Evergreen State College v Olympii v americkém státě Washington se inspirovala názvem divadelní hry Douglase Turnera Warda a v roce 1965 zavedla „Den nepřítomnosti“. Jednou za rok opustí studenti etnických menšin (nejprve se to týkalo jenom černochů, později všech barevných) areál univerzity, aby tím dali najevo svůj význam i příspěvek společnosti a mohli společně diskutovat. Organizátoři akce se ale v roce 2017 rozhodli tradici obrátit a požádali o odchod bělochy.
Jeden člen sboru vyučujících profesor biologie Bret Weinstein s tím nesouhlasil. Na univerzitě přednáší, spolu se svou manželkou, čtrnáct let a nikdy neměl s oslavou minorit problém, a jak napsal na e-mailovou adresu školy:
Je zásadní rozdíl mezi tím, když se nějaká nedoceněná skupina dobrovolně rozhodne na protest odejít (téma Wardovy hry), a nátlakem na odchod jiné skupiny, která nemá s demonstrací nic společného. V prvním případě jde o morální povědomí a protest proti útlaku, v druhém o demonstraci síly a projev represe.
Weinstein odmítl pod nátlakem kampus opustit a napsal: „Svoboda projevu a činu nesmí mít absolutně nic společného s rasou.“ Tak samozřejmé, jak si myslel, to však nebylo. Zdálo by se, že obvinit Weinsteina z rasismu není možné. Považuje se za progresivistu a během primárek na prezidentského kandidáta veřejně podporoval socialistu Bernieho Sanderse. A přesto obviněním neunikl.
Když jeho e-mailová zpráva vyšla najevo, shromáždila se skupina studentů před jeho učebnou, a jak ukázaly záznamy z jejich mobilních telefonů, marně se s nimi pokoušel navázat civilizovanou diskusi a vysvětlit nedorozumění. Stihl jen poukázat na „rozdíl mezi debatou a dialektikou“, když řekl: „V debatě chce každý vyhrát, to mě ale nezajímá. Důležitá je dialektika, tedy že nesouhlas je nutný k poznání pravdy, a to znamená, že já si teď vyslechnu vás a vy mne.“ Návrh se u shromážděných studentů nesetkal s úspěchem. Jedna mladá žena zaječela: „Nás ale vůbec nezajímá, co nám chcete vysvětlovat, my se nebavíme v duchu bělošské výsady.“ Studenti pokřikovali a napětí rostlo. Někdo zvolal: „Tady nejde o žádnou diskusi, tu jste už dávno prohrál.“
Weinstein se nedal: „Máme jen jednu zásadu: sloužit pravdě.“ Jeho poznámka se setkala s hlasitým posměchem a výbuchy smíchu. „Ty rasistické hovno, s tímhle běž do prdele!“ Řvaní zesílilo a přestalo být téměř slyšet, co kdo říká. Jeden student se obrátil k ostatním: „Chcete si vyslechnout odpověď, nebo ne?“ Ozvalo se sborové „Ne“ a pokračovaly už jen nadávky. „Přestaňte říkat barevným, že jsou na hovno!“ Jedna dívka zařvala: „Sám seš na hovno. Vypadni kurva vodsať! Běž už konečně do prdele!“ To byl však teprve začátek. Situace se vyhrocovala a byla stále napjatější. Přivolané policisty studenti uráželi, ve skupinách začali pronásledovat zaměstnance po kampusu. Jedna skupina se shromáždila před kanceláří rektora univerzity George Bridgese a skandovala „Black power“ (Moc černých) a „Hej hej, hou hou, rasistický profesoři ať už jdou“. Na jednom videu černošský student s růžovými vlasy dává ostatním studentům instrukce, jak zajistit, aby rektor a ostatní zaměstnanci nemohli opustit budovu, a vysvětluje, že „svoboda projevu není tak důležitá jako životy černochů, trans lidí, femmes a studentů“. Následovaly události, které měly bizarní ráz. Rektora drželi v jeho kanceláři, a když potřeboval jít na toaletu, tak mu jeden student poradil, ať „to zadržuje“, a nakonec byl pod dozorem dvou studentů odveden na záchod a zase zpátky. Lidé, kteří si dělají takové starosti s nastupujícím fašismem v Americe, by se měli možná zamyslet nad organizačními schopnostmi těchto studentů a jejich chováním, jež nemá k úderným oddílům nacistů daleko.
