Zahraniční politika obvykle mezi běžnými voliči nerezonuje. Ruská invaze na Ukrajinu je však událostí s tak širokým dopadem, že jde o jedno z hlavních témat veřejné debaty napříč státy EU. V případě války na Ukrajině však nejde jen o samotný zájem občanů o dění. Bez mezinárodní vojenské i ekonomické podpory by Ukrajina již Rusku podlehla. A bez pokračující podpory se Ukrajině jen stěží může podařit získat zpět Ruskem okupovaná území.
Politici sice obvykle mají poměrně velkou volnost v otázkách zahraniční politiky, bylo by však chybou si představovat, že vlády mohou dlouhodobě zcela ignorovat nálady voličů. Mělo by nás proto zajímat, jak se vyvíjí veřejná podpora stran vojenské a ekonomické pomoci Ukrajině, nejen u nás, ale i napříč dalšími evropskými zeměmi.
V tomto ohledu můžeme využít srovnání dvou výzkumů Eurobarometru z loňského dubna a listopadu, které zahrnovaly i několik identických otázek vztahujících se k pomoci Ukrajině. A lze díky nim ukázat jednak míru poklesu veřejné podpory a jednak variabilitu v pohledu jednotlivých států.
Tři velké otázky
Eurobarometry zkoumaly řadu otázek, nicméně nás budou (i s ohledem na omezení délky textu) zajímat právě tři – a to deklarovaná podpora:
- Ekonomickým sankcím proti Rusku,
- Finanční pomoci Ukrajině,
- Vojenské pomoci Ukrajině.
Přitom otázky se týkají souhlasu s danými politikami obecně. Nejsou formulovány směrem k možnostem konkrétních evropských zemí.
Tyto tři politiky se pochopitelně liší co do významu. Ekonomické sankce mají nejmenší přímý dopad na vývoj konfliktu. Naopak vojenská pomoc Ukrajině je pochopitelně nejvýznamnější s ohledem na současný stav a budoucí výsledek konfliktu. Finanční pomoc vládě v Kyjevě je pak významným a často přehlíženým dlouhodobým nástrojem k udržení životaschopné Ukrajiny (nemluvě o významu pro poválečnou rekonstrukci země).
Primárně nás bude zajímat, jak moc poklesla, nebo narostla podpora pro tyto tři politiky, případně, kam jako Česko v evropském srovnání patříme.
Než se posuneme k vlastním otázkám, je dobré zmínit, že se níže zaměřujeme jen na souhrnnou podporu politikám. Ta je definovaná jako součet odpovědí „plně souhlasím“ a „spíše souhlasím“ s danou politikou. Neřešíme tedy ty, kteří se neumí rozhodnout (jde o stabilně nízká procenta). I díky tomu lze říci, že pokles podpory je do značné míry symetricky „překlopen“ do odmítání dané politiky.
Podpora sankcím
Sankce proti Rusku spolu s finanční podporou Ukrajiny patřily a patří ke dvěma populárnějším politikám. Jak ukazuje graf níže, zejména na začátku konfliktu se jednalo ve většině zemí EU o široce podporované řešení (jen v Bulharsku a na Kypru byla počáteční podpora pod 50 %). Asi nepřekvapí relativně slabší podpora u Maďarska, Slovenska či Řecka. V zásadě jde o státy, kde je vztah k Rusku (ať už z kulturních, či politicko-ekonomických důvodů) stabilně silný.
Na druhém konci žebříčku jsou až na jednu výjimku primárně státy, které mají s Ruskem dlouhodobě napjaté vztahy (Polsko, Finsko, Nizozemsko, Estonsko apod.). Zajímavá je právě ta jedna výjimka – Portugalsko. V jeho případě lze spekulovat, že velkou roli hraje početná ukrajinská komunita, která v této jihoevropské zemi žije od konce devadesátých let.
Česká podpora na jaře sice patřila mezi ty spíše podprůměrné, nicméně podporu kolem 75 % nelze s ohledem na tradiční rozložení volebních preferencí (kdy cca 15-20 % získávají strany jako SPD či KSČM, které se svou vstřícností k Rusku netají) považovat za vysloveně nízkou.
Změna souhlasu s ekonomickými sankcemi proti Rusku. Zdroj: Eurobarometr
Od dubna do listopadu došlo až na pár výjimek k poměrně výraznému (a zřejmě očekávatelnému) poklesu podpory. Celková podpora v EU však zůstává vysoká (zdůrazněme, že 70% podpora pro určitou politiku je spíše výjimkou než pravidlem). Co však doslova bije do očí, je propad podpory sankcím v případě Česka. Spolu s Maltou a Rakouskem patříme k těm zemím, kde došlo k poklesu podpory o více jak 15 procentních bodů.
