnou poslední kapkou, po níž pohár trpělivosti lidu přetekl. Ale i sám premiér v létě zvesela dával na sítě fotografie ze své dovolené u moře, zatímco ostatní důrazně žádal, aby zůstali v Česku.
Na Facebooku lidé toto papalášské chování přirovnali k filmu Sexmise, v němž přežívající ženy musejí povinně pobývat v podzemním bunkru, protože jim Její Excelence tvrdí, že na povrchu panuje smrtící radiace. Nakonec se odhalí, že to je lež, totalitní vládkyně si zařídila luxusní život – a navíc je muž. Tohle však není film: lidé zavření doma pijí vodu a ten, kdo jim to vše nařídil, pije kdo ví co v restauraci, která je z jeho rozkazu pro obyčejné občany zavřená. Nemluvě o tom, že celá ta schůzka je vrcholně podezřelá.
Ten, který ví, co dělá?
Chování vlády, jejíž premiér kvůli úspěchu ve volbách odloží nutná opatření k ochraně zdraví lidí a jejíž ministr zdravotnictví je arogantně porušuje, je zcela neomluvitelné. Kabinet ztratil nejen autoritu, ale i legitimitu. Co se týče toho druhého, tak to můžeme Babišovi spočítat příští rok, ale že vládu a její nařízení nebere uprostřed smrtící epidemie mnoho lidí vážně, to je obrovský průšvih „tady a teď“. Je proto namístě říct: lidé, prosím, chraňte sebe i druhé – bez ohledu na to, že premiérovi a jeho lidem právem nevěříte.
Paradoxně právě Roman Prymula měl předsedovi vlády vrátit autoritu a iniciativu. Úkolem rázného plukovníka s nezpochybnitelnou erudicí bylo především občany přesvědčit, že vláda dobře ví, co dělá a je třeba její nařízení dodržovat, protože tak a jedině tak se nám podaří zvládnout boj s koronavirem. Jenomže se odstřelil sám. Kdo je součástí problému, nemůže být jeho řešením a svým nočním výletem (či spíše úletem) Prymula drasticky zvýšil beztak vysokou míru nedůvěry ve vládu a konzistenci jejího konání.
Když vláda nemá přirozenou demokratickou autoritu svobodných občanů, pak jediné, co může fungovat, je totalita. Protože anarchie je vůbec nejhorší možný systém. Je strašné to vyslovit, ale i komunisté by se nejspíše uměli s koronavirem vypořádat lépe než Andrej Babiš. Autoritářský režim ale u nás zavést nemůže. A tak jen hrozí zpřísněním restrikcí a diví se, proč lidé už nedodržují vládní nařízení jako na jaře. To je tím, pane premiére, že vás nikdo nebere vážně. Což je hrozné nejen pro vás, ale pro nás všechny.
Pro sebe, ne pro Babiše
Co teď? Pořád máme šanci. Dokažme, že bez ohledu na prachmizerné vedení jsme národem svobodných a zodpovědných lidí. Když nevěříme kabinetu, věřme lékařům a sestrám z první linie, protože oni už dlouhou dobu vidí, co my ostatní možná ne: je to zlé a bude hůř. Věřme špičkovým vědcům, jakými jsou Jaroslav Flégr či Václav Hořejší: i když nyní utneme maximum sociálních kontaktů, situace se bude dva až tři týdny pořád zhoršovat, umřou další tisíce lidí. Chraňme se. Děláme to pro sebe a své blízké, ne pro Babiše.
Každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Uprostřed krize, během níž vinou premiéra zbytečně umírají tisíce lidí, je to drsné konstatování. Ale pravdivé. My však přece máme na víc. Máme na to, abychom společně, ze své svobodné vůle i ze solidarity s ostatními, porazili koronavirus. Zvolit si lepší reprezentaci už pak za rok bude legrace. Protože si ji coby „svobodní a zodpovědní lidé“ opravdu zasloužíme.