Mnohé scény z divoké bouře v Evergreenu prozradily mobilní telefony. Na jedné vidíme Bridgese, typický produkt sociálních věd, který celý život razil ideologii sociální spravedlnosti, jak se zoufale snaží na velkém shromáždění se studenty vyjednávat. Jediné, čeho se dočkal, jsou pokřiky: „Jdi do prdele, na tvý kecy není nikdo zvědavej! Zavři svou posranou hubu!“ Nějaká žena se mu pokouší vysvětlit, proč si nemá sprostých nadávek všímat: „Jsou přece rozčílení a nezáleží na tom, jak to říkají, ale co se tím snaží vyjádřit.“ Opět se z davu ozývá heslo „bělošské výsady“, a přestože rektor kývá hlavou na znamení souhlasu, všichni ho urážejí. Jedna černoška pod dojmem, že rektor věc zjednodušuje, na něj volá: „My nejsme žádní prosťáčci, jsme dospělí. A já ti něco řeknu, mluvíš se svými předky, rozumíš? My jsme tady byli dřív. My jsme stavěli města. My jsme měli civilizaci před vámi, když jste ještě vylejzali z jeskyň. OK?“
Jiný student vykřikne: „Běž do prdele, ty máš ale drzost dehumanizovat jako…“ Někdo ho přeruší „a co útlak transvestitů“, což se setká s malým ohlasem, protože jediné, na čem dnes záleží, je rasa. Několik studentů Bridgese obklopí a vyřvávají mu přímo do obličeje a jeden z nich výhrůžně mává rukama, jako by ho chtěl uhodit. Bridges hodlá promluvit a zvedne ruku, aby něco zdůraznil. Okamžitě se ozve: „Dej tu hnátu dolů, Georgi!“„A na nikoho neukazuj! To se nesmí,“ přidává se další student. Jiný student přichází k rektorovi a ukazuje mu, jak se má postavit a připažit, když s nimi mluví. „Ruce podél těla! Ruce podél těla!“ křičí všichni. Kdyžse rektor podrobí a poslušně učiní, co mu nakázali, ozve se z davu řehot. Neznamená to ale, že nebezpečný okamžik pominul, je to projev výsměchu a potěšení z ponížení staršího a mnohem zkušenějšího člověka v postavení autority.
Na jiné schůzi se studenty Bridgese opět nějaká černošská dívka napomíná, aby přestal gestikulovat. „Ruce dolů!“ „To je můj úkol, Georgi,“ ozve se druhá a povstane ze židle. „Co pořád máš s těma rukama? Víš co, tady je potřeba ten prostor dekolonizovat. Já teď budu kolem tebe chodit okolo jako pešek,“ řekne a všichni v sále radostně vykřikují a tleskají. „Ruce mám dole,“ ujišťuje rektor a s rukama za zády se znovu marně pokouší navázat dialog, zatímco studentka krouží okolo něj a prostor „dekolonizuje“.
S růstem vzbouřenecké nálady se zvedlo i přesvědčení studentů, že mají co do činění s otevřeně rasistickým profesorem a neskrývaně rasistickou institucí. Brzy nato se po areálu školy potloukala banda studentů s baseballovými pálkami a zjevně se chystala na profesora Weinsteina, který i s rodinou bydlel naproti univerzitě. Hrozba násilí byla tak veliká, že policie na areál univerzity uvalila lockdown. Weinsteinovi doporučila, aby se s rodinou ukryl do bezpečí, protože zjistila, že nějací studenti po něm pátrají na parkovišti a požadují po majitelích aut osobní identifikaci. Profesorovy studenty a ty, kteří byli podezíráni, že mají jiný názor, začali aktivisté sledovat a napadat. Jeden student během útoku nevypnul svůj mobil a nahrál dívku, která řekla, že mu přišli dát za vyučenou, protože jej přistihli při „psaní nenávistného projevu“.1
Nelze říct, že by posedlost rasou na Evergreenu byla na americké poměry nějak výjimečná. Po bouři jeden student na schůzi správní rady řekl: „Mnohokrát jsem nemohl mluvit jen proto, že jsem běloch. Univerzita se příliš zabývá rasou, takže je rasistická jiným způsobem“. Všichni ale nesouhlasili. Jedna bělošská dívka (také s růžovými vlasy) v rozhovoru řekla: „Mně je úplně jedno, co bude dál s Bretem. Může jít a být rasistou, jak se mu zlíbí. Je to šmejd a já doufám, že se nám v delší perspektivě takové lidi, jako je on, podaří vystrnadit.“ A tak se i stalo. Profesor Weinstein už na univerzitě přednášet nemohl. Ani jeden z jeho kolegů a kolegů jeho ženy se ho veřejně nezastal, ačkoli dobře věděli, že má pravdu a na svůj postoj právo.
O událostech na Evergreenu by se dala napsat celá disertace a možná bychom se dozvěděli, co si studenti a ostatní o tom všem opravdu mysleli. Vzplanutí hněvu mělo všechny rysy studentských nepokojů z poslední doby. Katastrofismus, bezdůvodná nařčení, nároky převlečené za férovost, agresivní slovní útoky a násilné zastrašovací akce.
Douglas Murray je rodák z Londýna, známá postava britské intelektuální scény. Vystudoval anglistiku v Oxfordu. Je autorem jedné divadelní hry (o švédském diplomatu Raoulu Wallenbergovi) a šesti knih. Podivná smrt Evropy (o masové imigraci) vyšla česky v roce 2018, Šílenství davů (odkud je tato ukázka) vychází v těchto dnech v nakladatelství Leda. Murray je otevřený homosexuál, označuje se za neokonzervativce a křesťanského ateistu.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!