Nic pochopitelně neospravedlňuje násilí vůči jednotlivcům nebo skupinám lidí. Existuje ale mnoho stupňů na škále mezi absolutně uvolněným vyváženým postojem a touhou na někoho surově zaútočit. Některé heterosexuály přítomnost homosexuálů opravdu znervózňuje. Avšak mnozí, ne-li naprostá většina, nepociťují vůči gayům přímo odpor, vidí v nich ale něco, co je zneklidňuje.
Dnešní studie a komentáře politické korektnosti útočí na falešná ospravedlnění tzv. „homofobie”, jak se dnes zavedlo mluvit, a věrohodné či pravděpodobné příčiny negativního postoje se pomíjejí. Zejména se to vztahuje na mužskou sexualitu, protože z mnoha historických a sociálních důvodů se lesbismus téměř nikdy nepovažoval za útok na společenský řád. Snad je to i proto, že sexualita gayů skutečně útočí na jeden z nejdůležitějších rysů nejen něčí erotiky, ale na sexualitu jako takovou.
Podstatou mužské a ženské sexuality je vzájemná přitažlivost, jež se běžně projevuje během namlouvání a vyvolává celou sérii nezodpovězených a možná nezodpověditelných otázek. Jde o tajuplné a matoucí city, jež jsou od počátku dějin standartní výbavou každé komedie a tragedie, ale největší a věčné otázky se nacházejí pod povrchem rituálů prvních schůzek a teprve při pohlavním styku začínají být naléhavé. Ženy pátrají po čem muži touží, co opravdu chtějí a co vlastně pociťují při milování. Přátelé se o těchto věcech mezi sebou běžně baví a přesto jsou někdy zdrojem neuvěřitelných soukromých starostí a někdy už od puberty i celoživotních obav.
Zmatku a obavám žen z mužů se vyrovná snad jen seznam mužských otázek ohledně žen. Jsou předmětem veškeré umělecké tvorby, světové literatury, téměř všech divadelních komedií a dají se vyjádřit jedinou větou – neschopností mužů porozumět opačnému pohlaví. O čem ženy tak záhadně přemýšlejí? Co vlastně chtějí? Proč není možné pochopit jejich chování? Není zvláštní, že muži i ženy tak úporně usilují porozumět jazyku, mlčení a konání svého protějšku, přestože na erotické šifry nemáme uživatelský manuál?
Základní otázky a starosti s nimi spojené mají heterosexuální muži stejné jako mají ženy o mužích. Jaké to je během milování? Co prožívá ten druhý? Co mu to dává? A jak jim to jde dohromady? Pochopitelně už ve starověku se na tyto otázky hledaly odpovědi, něco málo najdeme u Platóna a slavný je Aristofanův příspěvek do Symposia. Otázky však zůstávají bez odpovědi, tajemství trvá dál a zřejmě je nikdy neodkryjeme.
A tady přichází na řadu protivná a rozčilující existence mužských homosexuálů. Dokud se neobjevila možnost chirurgického zásahu pro osoby přesvědčené, že se narodili do nesprávného těla (o čemž později), tak tito cestovatelé překračující sexuální hranici představovali zneklidňující fenomén a to nikoli kvůli své zženštilosti, jak by se mohlo zdát na první pohled, nýbrž z podezření, že znají tajemství ženské erotiky. Tato obava existuje celá tisíciletí.
V báji o Tiresiovi líčené Ovidiem v Proměnách se Jove z rozmaru baví s Júnónou o milování a říká „Kdo by pochyboval, že vy ženy máte z milování daleko větší potěšení než my muži”. Júnóna ale nesouhlasí a proto se oba rozhodnou, že požádají o názor Tiresia, o němž je známo, že má osobní sexuální zkušenost obou pohlaví. Je to komlikovaný příběh. Ovidius vypráví, že Tiresius jednoho dne spatřil v zeleném podrostu dva ohromné pářící se hady a zaútočil na ně svou holí, ale jakmile se jich dotkl, proměnil se v ženu. V osmém roce po té události narazil znovu na ty dva hady a řekl jim: „Má-li úder na vás takovou kouzelnou moc/ že změní útočníka v opačné pohlaví/ nebudu váhat a uhodím vás opět.” A ejhle, proměnil se v muže.
Jove a Júnóna si Tiresia zavolají a požádají ho, aby rozsoudil jejich při a poutník, jenž přešel hranici mužské a ženské erotiky, dá Jovovi za pravdu: ano, ženy prožívají milování daleko vášnivěji než muži. Júnónu odpověď urazí a odsoudí jej k slepotě. A protože žádný bůh nemůže zvrátit úkon jiného boha, Zeus, aby Tiresia nějak odškodnil, jej odmění věšteckým darem, což mu jednou umožní předpovědět osud Narcise.45 Odmysleme si starověké bohy, hady a hole, báj o Tiresiovi naznačuje odpověď na propastnou otázku, v níž také hrají svou roli homosexuální muži.
