Dlouhodobý úpadek americké Demokratické strany, jejíž kořeny sahají až k Thomasi Jeffersonovi (což z ní činí nejstarší politickou stranu na světě), není dobrou zprávou pro americkou demokracii. „Pokud demokraté nezmoudří a nevystřízliví, Trump a republikáni budou vědět, že neexistuje nikdo, kdo by je zastavil, což by nebylo dobré. Potřebují soupeře“, poznamenává za republikány např. Peggy Noonanová, někdejší asistentka presidenta Reagana. Najdou Demokraté cestu, jak znovu získat důvěru veřejnosti?
Americká Demokratická strana se nachází v hluboké vnitřní krizi. Po ztrátě pozic v prezidentských i kongresových volbách proběhlých v roce 2024 zůstává zmatená, názorově rozpolcená a neschopná formulovat jednotnou politickou vizi. Zatímco „trumpovské“ hnutí MAGA nabralo na síle díky zvláštní kombinaci pravicového populismu, antiglobalismu a důrazu na americkou „výjimečnost“, demokraté se hádají, zda mají vsadit na ekonomický populismus à la Bernie Sanders, nebo se vrátit k uhlazenému neoliberalismu éry Billa Clintona a Baracka Obamy.
Krize identity je patrná nejen v programech, ale i v politickém stylu. Jak ukazuje případ ze státu Maine, někteří demokraté neváhají umlčet vlastní oponenty – a tím omezit demokratickou diskusi.
Umlčena za názor
Když republikánská poslankyně Laurel Libbyová na Facebooku zveřejnila fotografii transgender studentky, která vyhrála dívčí atletickou soutěž, a upozornila na to, že dříve závodila mezi chlapci, spadla na ni lavina kritiky. Libbyová napsala: „Je to pobuřující a nespravedlivé vůči mnoha dívkám, které každý den tvrdě trénují, aby vynikly ve svých sportech.“
Dolní komora amerického státu Maine na to reagovala formálním napomenutím. To prošlo těsnou většinou 75 hlasů k 70 a bylo spojené se zákazem promlouvat i hlasovat ve sněmovně, dokud se poslankyně neomluví. Libbyová ale prohlásila, že žádnou omluvu nechystá.
Ať už se člověk na téma transgender sportovců dívá jakkoli, skutečností zůstává, že Demokraté použili umlčovací důtku, ke které je potřeba jen prosté většiny hlasů. K vyloučení poslance je zapotřebí dvoutřetinové většiny. Libbyová se proti rozhodnutí odvolala k federálnímu soudu a usiluje o obnovení svých řečnických a volebních práv. Podle ní jsou tímto „trestem“ postiženi i její voliči, kterým je takto upřeno zastoupení v dolní komoře.
Mezi dvěma světy: Populismus vs. neoliberalismus
Maine přitom není výjimkou, ale symptomem hlubšího problému: Demokratická strana si nedokáže vybrat, čím chce být. Má jít cestou progresivních hnutí, která řeší především kulturní a identitární témata, anebo se vrátí k důrazu na sociální spravedlnost, férový trh a podporu střední třídy? Odpověď zatím chybí.
Figury jako Bernie Sanders, Elizabeth Warrenová nebo Chris Murphy volají po ekonomickém směru a návratu k dělnickým voličům. Ale stranické vedení a většina dárců směřují spíše ke kultivované verzi neoliberalismu: efektivní vláda, tržní řešení, „diverzita a inkluze“ jako hlavní programové body.
Není divu, že voliči v klíčových státech jako Michigan, Pensylvánie či Wisconsin ztrácejí zájem. Místo toho, aby slyšeli plán, jak zlepšit jejich životní úroveň, dostávají abstraktní rétoriku a zpolitizované kulturní války.
Jak trefně poznamenala Peggy Noonanová, někdejší asistentka autorka projevů Ronalda Reagana: „Pokud demokraté nezmoudří a nevystřízliví, Trump a republikáni budou vědět, že neexistuje nikdo, kdo by je zpomalil, zmírnil či zastavil. To by nebylo dobré. Potřebují soupeře. To, že se Demokratická strana nehlásí do služby, je nebezpečné.“
Naděje leží v otevření zavřených dveří
A přesto existují příběhy, které nabízejí jinou budoucnost. Ne přikrášlenou, ne z Washingtonu, ale z obyčejných ulic amerických měst. Právě tam se může zrodit nový směr – autentický, lidový a účinný.
