Evropský soud pro lidská práva má talent přicházet s rozsudky, které umí otevřít diskusi o závažných společenských tématech. Asi před měsícem si vzal na mušku nucené potraty. V rozsudku S. F. K. proti Rusku ze dne 11. října 2022, č. 5578/12 si řekl své k této obzvlášť odpudivé formě domácího násilí.
Dvacetiletá těhotná žena byla svými rodiči přinucena podstoupit umělé ukončení těhotenství potrat ve veřejné nemocnici. Rodiče ji do nemocnice na zákrok přivedli proto, že její přítel byl odsouzen k trestu odnětí svobody. Žena informovala personál nemocnice, že s potratem nesouhlasí. Ještě na operačním sálu prosila lékaře, zda by nemohl zákrok pouze fingovat. Vzápětí vtrhla na sál její matka a křičela, že je otec obě zabije, pokud si dítě nenechá vzít. Pod vlivem tohoto tlaku pacientka ustoupila, se zákrokem vyslovila souhlas a nechala lékaře za asistence sestry potrat provést.
Evropský soud pro lidská práva toto jednání odsoudil jako nelidské a ponižující zacházení ve smyslu čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod: „Takový nucený potrat provedený za těchto okolností byl v rozporu s lidskou důstojností žalobkyně. Jednalo se o zavrženíhodnou formu nelidského a ponižujícího zacházení, které mělo za následek nejen vážné bezprostřední poškození jejího zdraví – tedy ztrátu nenarozeného dítěte – ale také dlouhodobé negativní fyzické a psychické následky.“
Po odeznění prvotního šoku podala žena trestní oznámení, ovšem bez úspěchu. A zde spatřil ESLP další porušení čl. 3 Úmluvy: „V daném případě se trestněprávní mechanismy ukázaly jako zjevně neúčinné, pokud jde o stížnost stěžovatelky na nucený potrat, a to jak ve vztahu k jednání jejích rodičů, tak ve vztahu k jednání zdravotnického personálu příslušné nemocnice.“
Jinými slovy, Ruská federace porušila Úmluvu tím, že trestně nestíhala rodiče … ale ani zdravotnické pracovníky.
A co Česká republika a nucení k umělému potratu? Jak je právně ošetřeno?
Umělé ukončení může být u nás uskutečněno pouze na základě písemné žádosti ženy. Tato žádost může být po svém podpisu kdykoliv odvolána. To samé platí i o informovaném souhlasu. Veřejný ochránce práv v letošním roce vydal stanovisko, z nějž vyplývá, že samotný podpis informovaného souhlasu nemusí vždy znamenat, že pacientka žádá o poskytnutí zdravotní služby svobodně.
Jaké dopady může mít ombudsmanův právní názor ve vztahu k trestnému činu nedovoleného přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ženy (§ 159 trestního zákoníku), to si netroufám odhadnout. Navíc, problémem nucených potratů nejsou lékaři, ale okolí ženy.
Pokud někdo – zpravidla partner nebo rodiče, ale může se třeba jednat také o vychovatele v dětském domově – ženu k umělému ukončení těhotenství proti její vůli nutí, dopouští se trestného činu vydírání. Nemusí tak činit ani fyzickým násilím nebo jeho hrozbou; postačí i pohrůžka jiné těžké újmy: např. „pokud si to nenecháš vzít, vyhodím tě na ulici“.
Od 1. ledna 2022 navíc platí, že nucení k potratu je trestáno přísněji, než jiné formy vydírání; mezi okolnostmi podmiňujícími použití vyšší trestní sazby přibyl znak „spáchá-li takový čin na těhotné ženě“.
Oslovil jsem pracovníky Linky pomoci pro těhotné ženy s dotazem, zda se již s donucením ženy k umělému potratu setkali. Představili mi několik anonymizovaných kazuistik. Nejvíce mě zasáhlo toto svědectví mladé ženy:
Z nemocnice jsem příteli utekla zadním vchodem. Když zjistil, že interrupce neproběhla, strašně se rozčílil. Že on to nechce. Chce žít svobodně. Donutil mě jít znovu. Doprovázel mě skoro až ke vstupu na sál, aby měl jistotu, že znovu neuteču. Neměla jsem už sílu…
Nejen svět filmového průmysl má své hnutí me too. V poslední době se lze setkat s narůstajícím počtem žen, které veřejně deklarují, že umělý potrat, který v minulosti podstoupily, nezvolily svobodě. Byly k němu donuceny – nikoliv abstraktním tlakem okolností nebo sociální situací, ale konkrétními lidmi. Nejčastěji partnerem nebo rodiči.
Jejich utrpení se z ideologických důvodů dlouhodobě bagatelizuje. Něco podobného se donedávna dělo s tématem sexuálního násilí: aby se neohrozil pokrok v podobě liberalizace sexuality, jednoduše se přehlíželo. Je na čase připustit si, že ať již se na umělý potrat díváme jakkoliv, bývá často zneužit proti těm, jejichž svobodu má rozšířit.
***
Poznámka navíc k přičitatelnosti jednání lékaře státu
Soudci Roosma a Lobov připojili k rozsudku S. F. K. proti Rusku částečně odlišné stanovisko. Souhlasili s použitím procesní části čl. 3 Úmluvy (tj. se závěrem o tom, že pachatelé měli být trestně stíháni), vyjádřili ale pochybnost, zda jednání personálu nemocnice je přičitatelné státu. Kladou si otázku, zda k takovému závěru stačí pouhá skutečnost, že se zákrok odehrával ve veřejné nemocnici – pokud by se stejného jednání dopustili lékaři soukromé nemocnice, již by odpovědnost státu dovozena být neměla? Současně poukazují na to, že věc měla být posuzována více jako problém domácího násilí rodičů vůči dceři (a mělo být posuzováno splnění pozitivních závazků státu v této oblasti), než jako odpovědnost státu za jednání zdravotnických pracovníků.
Autor je právník. Převzato z jeho blogu.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!