Je nápadné, že se tak málo lidí o problém zajímá. Jednou z nikoli náhodných výjimek je americký znalec antiky Daniel Mendelsohn. V roce 1999 vydal svůj autobiografický příběh a vzpomínky na rodinu pod názvem The Elusive Embrace: Desire and the Riddle of Identity (Unikající obětí: touha a hádanka identity), v níž se se důkladně zabývá tématikou sexuální přitažlivosti. Na otázku, jaké to je, když spolu mají muži sex, odpovídá:
Od zkušenosti a svědectví Tiresia se nic nezměnilo, proto je homosexualita obestřena tajemstvím, představa sexu mezi muži tak rozvratná a nepohodlná. Heterosexuálové znají fyzickou lásku, mají zkušenost s penetrací partnerky a dobře vědí, co znamená nacházet se uvnitř opačné komplementární lidské bytosti. Ženy mají také svou zkušenost s průnikem partnera a vědí jaké to je, když jej drží v sobě. Avšak gay, ve chvíli, kdy penetraci vykonává nebo je sám jejím objektem, zná přesně pocity a prožitek svého partnera. Mužům při pohlavním styku chybí jinakost druhé strany, v aktu naprosté zavěšenosti, zrcadlí jen sebe samé. Pokud by emocionálním cílem spojení dvou těl bylo poznání zkušenosti druhého, homosexuální sex by tomu přesně odpovídal, protože ji ale oba dobře znají, je svým způsobem nadbytečná. Možná z tohoto důvodu mnozí z nás usilují o neustálé opakování, jako bychom se za každou cenu chtěli dobrat nedosažitelné hloubky.
Mendelsohn vzpomíná na báseň přítele o mladém gayovi, který sleduje fotbalový zápas a žárlivě pozoruje hráče, kteří jej přitahují. Verše končí imaginativním smyslným obrazem fotbalistů v objetí svých přítelkyň a vyjádřením pocitů jednoho z nich, jak se „díky ženě propadá do své vášně”. Autor popisuje své ranné heterosexuální zkušenosti a přestože přiznává, že nebyly nijak nepříjemné, měl pokaždé neodbytný pocit, že se „účastní sportovního utkání, pro něž se fyzicky nehodil” a říká:
Jedno si z toho svého lhostejného spárování pamatuji: když souloží muž se ženou, ví, že po ní touží, byť se jí někdy trochu obává, ale každopádně je tím konečným cílem, kam oba směřují. Ona je pro muže určeným místem, kdežto gayové se během sexu se svými partnery znovu a znovu propadají zpátky k sobě.
Mám sexuální zkušenost s mnoha muži. Většina z nich vypadá dost podobně, mají modré oči, jsou prostředního vzrůstu a vyzařují zženštilý půvab. Na ulici nebo na druhé straně místnosti vypadají vážně. Když je držím, je to, jako bych se od nich odrážel a vracel zpátky do své neuspokojené touhy, do svého já, které mě s konečností určuje.46
Tato slova vyjadřují hluboké a znepokojující poznání, že existence gayů zejména mužů vyjadřuje něco podivného a potenciálně hrozivého. Nejenom proto, že je homosexualita chatrným základem individuální totožnosti a ještě nesmyslnějším pokusem o identitu skupinovou, nýbrž proto, že svou pouhou existencí napadá vrozený instinkt většiny. Ženy uspokojují potřeby heterosexuálních mužů, jsou majitelky a držitelky magie a co si mají myslet o mužích, kteří se jeví, jakoby znali jejich tajemství. Možná to někomu připadá osvobozující a některé ženy rády mluví s gayi o svých sexuálních problémech. Dokonce se najdou i heterosexuálové, kteří požádají dvojjazyčného přítele, aby jim pomohl s neznámou řečí. Homosexualita ale většinu lidí zneklidňuje a na gaye mužského rodu pohlížejí jako na osoby, které znají tajemství, jež jim nebylo určeno.
Douglas Murray je rodák z Londýna, známá postava britské intelektuální scény. Vystudoval anglistiku v Oxfordu. Je autorem jedné divadelní hry (o švédském diplomatu Raoulu Wallenbergovi) a šesti knih. Podivná smrt Evropy (o masové imigraci) vyšla česky v roce 2018, Šílenství davů (odkud je tato ukázka) vychází v těchto dnech v nakladatelství Leda. Murray je otevřený homosexuál, označuje se za neokonzervativce a křesťanského ateistu.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!