Letos v lednu, ve stínu Trumpovy inaugurace, se ve východní Iowě rozjela nenápadná, ale výjimečná kampaň. Mike Zimmer, učitel a místní rodák, kandidoval ve speciálních volbách do státního Senátu – v okrsku, kde Trump v listopadu dominoval.
Zimmer se nesnažil zaujmout slogany o klimatické krizi nebo genderových rovnostech. Jeho motto bylo jednoduché: „Iowa roste, Iowa hodnoty: tvrdá práce a férovost.“
S minimálním rozpočtem, zato ale s maximálním nasazením Zimmer osobně mluvil s voliči, natáčel krátká videa, odpovídal na dotazy v debatách. Jeho tým obešel přes 7700 domácností. V televizních spotech nehráli herci, ale on sám – upřímný, trochu neohrabaný, ale přesvědčivý. A vyhrál. Poprvé po dlouhé době získal demokrat křeslo v silně republikánské oblasti.
Efekt laviny
Zimmerova výhra vzbudila ohlas i v dalších státech. V Pensylvánii se rozjela podobná kampaň kandidáta Jamese Malonea, který – stejně jako Zimmer – nestaví na velkých heslech, ale na „kuchyňských tématech“: levnější bydlení, kvalitnější školy, lepší platy. Jeho zástupkyně Stella Sextonová shrnuje strategii jednoduše: „Naším cílem nebylo oslovit všechny voliče. Jen ty naše. A neupozornit republikány, že se vůbec něco děje.“
„Dobrovolníci se sjíždějí z celé země: New York, Florida, Wisconsin. Lidé chtějí pomáhat, protože cítí, že tady se něco mění. I kdyby Malone nevyhrál,“ říká Sextonová. Tyto kampaně mají podle ní efekt vlny. Posilují místní organizace, motivují a dodávají ztracenou energii. A hlavně připomínají voličům, že změna je možná – i v „červených“ oblastech.
Demokraté na nože
Demokratická strana stojí před zásadní otázkou: chce být elitní značkou s důrazem na kulturní trendy a morální výšiny, nebo spíš hnutím, které znovu najde cestu ke střední třídě a venkovu? Po sérii neúspěchů ve volbách, rozkolu mezi progresivním a umírněným křídlem a rostoucí nespokojenosti běžných voličů riskuje, že definitivně ztratí střední třídu a s ní i budoucnost. Že už nejde jen o debaty v zákulisí, ale o otevřenou nespokojenost, ukázalo setkání několika desítek demokratických stratégů a volených zástupců, které se v únoru uskutečnilo na demokratickém shromáždění u řeky Potomac ve Virginii. Organizovala ho centristická skupina Third Way a podle uniklého interního dokumentu, který získal server Politico, zde frustrace z progresivního křídla vyvřela naplno.
Prosadí se Třetí cesta?
Podle interního shrnutí zazněla během dvoudenního setkání série tvrdých výtek. Skupina Third Way popisuje stranu jako posedlou „ideologickými testy čistoty“ a varovala před „nepřiměřeným vlivem krajně levicových členů“. Účastnici jasně deklarovali, že identitární politika je připravila o vítězství ve volbách.
Podle jednoho z hlavních bodů dokumentu je klíčem k návratu důvěry pracující třídy snaha omezit vliv radikální levice na stranickou infrastrukturu a komunikaci. To znamená nejen budovat umírněnější zázemí a personální strukturu, ale také odmítat účast na diskusích, které vytvářejí nátlak na ideovou čistotu.
„Po těchto volbách, kdy se jasně ukázalo, že to, co říká a dělá levice, hluboce poškodilo Kamalu Harrisovou i demokraty na nižších úrovních kandidátek, se na nás – nejen na Third Way, ale na všechny umírněné – obrací spousta lidí a říká: Musíme to dělat po vašem. Protože ta druhá cesta nefunguje,“ říká Matt Bennett z Third Way.
To, co se odehrálo na srazu ve Virginii, může být pro Demokraty počátkem většího přeskupení sil uvnitř strany. Krajní levice sice dominuje některým městským okrskům, ale ve volbách napříč státy zjevně nestačí. Dokument Third Way je jedním z nejkomplexnějších volebních rozborů, které po listopadových prezidentských volbách vznikly. I když ne všichni účastníci podepsali každou formulaci, jedno sdělení zaznělo jasně: takhle to dál nejde.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