Čtenář jistě může namítnout, že pokles podpory nástroji, který přeci jen nemá přímý dopad na vojenskou situaci a který navíc v případě některých států má i své negativní ekonomické externality není něčím, co by nás mělo trápit. Ostatně stále platí, že podpora je zjevně nadpoloviční, nejen v Česku, ale i ve dvaadvaceti ze sedmadvaceti členských zemí EU.
Finanční podpora Ukrajiny
Kdyby protiruské sankce byly omezenější, Rusko by asi mělo o něco snazší přístup ke kritickým komponentám pro svůj obranný průmysl a snadněji by se mu financovala válka. Ruské problémy na bojišti by však existovaly zřejmě tak jako tak a ostatně i ruská ekonomika by zažila (byť mělčí) recesi.
Naopak bez finanční podpory ze zahraničí by se situace Ukrajiny po pár měsících války stávala neudržitelnou. Vzhledem k tomu, že se Ukrajinská ekonomika propadla o více jak 30 %, zahraniční finanční pomoc (stejně jako odložení splátek dluhů) umožňuje Ukrajině udržet relativně normální ekonomické fungování. Ukrajina je tak schopná platit svůj státní aparát, jakož i bojující vojáky (a jejich výstroj i vybavení) a platit i za služby nezbytné pro udržení fungování společnosti.
V našich médiích tak sice mnohdy více rezonuje otázka protiruských sankcí, ale z pohledu Kyjeva je podstatnější přímá finanční podpora. A její význam pochopitelně poroste. Bez dostatku financí bude rekonstrukce válkou zničených regionů obtížná, neřkuli nemožná.
Změna souhlasu s finanční pomocí Ukrajině. Zdroj: Eurobarometr
Jak ukazuje graf výše, i podpora finanční pomoci sice také startovala na vysokých číslech, když vlastně ve všech státech EU bylo procento podporujících vysoce nad 50 % (jen Bulharsko, Maďarsko a Slovensko vykazovaly hodnoty pod 70 %). Jenže v uplynulých měsících podobně jako v případě podpory sankcím došlo k výraznému poklesu a v případě některých států jde o propad ještě výraznější než u předchozí otázky.
Poněkud smutným faktem je, že Česko opět (s Řeckem a Rakouskem) patří ke státům, kde byl propad podpory nejvýraznější (cca o 20 procentních bodů). Tento propad (nyní jsme těsně nad 50 % podpory) v našem případě navíc nelze připsat například tomu, že by počáteční podpora byla nepřiměřeně vysoká, vždyť již na jaře jsme patřili k pěti státům s nejmenší podporou této formě pomoci.
Není bez zajímavosti, že se nyní naše podpora blíží situaci na Slovensku, Maďarsku či Bulharsku, což jsou země, které buď politicky, či sentimentem mají k Rusku výrazně blíže.
Vojenská podpora
Jak zaznělo výše, vojenská podpora Ukrajině je v této fázi konfliktu naprosto zásadní a popravdě, bez ní by finanční pomoc Ukrajině či sankce proti Rusku byly jen gestem. Bez další vojenské pomoci Ukrajina ztracená území nazpět nezíská, spíše by hrozilo, že ještě o nějaká další přijde. Vojenská podpora Ukrajiny je zkrátka nezbytnou podmínkou pro to, aby Rusko buď prohrálo, nebo alespoň nevyhrálo příliš. Čtenáři jistě tuší, že Česko patří v této oblasti k šampionům, je tomu ale tak i ve veřejném mínění?
Z grafu níže plyne, že veřejná podpora dodávkám zbraní byla od samého začátku výrazně menší (a také mnohem méně jednotná) než v případě dvou výše zmíněných politik (což platí pro Česko i pro Evropu). To asi nepřekvapí, protože vojenská podpora je (vyloučíme-li vstup do války) nejvýraznějším možným krokem ve prospěch Ukrajiny a jako taková s sebou nese sice malé, ale nikoli zcela nulové riziko eskalace (dnes však jistě výrazně nižší než v prvních dnech konfliktu).
Již na jaře se tak pod 50 % podpory nacházelo Bulharsko, Kypr, Řecko, Maďarsko, ale i Slovensko a Slovinsko. Přinejmenším v případě Kypru a Řecka je jejich postoj celkem pochopitelný. Rusko vnímají jako významnou protiváhu asertivnímu Turecku (nadto šlo o jedny z mála evropských odběratelů ruské techniky).
