Slyšeli jste někdy o Kritické rasové teorii? Tipoval bych, že ano. Podařilo se jí už proniknout do mnoha institucí a rychle se šíří i do dalších. Zmocní-li se jich, kompletně změní samu podstatu Ameriky i váš způsob života.
Kritická rasová teorie tvrdí, že rasa je tím nejvýznamnějším, co vás definuje. Slyšíte dobře, barva pleti. Ta vás dělá tím, čím jste. Nikoliv vaše jednání. Nikoliv vaše hodnoty. Nikoliv okolní prostředí. Rasa. Podle Kritické rasové teorie jste buď příslušníkem „upozaděné“ rasové skupiny – pak jste obětí systému, který se proti vám spikl a nechce, abyste uspěli – anebo patříte mezi „privilegované“ a v tom případě jste automaticky vykořisťovatelé, ať již úmyslně či nikoliv. Kritická rasová teorie vychází z předpokladu, že rasismus se projevuje ve všech interakcích.
Abychom pochopili, jak k tomu dochází, zvažme následující myšlenkový pokus. Představte si, že vlastníte obchod a ve stejnou chvíli do něj vstoupí dva zákazníci – bílý a černý. Koho obsloužíte jako prvního? Obsloužíte-li nejprve černého zákazníka, podle Kritické rasové teorie jste to udělali proto, že jste vůči černým podezřívaví a nechcete, aby se v obchodě dlouho zdržovali. A to je rasistické. Kdybyste naopak obsloužili nejprve bílého zákazníka, podle Kritické rasové teorie jste to udělali proto, že považujete černé za druhořadé občany. To je také rasistické. Tak přesně tohle je Kritická rasová teorie: dokáže odhalit rasismus v čemkoliv, jako by vám uměla číst myšlenky.
Je unikátním americkým vynálezem. Upekli ji na Harward Law School v sedmdesátých letech a nyní se stala hlavním ideovým proudem mezi akademiky a v médiích. Zároveň je unikátně neamerická, protože odmítá základní principy amerického klasicky liberálního, židovsko-křesťanského systému hodnot. Staví na hlavu základy americké ideje. Poslechněte si dva její hlavní proponenty, Richarda Delgadoa a Jeana Stefancice: „Kritická rasová teorie neuznává základy liberálního pořádku včetně jeho teorie rovnosti, zaužívané právní argumentace, osvícenského racionalismu a neutrálních principů ústavního práva.“ Proč? Její zastánci postulují, že rasismus je přítomen vždy a všude. „Kriticky“ jej hledají, dokud jej nenajdou. A najdou jej vždy. Být tam někde musí, vždyť právě tak to kdysi nastavily evropské imperiální mocnosti a po nich i Amerika.
Nutno říci, že se v tom skrývá zrnko pravdy, stejně jako v každé jiné nebezpečné akademické teorii. Lidé se o rasu nikdy nestarali – až do 16. století, kdy Evropané začali prozkoumávat a vzápětí kolonizovat jiné části světa. Rozlišování mezi rasami dosáhlo vrcholu v 19. století spolu s široce rozšířeným využíváním otrocké práce v Severní a Jižní Americe. To nikdo nepopírá. Ale od té doby západní svět a zejména Amerika udělaly mnoho, aby se od své rasistické minulosti osvobodily, a stálo je to hodně času, peněz i krve. Byla to trnitá cesta, ale dosáhlo se velikého pokroku. Kritická rasová teorie však tvrdí, že veškerý tento pokrok je chiméra: rasismus nikdy nezemřel, dokonce se ani sebemenším způsobem nezmírnil. Pouze se lépe skrývá. Kritická rasová teorie tedy není pokračováním hnutí za občanská práva. Ve skutečnosti je jeho popřením.
Pro teoretiky Kritické rasové teorie se Martin Luther King mýlil a byl naivní. Bílí Američané nejsou schopni posuzovat černé podle jejich charakteru. Dokáží je soudit – vždy nepříznivě, ať již vědomě či nevědomě – pouze podle barvy pleti. Je ironií, že ještě nikdy od třicátých a čtyřicátých let, kdy Německo zachvátila obsese árijskou rasou, a od jihoafrického aparteidu v druhé polovině dvacátého století nebylo žádné společenské hnutí tolik posedlé rasou. Kritická rasová teorie je tudíž ve velmi reálném smyslu protiamerickou revolucí. Pro ty, kteří se k této teorii hlásí, to však není negativum, nýbrž pozitivum.
Americký experiment prý dostal 400 let času na to, aby obstál ve zkouškách. Ukázalo se, že nefunguje. Pojďme jej tedy ukončit. V to věří. Věříte v to také? Nechte mě hádat, většina z vás určitě nikoliv. Jak tedy zastavit Kritickou rasovou teorii dříve, než infikuje myšlení obrovského počtu slušných Američanů – zejména mladých – a učiní z nás cosi, čím jsme nikdy nebyli a čím bychom se neměli chtít stát? Odpověď je jednoduchá: odmítejme to přijmout. Nenechme se zastrašit logikou „padne panna, vyhraji, padne orel, prohraješ“, jíž se řídí tato sebezničující idea založená na nenávisti k Americe a protiřečící realitě. Nenechte se žádným šikanováním přinutit k tomu, abyste si mysleli, že jste rasisté, když víte, že jimi nejste – anebo že jste oběť, když víte, že jí nejste. Braňte se. Dokud ještě můžete.
James Lindsay, zakladatel podcastu New Discourses. Prosloveno pro Prager University.
Přeložil Jiří Pilucha
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!