Na druhé straně se opět nacházely baltské státy, Polsko, ale třeba i Portugalsko. Pozorného čtenáře možná překvapí, že veřejný sentiment v (u nás často kritizovaném) Německu a Francii byl vojenské podpoře Ukrajiny nakloněný více než ten náš.
Změna souhlasu s dodávkami zbraní Ukrajině. Zdroj: Eurobarometr
Z grafu je vidět, že, na rozdíl od předešlých dvou otázek, je variabilita změny podpory poměrně výrazná. Některé společnosti svůj pohled mění jen minimálně, jinde dochází k poměrně výrazným změnám. A co je možná podstatnější, jde o otázku, kde se na podzim ve třetině států podpora dostala pod 50 % (včetně Česka). Bohužel stejně jako v předchozích případech patří Česko ke státům s největším propadem podpory (-16 procentních bodů). Jen relativně bezvýznamná Malta, Irsko a Rakousko nám v tomto konkurují.
Samozřejmě můžeme argumentovat, že v případě Česka úpadek podpory souvisí s tím, že Česká veřejnost má pocit, že zatímco Česko koná, jiné evropské státy sice vyjadřují této politice verbální podporu, ale k akci se nemají. Jenže toto lichotivé vysvětlení již neumí dobře vysvětlit, proč se výrazný propad podpory týká i předcházejících dvou politik.
Zkrátka, v Česku podpora pro všechny tři klíčové politiky mezi jarem a podzimem klesla o 15-20 procentních bodů a patříme tak v rámci EU k extrému. Nejde o malý pokles, obzvláště pokud uvážíme, že naše domácí podpora (pro tři výše zmíněné politiky) byla mezi těmi vlažnějšími již na jaře.
Zopakujme ale, že určitý propad zpočátku vysoké podpory klíčových politik šlo očekávat. A mimochodem, ani podpora těsně nad 50 % není ve skutečnosti „malá“. Vždy totiž existuje určité (byť třeba malé) procento nerozhodnutých, takže odpůrci dané politiky jsou i v těchto případech v jasné menšině. Podstatnější otázkou proto je, zda bude propad podpory pokračovat, či nikoli.
Pokud bychom se jen usadili na nižší, ale „přirozenější“ hladině podpory, výše prezentovaná čísla jsou poměrně silnou zárukou, že veřejné mínění nebude tlačit politiky k přehodnocení jejich pohledu na Ukrajinu. Pokud by však trend poklesu měl, byť zpomaleně, pokračovat, přinejmenším některé evropské vlády se v tomto roce začnou dostávat pod tlak.
Než začnete panikařit, veřejné mínění se nerovná zahraniční politika
Předcházející řádky mohou působit trochu pesimisticky, zejména z českého pohledu. Jenže je třeba vnímat, že mínění ulice nemusí korelovat s aktuální pomocí. Čtenáře možná napadne případ Slovenska, kde sice nemalá část veřejnosti má postoje spíše proruské (což se odráží i ve výše prezentovaných číslech), ale jehož vláda dodala Ukrajině např. protiletecké systémy S-300. Na druhé straně lze poukázat na Finsko, kde sice veřejná podpora výše zmíněným politikám láme rekordy, ale vlastní finská pomoc je v nejlepším velmi průměrná.
A abychom nezůstali u dvou anekdotických případů, dva grafy níže vynáší bilaterální pomoc Ukrajině vyjádřenou jako podíl z HDP proti indikované podpoře vojenské pomoci (na jaře a na podzim). Je celkem patrné, že zde žádný silný vztah nenalezneme.
Veřejná nálada na jaře 2022 a pomoc Ukrajině. Zdroj: Eurobarometr
Veřejná nálada na podzim 2022 a pomoc Ukrajině. Zdroj: Eurobarometr
Potvrzuje tedy to, co jsme řekli výše. Vláda si v zahraničně-politické oblasti může (dočasně) dovolit veřejné mínění neřešit. Bylo by však chybou myslet si, že výrazný pokles podpory klíčovým politikám stran podpory Ukrajiny nemusíme sledovat.
To platí dvojnásob v Česku, kde se logicky otevírá otázka, co je příčinou opravdu masivního poklesu podpory tří klíčových politik a zda tento trend bude pokračovat. Možná, že Češi otázku nevnímají obecně, ale vnímají ji tak, že se týká právě Česka (s jeho omezenými zdroji), možná na nás více dolehly ekonomické komplikace, možná se na podpoře podepisuje i nespokojenost části voličů se současnou vládou, možná jde o vliv dezinformací – to jsou však již hypotézy pro jinou, výrazně hlubší, analýzu.
Převzato z info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
